Zdanění benefitů odstraní diskriminaci těch, kteří je nedostávají. Nicméně existuje více způsobů, jak to udělat. Jsem ochoten jednat třeba o tom, že zaměstnanec benefity zdaněny mít nebude, ale pak si je ani firma nebude moci dát do daňově uznatelných nákladů, říká ministr financí Miroslav Kalousek.
Foto: Profit
Prohlásil jste, že na příštím zasedání vlády nemíníte obhajovat chystanou daňovou reformu, dokud neodstoupí ministr školství, nebo dokud neodvolá úředníka Ladislava Bátoru. Proč k tomu ale používáte jako rukojmí tak důležitý zákon, jakým je daňová reforma?
Žádné rukojmí nepoužívám. Ten problém nevznikl ze dne na den. Pana ministra Dobeše jsme se dlouho snažili přesvědčit, aby něco podnikl, pak se o tom jednalo i na vládě. Prostě máte k dispozici jenom určité nástroje na to, abyste dosáhl toho, co považujete za principiálně správné. Pokud argumentace nikam nevede a ani pan ministr Dobeš, ani pan premiér nemají pocit, že by měli udělat nějaký čin, tak nezbývá nic jiného, než abychom použili těžší kalibr.
I za cenu toho, že se zpomalí přijetí reformy?
Vláda, která by připustila, že se státní správa může používat k prosazování extremistických názorů, nemá smysl. Ale trvám na tom, že daňová reforma je předložena a navazuje na moji práci z let 2007 a 2008. Už tehdy jsem tvrdil, že reforma je postavena na třech pilířích. V minulé vládě se mi povedlo prosadit daňový řád, což je změna zákona o daních a poplatcích. Teď jde reformu legislativy, což jsou zákony směřující k jednotnému inkasnímu místu, a reformu institucí. Zákonům o jednotném inkasním místu předcházelo už schválení zákonů o finanční správě a celní správě.
Proč jste zřízení jednotného inkasního místa, které uvítají firmy a podnikatelé, obalili tolika kontroverzními opatřeními, které mohou schválení novely ohrozit, jako třeba zdaněním stravenek?
Jsem hluboce přesvědčen a je to i vládní program, že daň z příjmu má nastavit rovné podmínky pro všechny. I to patří ke zjednodušení. Toho dosáhnete ve dvou rovinách. První je, že sjednotíte základ daně a odvodů a přestanete ty jednotlivé částky posílat na různá místa. Místo toho vypočtete z toho jednoho základu jeden odvod a ten pošlete státu na jeden účet. Druhou rovinou je odstranění maximálního počtu výjimek. Protože ty daně komplikují. Navíc daňová výhoda pro jednoho je daňová diskriminace pro všechny ostatní. Je pochopitelné, že daňové zvýhodnění stravenek si bude vždy přát zaměstnavatel i zaměstnanec, protože na tom vydělávají oba.
Zdanění stravenek ovšem vyvolává značné spory. Jste ochoten jednat o nějaké alternativě, která by je ukončila?
Jedna možnost je, že to, co zaměstnanec dostane v naturálním plnění, bude mít zdaněno. Nebo to zdaněno nebude, ale pak si to firma nebude moci dát jako nyní do daňově uznatelných nákladů. To je základní logika. Zdaněný příjem zaměstnance si můžete dát do nákladů, nezdaněný příjem zaměstnance si nemůžete dát do nákladů. Je možné diskutovat, jak se to nakonec udělá. Teď to navíc není o nic jednodušší. Zaměstnanec to má jako nezdaněný příjem a zaměstnavatel si může do nákladů zahrnout 55 procent, takže to stejně musí evidovat.
Vy mu ale moc zdaněním nepomůžete?
Pomůžu. Buď si bude moci dát do nákladů vše, a pak to bude mít zaměstnanec jako zdaněný příjem, nebo to bude mít zaměstnanec jako nezdaněný příjem, a pak nebude muset firma nic počítat a evidovat, protože si to do daňově uznatelných nákladů nedá.
Je to alternativa, se kterou přijdete, pokud by vaši koaliční partneři nechtěli riskovat konflikt s odbory a zaměstnavateli?
Pokud by partnerům připadala tato druhá varianta jednodušší a byla přijatelná, tak je akceptovatelná i pro mne. Ale rozhodně nechci připustit situaci, kdy nezdaněný příjem může být ještě z 55 procent započten do nákladů zaměstnavatele.
Posledním o čem se v souvislosti s daňovou reformou bouřlivě debatovalo, jsou změny ve výdajových paušálech. Proč jste je ohlásil až nyní v létě a ne hned při představování změn daní?
Od změn u paušálů jsem původně chtěl ustoupit po neúspěšných koaličních diskuzích. Nicméně jsem se k tomu byl nucen vrátit po výsledku daňového plnění k 31. 7. 2011. Zjistili jsme, že výběr daní z příjmu u OSVČ je letos v mínusu 0,8 miliardy korun. S trochou nadsázky tak hrozí, že budeme muset přidat do bilance veřejných rozpočtů nový dotační titul – příspěvek na daně OSVČ. Důvodem výpadku v příjmech státu od OSVČ může být doznívající krize, kdy mají podnikatelé možnost tři roky uplatňovat ztráty. Na druhé straně je fakt, že to, jak máme výdajové paušály nastavené, je ve světě naprosto ojedinělé. A je tu i řada profesí, kde uplatnění paušálu znamená odečtení vyšších nákladů, než pokud by podnikatel vedl účetnictví.
Chcete navrhnout změnu výše výdajových paušálů, nebo změnu jiných parametrů?
O tom ještě musíme vést v koalici debatu. Variantou by například bylo umožnit zachování výdajových paušálů ale s tím, že podnikatel by si nemohl odečítat slevy na dani. Ukáži to na příkladu. Váš roční příjem je dva miliony korun, můžete si uplatnit 80% paušál. Základem pro daň je 400 tisíc korun, ze kterých počítáte daň 15 procent. Uplatníte slevu na manželku a dvě děti a výsledkem bude, že nezaplatíte ani korunu, naopak Finanční úřad vám vrátí 13 tisíc korun. Rád bych o variantách toho, co s paušály, diskutoval v koalici a pokud bychom se dokázali shodnout, mohli bychom tuto úpravu do současné novely vložit ve druhém čtení ve Sněmovně.
Plnou verzi rozhovoru naleznete již v pondělním vydání týdeníku Nový Profit.
