Je nepochopitelné, že Řekové nenasadili základní poučku z aplikované teorie dlužnicko politických her, jež zní „slibem neurazíš“, a ženou situaci až na hranu.
Janis Varufakis se v ekonomii specializoval na teorii her a coby řecký ministr financí některé bizarnější kousky z této oblasti zkouší na kolegy v eurozóně. V zásadě musí sázet na to, že ostatním zemím nakonec dojde nikoli trpělivost, ale odvaha skutečně otestovat, zda je dneska eurozóna vůči bankrotu jednoho ze svých členů vybavena lépe než před pěti lety.
Je to sice podobná taktika, jako když někdo žádá o finanční příspěvek s injekční stříkačkou v ruce, řka, že se rád podělí o svůj AIDS. Ale zkuste tuhle hrozbu považovat za nekredibilní, abychom se drželi slovníku teorie.
Když velmi dobří ekonomové typu Willema Buitera vyklízejí ekonomický terén a pouštějí se do úvah, že přece Angela Merkelová nebude chtít vstoupit do dějin jako ta, která stála u začátku rozpadu eurozóny, víte, že přihořívá. Do konce června mělo zaplatit Řecko Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) sloučené splátky ve výši 1,6 miliardy dolarů a šéfka MMF Christine Lagardeová se již předtím nechala slyšet, že pokud to Řekové nezvládnou, budou ve vztahu k MMF v defaultu.
Přečtěte si: Zpráva MMF podle Tsiprase ospravedlňuje postoj Atén k dluhům coby nesplatitelným
Vzhledem k postavení měnového fondu ve světových financích nejde o prkotinu, spouští se popsaný a předem známý mechanismus. MMF napíše čtrnáct dní po sobě dvě upomínky, a když není dlužná částka uhrazena, bude muset Lagardeová svolat schůzi výkonných ředitelů a konstatovat, že Řecko neplatí.
Tímhle aktem se Řecko stává oficiálním neplatičem a spouští vlnu křížových defaultů, jež zakládají možnost žádat dlužníka o předčasné splacení dlužných částek (tzv. acceleration; jde o běžné ustanovení zakotvené v úvěrové dokumentaci a dluhopisových prospektech). Tohle právo má například i první euroval (EFSF), který má vůči Řecku pohledávku 141,9 miliardy eur, tedy skoro třikrát víc než Evropská centrální banka (ECB) a MMF dohromady.
Jak bude na default u MMF reagovat ECB, se uvidí následující měsíc, kdy má Řecko splatit část jistiny a úroky ze svých dluhopisů držených ECB. Pokud se tak nestane, těžko bude moci někdo předstírat, že řecké dluhopisy představují dostatečně kvalitní zajištění půjček centrální banky řeckým komerčním bankám, z nichž odplývají depozita.
Přitom likvidita bankovního systému visí jen a pouze na nouzové lince, o jejímž rozsahu a pokračování rozhoduje ECB. Řecká centrální banka už – zcela v rozporu se zvyklostmi – před dvěma týdny apelovala na řeckou vládu, aby se s věřiteli dohodla. Není možné, aby přinejmenším centrální bankéři po večerech nepracovali na „plánu B“, protože řetězec událostí je neúprosný.
Klasické, mnohokrát osvědčené schéma všech dlužníků v obdobné situaci velí kňourat, smlouvat a slibovat, až se hory zelenají
Zemi, která přestala platit MMF, tak zcela reálně hrozí, že jí ze dne na den mnohonásobně naroste hromada splatných závazků.
A to i těch, které původně měla zaplatit třeba až za dvacet let – v případě EFSF měli Řekové začít splácet až v roce 2023 a poslední splátka je plánovaná až na rok 2057! Řecký splátkový kalendář je vůbec konstruován tak, že kdyby přečkali letošní vysoké splátky a potřebu sehnat refinancování, počínaje příštím rokem si „odfrknou“ a dalších pár let by se mohli krásně nadechnout, protože je budou zatěžovat jen minimální splátky.
Pohled na splátkové kalendáře velmi svádí k otázce, proč Řekové nenasadili základní poučku z aplikované teorie dlužnickopolitických her, jež zní „slibem neurazíš“, a ženou situaci až na hranu. Klasické, mnohokrát osvědčené schéma všech dlužníků v obdobné situaci velí kňourat, smlouvat a slibovat, až se hory zelenají.
V tomhle konkrétním partu by se měl dlužník zbavit dohledu MMF refinancováním celé jeho angažovanosti (například z peněz eurovalu), protože fond sice není apolitická instituce (to by se v Řecku nemohl vůbec angažovat), ale přece jenom má nějaké regule. Jak a zda se budou splácet nějaké půjčky po roce 2023, to je přece daleko za rozhodovacím horizontem všech politiků, kteří dnes sedí u jednacího stolu. Chce to jen trochu Odysseovy lstivosti a „deal“ by mohl být na stole.
Čtěte také:
Chudé státy vzkazují Řekům: My jsme reformy provedli, proč ne vy?
Řečtí penzisté oblehli banky, ty se otevřely výhradně pro ně
Tsipras: Referendum bude. Rada Evropy: Hlasování porušuje mezinárodní standardy