Velkou koalici ODS a ČSSD zatím největší političtí soupeři odmítají. Ale je opravdu tato varianta po volbách úplně nemožná?
Autor: Jakub Stadler
„Velkou koalici si nepřeji, ale kdyby se podařilo domluvit se sociálními demokraty alespoň zbrzdění zadlužování země a nastartování důchodové reformy, pak by takové spoluvládnutí dávalo smysl,“ připouští Miroslava Němcová z ODS.
Byla jste dlouho kritičkou Mirka Topolánka, jste spokojená, že odešel z čela ODS i jihomoravské kandidátky? Změnu vidím pozitivně. Mně vadila dlouhodobě chybná strategie. Například to, že jsme se v roce 2006 po patových volbách nevydali směrem k předčasným volbám, protože karty byly rozdány tak, že se s nimi moc nedalo udělat. Když něco špatně začne, tak už to nejde zvrátit. Tehdy by to veřejnost pochopila. Jít do vlády stůj co stůj bylo podle mne první chybné rozhodnutí. Druhou chybou bylo, že jsme vytvořili vratkou vládu se zelenými, kteří nedávali jistotu vyzrálé politické strany. A třetí moment, který byl nepochopitelný, že jsme pomohli Jiřímu Paroubkovi sestavovat vládu poté, co shodil vládu Topolánkovu. Co jste navrhovala po pádu vlády? Nabádala jsem nechat Paroubka ukázat, co umí. Ukázalo by se, že umí destrukci, ale neumí nic vytvořit. Tím, že jsme mu přispěchali na pomoc, vznikla Fischerova vláda a Paroubek z toho vyvázl příliš lacino za všechno, co napáchal. Pak jsem nerozuměla tomu, proč se Mirek Topolánek vzdal poslaneckého mandátu, proč jako jediný z předsedů nebyl přítomen ve sněmovně, když věděl, že se bude probírat rozpočet, že dojde k nejzávažnějším politickým střetům. Tato série důvodů mě vedla k tomu, že jsem se čím dál víc stávala jeho kritikem. O krocích ODS rozhodovalo celé grémium strany a výkonná rada. Nepovažujete za chybu, že odešel jen předseda? Neměli odejít i lidé, kteří nesli spoluodpovědnost nebo kteří zdiskreditovali stranu podezřelými kauzami?
Určitě by bývalo bylo nejlepší, kdyby se na mimořádnému kongresu rozdaly ty vnitřní karty. K tomu však nebyla vůle a časový prostor. Když odstoupil Mirek Topolánek, začala už volební kampaň. Svolávat do toho mimořádný kongres, zasahovat do kandidátních listin, celé to znovu přetvořit, to už nebylo možné. Kdybychom volili nové lidi odspoda, veškerý čas do voleb bychom strávili vnitřními spory. Určitě nás změna čeká, volební výsledek nakonec ukáže, do jaké míry jsme akceptovatelní pro veřejnost. Žádné důležitější kritérium neexistuje.
Nebojíte se, že výsledky voleb znovu neumožní vytvořit silnější vládu a stabilní většinu ve sněmovně a že jeden dva poslanci budou vydírat vládu? Určitě se toho obávám, protože se nezměnila základní podmínka, která by tomu zabránila, a to je volební systém. Zůstal stejný, neprošly ani návrhy, které jsme během čtyř let podávali, například volební bonus pro vítěze. A teď je jasné, že na stejném principu se bude sestavovat nějaká nová vláda. Obávám se toho nejen proto, že vzniká politická nestabilita, a vytváří se tak podhoubí pro nějaké extremistické strany, ale s ohledem na ekonomickou situaci si nedovedu představit, že ztratíme čas, pokud nebudeme moci sestavit vládu, když se jednání povlečou, nebo vznikne vratká vláda, která nebude mít oporu ve sněmovně. Nemůže se stát, že ODS ve snaze zabránit nestabilitě nakonec přistoupí na variantu velké koalice s ČSSD, i když o této možnosti velké strany moc nemluví?
Máte pravdu, že je to horký brambor, kolem něhož se jen krouží. Nicméně teoreticky může vzniknout několik vlád a do počtu modelů musíme započítat i velkou koalici. Já si ji nepřeji, ale vzhledem k tomu, co se děje v Evropě na ekonomickém poli, kdyby se podařilo domluvit se sociálními demokraty alespoň tři témata – zbrzdění zadlužování země, nastartování důchodové reformy a změnu volebního systému – byť už vím, že se nepodaří většinový, tak v tom případě si myslím, že by takové spoluvládnutí dávalo smysl. Nevolám po něm, nepřeji si ho, ale kdyby nebylo jiné řešení, za tuto cenu bych uměla přijmout velkou koalici. Obávám se ale, že takto v Lidovém domě vůbec nikdo neuvažuje.
Nenechá se vedení ODS, pokud zvítězí ČSSD, dotlačit k ústupkům, jako se to stalo v některých krajích? Co jste říkala na to, že krajské organizace ODS někde byly ochotny přistoupit na proplácení zdravotnických poplatků kraji? Na tento postup na krajích se dívám kriticky, protože při vstupu do koalice s ČSSD bylo na místě si přesně vymezit, za jakých podmínek velká koalice na kraji může vzniknout. Zvlášť když od počátku Ministerstvo vnitra dávalo najevo, že je postup krajů v rozporu se zákonem. Proto mi vadí, že se na tom členové ODS podíleli. Hranice mezi zásadou, která by měla být nepřekročitelná, a přijatelným kompromisem je někdy tenká. Kde vy vidíte tu hranici?
To je přesně otázka, která nabývá na čím dál větší důležitosti v poměrném volebním systému. Před volbami se všechny strany chovají maximalisticky ve stylu většinového volebního systému, slibují, co všechno udělají. Ale vědí dobře, že 51 procent v tomto systému nikdo nemůže získat, pokud nenastane nějaká extrémní situace. Po volbách přichází chvíle, kdy se jejich programy a personální požadavky dostávají do úzkého řečiště koaličních kompromisů.
A teď je otázka, co je kompromis a co už lidé považují za podraz a co také vytvoří destabilitu stran. ODS si přeje, aby její základní pilíře nebyly obětovány na oltář kompromisu. Pak to uvnitř strany rezonuje, část členů se bouří, vytvářejí se křídla a ani strana pak není schopna ve vládním angažmá vystupovat jednotně. Myslím, že to se nám stalo v roce 2007 se zelenými, těch kompromisů bylo příliš a ODS to těžko mohla vstřebat. Třeba to, že strana se šesti poslanci měla čtyři ministry a ODS s 81 poslanci jich měla osm. To samozřejmě ve straně muselo nechat rány a ty dodnes ještě nejsou zahojeny.
ODS se často vytýká, ze uzavřela Smlouvu s voliči, ale většinu svých závazků nesplnila. Není lepší takové závazky nedávat? Nebo jen vymezit podmínky? Třeba jako TOP 09, která říká, že nepůjde do vlády, která by pokračovala se zadlužováním státu.
Smlouva s občany byl pokus představit maximalistický program. A to je pořád o střetu představ strany a tím, co jí volební systém umožní prosadit. Velkou část své moci ODS po volbách v roce 2006 předala lidovcům a zeleným, ale tím nesli i odpovědnost. Myslím, že je třeba dát veřejnosti zejména signál, co strana nepřipustí a do jaké koalice nepůjde. Ale mě velmi mrzí, že to říká TOP 09, protože to byl můj návrh na našem kongresu vloni v listopadu, ale vedení strany v čele s Mirkem Topolánkem proti němu hlasovalo. Když jsem se o tom bavila s Miroslavem Kalouskem, říkal, že se mu to líbí, a pak se to objevilo jako teze TOP 09.
A co by byla pro vás ta nepřekročitelná hranice?
Pro mě to znamená především snižování zadlužování země a nastartování důchodové reformy. Bez těchto dvou kroků se řítíme do propasti. Neumím si představit, že by se ODS dohodla na spolupráci s Jiřím Paroubkem jen proto, aby za to získala nějaké posty a neudělala by tyto závažné kroky. U toho bych opravdu odmítala být.
Prezident Václav Klaus nedávno prohlásil, že po příchodu Petra Nečase do čela strany k žádnému znovunastartování ODS nedošlo. Souhlasíte s ním?
Já jsem zaznamenala velkou míru spokojenosti s výměnou v čele strany. Mluvím za Vysočinu, kde se nejvíc pohybuji. Aby mohl být náš posun ještě dynamičtější, což souvisí s obměnou dalších lidí, aby se ukázalo, že se ODS významně obrátila, na to v předvolebním čase nebyla síla. Hodně se mluvilo o osobách, teď je potřeba obrátit pozornost spíš k programu. To je důležitější, než jestli má někdo averzi k jednomu či druhému člověku.
Aby byl program důvěryhodný, musí ho ale prosazovat důvěryhodní lidé…
|MIROSLAVA NĚMCOVÁ (57) |
|Vystudovala Střední zemědělskou a technickou školu, v letech 1972 až 1992 pracovala v Českém statistickém úřadě. Od roku 1992 má ve Žďáru nad Sázavou knihkupectví. Členkou ODS je od roku 1992, nejprve pracovala v komunální politice, v roce 1998 byla zvolena poslankyní. O čtyři roky později se stala místopředsedkyní sněmovny. V letech 2002 až 2006 byla místopředsedkyní ODS a stínovou ministryní kultury. Po rezignaci předsedy sněmovny Miloslava Vlčka je od letošního 1. května pověřena řízením dolní komory. V květnových sněmovních volbách je volebním lídrem kraje Vysočina. V devítičlenném týmu Petra Nečase má na starost sociální věci a kulturu. Je vdaná, má jednoho syna. Jejími koníčky jsou čtení a bruslení.|
S tím souhlasím. Lidé, zejména na venkově, chtějí důvěryhodné představitele, nositele programu, potřebují jim důvěřovat a vážit si jich. To se v posledních letech hodně zanedbávalo v mnoha politických stranách. Tento úkol je ještě před námi. Určitě nás čeká po volbách.
Nemůže se stát, že udělá-li ODS slušný volební výsledek, nebo dokonce bude sestavovat vládu, bude to chápat jako důvěru voličů a dospěje k názoru, že není třeba dělat nějaké zásadní změny?
Myslím, že ne. Samozřejmě se mohou ozývat takové hlasy, ale sám Petr Nečas jako potenciální premiér musí mít zájem, aby do opravdu složitých časů, bude to možná nejtvrdší volební období vzhledem k ekonomické situaci, měl kolem sebe spolehlivé lidi. Nemůže si dovolit tým lidí, kteří budou poutat negativní pozornost a za nimiž se povlečou různé kauzy, které se budou cyklicky otvírat a budou vyžadovat čas i energii vlády a premiéra. Myslím, že může jen získat, když natvrdo silově řekne, jaké lidi chce mít kolem sebe, a nebude brát lidi, kolem nichž je víc otazníků než důvěry nebo které mu nějaké místní organizace ODS budou tlačit. To by vláda nemohla být úspěšná. Myslím, že tohle Petr Nečas ví a z toho plyne můj optimismus.
Nehrozí, že se z nějakého zhrzeného politika může ve sněmovně stát druhý Vlastimil Tlustý, který vládu položí?
To nelze vyloučit, situace je taková, že někteří mohou být uraženi a mohou se zachovat jako Vlastimil Tlustý. Kdybychom šli ale do důsledků, první pochybení bylo určitě u Mirka Topolánka, který Tlustého vyřadil z politického světa tak, že ten už na to potom zkratkovitě reagoval. Pořád jen doufám, a chci v to doufat, že si všichni budeme vědomi toho, že nepřichází nijak jednoduché období a že na nějaké hrátky uražených proti neuraženým nebude čas.
Myslíte si, že Petr Nečas bude schopen lépe než jeho předchůdce komunikovat uvnitř strany? Myslím si, že Petr Nečas má velmi dobrou pozici, má dlouhodobě ověřený kredit. Jinou otázkou je, kolik času bude moci posílení ODS zevnitř věnovat, kdyby byl premiérem. Ale nemyslím si, že by premiér a předseda strany měl být někdo jiný. Ten dvoukolejný model ráda nemám. Bude Petr Nečas opravdu předsedou ODS? Objevují se hlasy, že lidé, kteří cítí nebezpečí odchodu z vedení, ho v čele strany po volbách nenechají. Slyšela jsem takové teze. Je samozřejmé, že když je uvnitř strany tak složitá situace, objeví se spousta spekulací. Může být někdo, kdo si dělá ambice a myslí si, že Nečas je jen dočasným předsedou a že pravé vedení přijde po volbách. Ale kdyby to měla být změna proto, že se nějaké partičky domluví, tak bychom to stejně u veřejnosti prohráli. Spoléhám na to, že v ODS je víc lidí, kteří myslí na ten dlouhodobější horizont, na odpovědnost, kterou máme, než na osobní momentální zisk. Nedávno jste na otázku, kdy vás někdo z vedení ODS požádal o názor, odpověděla, že si nevzpomínáte. Změnil se s příchodem Petra Nečase do čela ODS postoj vůči ženám ve straně? Určitě cítím změnu. Je pravda, že jsem v minulosti chodila za Mirkem Topolánkem s řadou návrhů nebo jsem mu říkala na poslaneckém klubu své názory, i když se tím naše vztahy vyostřily. Názory, ať nepomáhá Jiřímu Paroubkovi s konstitucí nové vlády, ať se nevzdává mandátu, nechtěl slyšet. Petr Nečas mě sám víc vtahuje do volební kampaně, myslím, že otázka žen v politice není pro něj módní záležitost, přesně odhaduje potenciál, který v ženách je. To považuji za kvalitativní změnu. Myslíte si, že už nebude ODS v budoucnu „mužskou“ stranou, která je na chvostu stran v zastoupení žen na kandidátkách?
Věřím, že situace přinese změnu. Strana si uvědomuje, že její dobrou budoucností je využívat všeho tvůrčího potenciálu, který v sobě má.
Ať už ve skvělých mužských reprezentantech, ale i v těch ženských. Jsem ráda, že se to bude dít přirozenou cestou, byť jsme byli mnohokrát káráni, že ODS dává ženám menší prostor. Sama jsem to kritizovala.
Ale sociální demokracie má povinnou kvótu pro ženu ve vedení, ale jediného, koho nezvolili, je žena. Jsem raději, když ODS jde bolavější, ale zdravější cestou uvědomování si, že v ženách může získat obrovské plus.
Trvá to však dlouho, protože procento žen ve vysoké politice se spíš snižuje… Zdá se to být v rozporu s tím, co říkám. Ale něco jiného je, co cítíte, že se děje uvnitř strany. Že je tady spousta mladých žen, zkušených političek v kraji, které už si o ta místa říkají. Není to tolik vidět navenek, ale věřím, že to je otázka jednoho volebního období, kdy se to opravdu začne výrazně měnit. A také společnost reaguje, lidé mi sami píší, že chtějí v politice ženy, protože by přinesly do zblázněné politiky trochu racionálnější pohled. Nemůže rostoucí arogance a hrubost některých politiků veřejnou objednávku po ženách urychlit?
Skutečnost, jak je politika zvulgarizovaná a debata ve sněmovně téměř nemožná, vyvolala ve společnosti obrovský odpor. Lidé se už nechtějí dívat na hulváty, kteří chrlí osobní urážky, vzájemně se napadají, agrese se stupňuje. Debata, které se účastní ženy, má trochu jiný charakter.
Podaří se ODS omezit vliv velrybářů a kmotrů, na který upozornil už Mirek Topolánek?
Takový problém se neobjevil ze dne na den. Chyba je, že i Mirek Topolánek musel vidět, že takové tendence ve straně jsou, ale nedokázal je včas zastavit. Když problém naroste do nějakých rozměrů, jakékoli přibrzdění je už daleko složitější. Chceme-li hrát prim na pravici a mluvit do toho, jak bude vypadat Česká republika, musíme zabránit, aby nás rozložili lidé, kteří žádnou volenou funkci nemají.
Co budete dělat osobně vy pro to, aby se ODS změnila?
Vysočina nikdy neměla takový problém, jako se objevil jinde, s černými nábory členů, s lidmi, kteří tahají zezadu za nitky. Jako kraj jsme vystupovali společně, tvořili jsme jednu ODS, ne pět ODS z bývalých okresů. Dodnes tam tak fungujeme. Když to člověk dokáže v jednom kraji, tak to má šanci ovlivňovat v krajích ostatních, proto jsem měla a stále mám ambice být ve vedení ODS.
