Dozrál čas pro spolupráci ODS a ČSSD
Navenek zavládl klid, v týlu se zbrojí k útoku. Česká politická scéna teď připomíná francouzsko-německou hranici za podivné války koncem roku 1939. Konflikt je vyhlášen, vojáci několika zemí leží v zákopech a drží bobříka střílení, bojí se tu hroznou vřavu rozpoutat jako první. Všichni ale vědí, že už brzy to přijde. Jen co skončí vyřizování účtů na východě (ČSSD o Velikonocích sjezduje v Brně). Dokonce se ozývají věční idealisté (Havel, Ruml), kteří už opět konstruují alternativu k tomu starému, zdiskreditovanému světu, jež bude válkou smeten.
Na rozdíl od válečníků jsou naši politici spíše chladnými obchodníky. Více než souboj a jeho mechanismus je zajímá profit, pro jeho dosažení jsou ochotni i složit zbraně. Už dnes tak v zákulisí horečně probíhá jakási předběžná mírová konference jaltského typu, na níž se porcuje ještě běhající medvěd. Dobrá, klidně si vyhrajte v předčasných volbách, ale strpíte naší menšinovou vládu ČSSD/US-DEU u lizu ještě pár měsíců a necháte nám v rukou naše eso - referendum o euroústavě, navrhuje Stanislav Gross občanským demokratům. Ne, ne, vrtí hlavou topolánkovci, referendum možná, ale u lizu nebudete už ani minutu, kampaň si hezky zaplatíte ze svého. Zdeněk Škromach kuje jiný plán: vrazíme klín mezi lidovce, jejich ministři se zachrání, a Kalouskem napadená vláda se tak obejde bez rekonstrukce. Aspoň patnáct měsíců budeme mít havaj. Tomu se zatím křesťanští demokraté vehementně brání a řeší jiné dilema - vytáhnout po sjezdu ČSSD neohroženě proti znovuzvolenému Grossovi, nebo se nechat vyhodit Škromachem? V obou případech to znamená ztrátu teplých postů. Jde o to, na jak dlouho. Lépe jen do září 2005 než do června 2006. Jak to ale ovlivnit, když pro vyhlášení předčasných voleb si ODS vystačí s ČSSD? Vyloženě odkázáni na rozhodnutí velmocí jsou pak komunisté a unionisté, přičemž unionistům uchýlivším se zcela pod sociálnědemokratický protektorát už může být mírový medvěd docela ukradený.
Politici teď zkrátka mají čas myslet za deset rohů a reálné plamínky v koaličním spáleništi za ně musejí udržovat pěšáci nebo média. Přes nové indicie, že nevěstinec v Nuslích skutečně provozovala Libuše Barková a že Kalouskův rodinný dům v Bechyni stavěla firma IDOS, od jejíhož většinového majitele a zároveň svého švagra Lubomíra Kašáka si šéflidovec na stavbu půjčil skoro milion, tady pořád zůstává ta jednoduchá, nezodpovězená otázka. Kde vzal Stanislav Gross peníze na barrandovský byt? Požádal-li politik s tak nejasným pozadím své hypoteční smlouvy občany o uzavření nové smlouvy společenské, řekl si skoro o políček.
Paradoxní přitom je, že ani eventuální předčasné volby nemusejí současný politický marasmus vyřešit. Poslední průzkum agentury Factum Invenio ukazuje, že i při úspěšném výsledku 33,5 a deset procent by pravostředové duo ODS a KDU-ČSL obsadilo jen přesně sto křesel ve sněmovně. Rovnocenným protihráčem by mu byla dvojice ČSSD (18,7 procenta) a KSČM (24,9). Takový odhad nejen dává za pravdu prezidentu Václavu Klausovi, kterého zaujala nedávná Grossova nabídka vyměnit toleranci ODS k menšinové vládě ČSSD za nastolení většinového volebního systému. Varuje i lidovce, že to napříště nebudou oni, kdo oslní největším koaličním potenciálem, nýbrž ODS. Ta si bude moci zřejmě vybrat, zda sestaví vládu se sice programově bližšími, zato ale nevypočitatelnými kalouskovci, nebo s vděčnými a také zřejmě silnějšími sociálními demokraty. Křesťanští demokraté si bez přízně Topolánka budou moci akorát tak bouchnout pytlík. Zdůrazňuje-li Miloš Zeman antiklerikalismus jako společnou platformu pro spolupráci ODS a ČSSD, politicky se tentokrát nemýlí.
K mírovému světu vedou dvě zdánlivé maličkosti: brněnská bitva ČSSD a vyslovování důvěry nebo nedůvěry vládě ve sněmovně. Jenže i kdyby se Grossovy funkce rozdělily a předsedou strany se stal Zdeněk Škromach nebo Bohuslav Sobotka, problém v obsazení premiérského postu to nevyřeší. Tak jako tak, pokud Gross třeba těsně po vítězném sjezdu ze zdravotních důvodů neodstoupí, a morálně tak nepřitlačí prezidenta ke jmenování nového premiéra z řad ČSSD, dojde na pokračování lidovecké obstrukce. Jenže bez odhodlání Kalouska posílit nedostatečných opozičních sto nedůvěřivých hlasů vláda nepadne. Co s tím?
Po velikonocích musí přijít čas činů. Směr se nabízí: při hegemonii komunistů na levici by nerovný sňatek ODS a ČSSD bez Grosse vadil už málokomu.
