Využívání slunce je pro Němce poutavou hrou
Zájem o fotbalovou Bundesligu, která patří k nejkvalitnějším klubovým soutěžím v Evropě, překvapivě překonává takzvaná Solární Bundesliga. Jde o soutěž, v níž se mezi sebou poměřují města a vesnice v počtu solárních instalací. Po třech letech existence Solární Bundesligy německé sociologické průzkumy potvrzují, že Němci fandí více „soláru“ než fotbalu. Dvoutisícový sociologický vzorek z německy mluvících zemí ve věku od 17 do 75 let, oslovený düsseldorfským Výzkumným ústavem pro trh a společnost, přidělil solární lize pět bodů z deseti možných. Překvapivě tak předstihla automobilovou Formuli 1 (3,7 bodu) a ještě výrazněji fotbalovou Bundesligu (3,3 bodu). Více body ohodnotili dotázaní Němci jen osobní jistotu a bezpečí, zdraví, lásku a jistotu pracovního poměru. Solární Bundesliga je v Německu vnímána také jako „nová estráda, která prezentuje význam a prospěch solární energie a současně v lidech probouzí sportovního ducha“. Tak ji charakterizuje časopis Solarthemen, vypisovatel soutěže.
Solární vandr.
Není tedy divu, že Liga ekologických alternativ, která v Česku vydupává ze země obdobnou soutěž, posílá zainteresované zástupce obcí a odborníky na zkušenou do Německa. Neexistuje nic, v čem bychom se v solárních instalacích mohli s Němci měřit, české příspěvky se doslova ztrácejí v německém solárnímu moři. Vždyť jedno jediné sídliště Amorbach 2 v badensko-württemberském městě Neckarsulmu s 5500 čtverečními metry solárních panelů několikrát předčí celý součet všech českých panelů. O fotovoltaickém součtu ani nemluvě: jediná Sluneční hora u Fürstu je s 10 000 čtverečními metry fotovoltaických panelů dvacetkrát větší než celá zaevidovaná česká plocha. Pravda, Amorbach je svého druhu největší, ale Solární hora s výkonem jednoho megawattu se musí sklonit ještě před čtyřikrát výkonnějším solárním parkem v Hemau u Řezna. Velkých fotovoltaických instalací je v Německu nepočítaně. Panely ohřívající užitkovou vodu pro domácnosti, hotely a podobná zařízení bývají sice o několik řádů menší, zato jsou ale ještě četnější. A takřka geometrickou řadou přibývají. Loni bylo v Německu nainstalováno tři čtvrtě milionu čtverečních metrů solárních panelů, což uspokojilo potřeby dalších 80 000 spotřebitelů. Pouhých šest čtverečních metrů kolektorových panelů dokáže pokrýt 60 procent celoroční spotřeby teplé vody čtyřčlenné rodiny. Ohřátá voda vystačí na 2000 osprchování a systém ušetří 300 litrů topného oleje nebo odpovídající množství jiné energie. Letos má v Německu přibýt až milion čtverečních metrů kolektorů.
Pozor na šoky!
Solární šok může připravit už pouhá jízda po bavorské dálnici. U sjezdu do obce Freising na dálnici E53 nad Mnichovem jsou tři kilometry fotovoltaických panelů místo protihlukových zábran.
Freiburg, úřadující mistr Bundesligy mezi velkými městy, překvapuje tím, že si ze solárních technologií vytváří turistické lákadlo. Městský úřad vydal tlustého solárního průvodce, a dokonce i solární plán města, spolu s rozvodnou firmou zřídil solární informační centrum a do města se hrnou domácí i zahraniční zájemci. Celý den je co prohlížet, navečer lze spočinout v posteli solárního hotelu Victoria.
Nejvyšší freiburské budovy si ani nelze představit bez fasády ze solárních panelů. Stejně jako v ostatních německých městech se solární střechy takřka „povinně“ šíří po školách a dalších veřejných budovách. Panely se protlačí i na různá zádveří, dokonce i památkově chráněná vila Tannheim má zvláštní solární fasádu z polopropustných panelů, akumulujících teplo. Jak by ne, když v ní sídlí světové centrum Mezinárodní společnosti pro solární energii (ISES). Zbůhdarma nepadá slunko ani na patrové garáže, protože nesou solární střechu.
Freiburg má štěstí na architekty, kteří dokážou solární prvky zapojit už do samotného návrhu budov. Mezi všemi pozoruhodnými solárními stavbami na sebe strhávají největší pozornost projekty Rolfa Dische. Ten do světové architektonické literatury vstoupil už domem Heliotrop, který se otáčí za sluncem. Na střeše má velice účinné panely, takže dobře zaizolovaný dřevěný dům šestkrát více energie vyrábí než spotřebovává. A není to žádná pokusná laboratoř nebo muzeum, pan architekt v Heliotropu sám bydlí.
Překvapivé kontrasty.
Dischovo sídliště má kladnou energetickou bilanci. Za elektřinu se v něm neplatí, ale díky střešním panelům inkasuje. Za nemalou, ale ne přehnanou investici se v něm dá s bytem koupit i střešní minielektrárna, která zaplatí i za nevelké ostatní energetické vstupy (například na vaření) a ještě něco zbude. Nízké zimní slunce prohřívá polopropustné čelní skleněné stěny bytů, vysokému letnímu slunci naopak stojí v cestě fotovolatické panely, a o to více vyrábějí. Dokonalá několikavrstvá izolace hlídá požadovanou teplotu (tedy i chládek) uvnitř, přesto vnější konstrukce balkonů dodává domu vzdušný vzhled. Na první pohled něco výjimečného.
Právě o to však strůjce absolutního loňského vítězství bavorské vesničky Schalkham, bývalý starosta Hans Noppenberger, nemá zájem. „Dům, který jsem si postavil na výměnek, má také kladnou energetickou bilanci, protože má dokonalou izolaci, ale navenek se neliší od ostatních. O žádnou výjimečnost nestojím,“ říká exstarosta. „Že sluníčko může ohřívat vodu nebo vyrábět elektřinu, to časem pozná každý. Představě, že lze stavět tak, aby v domě nebylo třeba topit, se však kdekdo brání. Nějaké výstřednosti by lidé na venkově neuvěřili nikdy,“ tvrdí.
Ani hromadné výrobě elektřiny ve fotovoltaických článcích není Noppenberger příliš nakloněn. Nelíbí se mu, že povinnou vysokou výkupní cenu budou nakonec ve zvýšené ceně za kilowatthodinu platit odběratelé. Je přesvědčen, že letošního přemožitele, solárního mistra 2003/2004 z bavorského Rettenbachu, který vsadil takřka výhradně na fotovoltaické systémy, příště znovu Schalkham porazí novými slunečními kolektory.
Ať tak či onak, rozvoj solárních technologií v Německu umožňuje vstřícný zákon s pevnými výkupními cenami, zaručenými na dvacet let. Na jeho podstatně zředěnější obdobu v Česku zatím marně čekáme.
Většímu rozmachu fotovoltaických technologií v Německu dokonce brání nedostatek panelů, které se ponejvíce dovážejí z USA nebo Japonska. Zde by ovšem mohlo Česko překvapit. Jestli je pravdivá pověst, že v Rožnově pod Radhoštěm dřímá jediné Silikon Valley bývalého východního bloku, pak by se mělo probudit. Vždyť rožnovské fotovoltaické panely už na několika místech úspěšně fungují, ale v německých městech o nich nevědí.
Nadějný začátek
V Česku se během prvního půlroku existence Solární ligy do soutěže přihlásilo 96 měst a obcí. Start je kupodivu mohutnější, než byl ve vzorovém Německu, kde se prvního ročníku soutěže zúčastnila jen šedesátka přihlášených. Průběžnému pořadí kraluje maličká Pístina na Jindřichohradecku se 172 obyvateli, v níž lapá sluneční energii 48 čtverečních metrů vakuových kolektorů. Protože se kvůli spravedlnosti instalované metry rozpočítávají na jednoho obyvatele, přicházejí naopak zkrátka velká města. V maličké obci často rozhoduje jedna jediná razantní investice a uvedené dělení číslem 172 (viz Pístina) dá povzbudivější výsledek než dělení desítek menších instalací třeba sto tisíci obyvateli.
To mimo jiné vysvětluje, že i Litoměřice, mnohokrát tipovaný favorit mezi českými a moravskými městy, jsou průběžně až na druhém místě. Tabulku měst vede jihočeská Horní Planá s 2279 obyvateli, jíž k první pozici stačí 72 čtverečních metrů kolektorů, zatímco pro Litoměřice je 226 čtverečních metrů málo, protože mají přibližně desetkrát více obyvatel.
