PROFIL Ecclesia semper reformanda est, církev potřebuje neustále reformu. To jsou slova německého katolického filozofa Roberta Spaemanna, který se přátelí s Benediktem XVI., jenž koncem února nečekaně odstoupil z úřadu. Jenže k reformě, jak ho citoval italský deník Il Foglio, Spaemann dodal: „V církvi vznikly skupiny, které si na interpretaci reforem učinily monopol a opakují určité mantry: například svěcení žen, demokratická volba biskupů, odstranění celibátu, žehnání homosexuálních svazků, eucharistie pro rozvedené, souhlas s antikoncepcí, apod. Jinými slovy, jde o totální kapitulaci před takzvaným duchem doby, což není nic jiného než emancipace sekularismu.“ Změna pro změnu Když minulou středu v 19.07 vystoupal nad Vatikánem bílý dým, který oznamoval, že konkláve kardinálů zvolila nového náměstka Ježíše Krista na zemi a nástupce svatého apoštola Petra, čekalo se, že přijde muž, který bude provádět v katolické církvi reformy, po nichž část veřejnosti a média po celém světě volají. Jenže Jorge Mario Bergoglio (76), předtím arcibiskup z argentinského Buenos Aires, není v tomto směru ani ryba, ani rak. V názorech je stejně konzervativní jako Benedikt XVI. či Jan Pavel II. Zastupuje však kontinent, kde mají katolíci, na rozdíl od současné Evropy, nadále zcela dominantní postavení. Kardinálové tak naoko vyslyšeli volání po změně – vždyť jde o prvního papeže ze západní polokoule, navíc člověka s poměrně silným sociálním cítěním.
Nový Svatý otec je ale i razantní odpůrce potratů, antikoncepce či sňatků homosexuálů, které v roce 2010 označil za „destruktivní záměr proti plánu Boha“.
Nedá se tedy očekávat, že se katolická církev vydá na cestu zásadních změn. Její lpění na tradicích sice vyvolává kritiku liberální společnosti, ale nese své ovoce. Když před osmi lety nastoupil do úřadu Benedikt XVI., měla tato církev miliardu přívrženců, dnes je jich o dvě stě milionů víc. Počet věřících prudce vzrostl zejména v Africe a Asii. Oproti tomu evangelická církev dávno zrušila celibát, povolila ordinaci žen, ale i tak postupně vymírá.
Žádný nováček František byl podle nepotvrzených informací jedním z favoritů volby papeže již v roce 2005. Tvrdí se, že tehdy získal kolem třetiny hlasů. Zda to je skutečně pravda, není možné ověřit, protože kanonické právo zakazuje kardinálům, aby prozradili, jak volili při konkláve. Jak však ukazuje letošní hlasování, zřejmě tomu tak bylo.
Bergoglio je synem italských emigrantů (jeho otec byl železniční dělník) a vyrostl v chudých poměrech, což je dodnes znát na jeho vztahu k sociálně slabším, které vždy podporoval.
V březnu 1958 vstoupil do řádu jezuitů, kněžské svěcení přijal na konci roku 1969 a biskupem se stal před téměř 20 lety. A v únoru 2001 byl jmenován kardinálem. Pak dosáhl i na několik důležitých funkcí v papežské kurii.
V tomto směru se nijak neliší od mnoha dalších vysokých představitelů katolického kléru. Proč byl tedy vybrán právě on? Je to kompromis. Konzervativci i reformisté budou uspokojeni jen částečně. František je totiž odpůrcem a kritikem nejrůznějších intrik, pod tíhou kterých se Vatikán již léta otřásá a které nebyl filozofující Benedikt XVI. schopen zastavit a omezit. Nový papež má především vnést do kurie větší klid a pořádek. Na reformy, po kterých volají liberálové a lidé mimo církev, nezbude moc času. Dá se předpokládat, že půjde v Benediktových stopách, protože zatím jiné cesty není. Uvolněnost, otevřenost a naprostá demokratizace by hierarchii katolické církve zdevastovala. A to ani tento papež nepřipustí.
Revoluce se nečeká „Pokud bude církev tichá, skromná a nepřejde do útoku, zůstane bez vlivu. Církev v defenzivě je církví, která je v koncích,“ varuje ale filozof Spaemann. Upozorňuje, že například kvůli neustálému přílivu negativních informací o sexuálních deliktech kněžích v různých částech světa je „církev zastrašena“.
František by měl především skoncovat s touto zastrašeností, být moderně ofenzivní, otevřený a měl by ukončit pletichy uvnitř Vatikánu i v některých diecézích. Jistě k tomu použije všech současných vymožeností – blogů, Facebooku, You Tube, televize, Twitteru. Zvenčí to bude naoko vypadat jako ta vzývaná změna. Je ale nepravděpodobné, že právě argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio, kterému je už 76 let, přijde s něčím převratným.
O autorovi| Viliam Buchert • spolupracovník redakce
