Místo zlata převodovky

22. 7. 2013

Z podniku, kde Martin Wichterle získal majoritní podíl za 70 milionů korun, je dnes uskupení firem s ročním obratem okolo 1,5 miliardy

Společnost Wikov Industry otevře v Rusku vlastní továrnu. „Spíš než o fabrice bych hovořil o výrobní lince,“ upřesnil majitel společnosti Wikov Industry Martin Wichterle. Společnost aktuálně vyjednává o konkrétních podmínkách budování závodu, rozdělení vlastnických podílů a podobně se svými obchodními ruskými partnery. Nově připravovaná továrna bude vyrábět průmyslové převodovky pro vozidla kolejové dopravy, jako jsou tramvaje či metro. Vše by mělo být jasné do dvou až tří měsíců. „Vzhledem k tomu, že půjde o montáž, kdy všechny důležité komponenty budeme vozit z České republiky, neočekávám, že počáteční investice budou nějak dramatické,“ uvedl Wichterle.

Obrat poroste Právě Wichterle je jediným majitelem společnosti Wikov Industry. Firma zaměstnává více než 700 zaměstnanců. Letošní obrat by měl dosáhnout asi 1,5 miliardy korun a provozní zisk zhruba 250 milionů korun.

A jak tvrdí Wichterle, hospodaření v roce 2014 bude s ohledem na stále se plnící kontraktační knihu ještě o poznání lepší. Uskupení Wikov Industry je největším tuzemským výrobcem průmyslových převodovek. Moc přitom nescházelo a společnost nemusela vzniknout.

Její zakladatel, Martin Wichterle, se ještě v devadesátých letech proháněl po Vietnamu a hledal zlato. Marně. Mnohem úspěšnější byl v Česku. V roce 1990 dokončil studium geologie a se svými čtyřmi kamarády založil geologickou společnost KAP. Wichterlemu a spol. se z firmy podařilo vybudovat prosperující společnost s obratem v řádech stovek milionů korun. KAP mimo jiné dělala průzkumy pro vyhledávání vody, audity pozemků pro investory, kteří při koupi potřebovali informace o jeho skutečném stavu. Mezi klienty byly kromě českých zákazníků i nadnárodní firmy. KAP byla velmi úspěšná, zakázky měla zajištěné na dlouhá léta dopředu.

V roce 2002 zbyl z původních pěti zakladatelů společnosti KAP jen Wichterle a jeden ze společníků. Rozhodli se firmu prodat. Cenu prodávající tají, údajně dosáhla několika set milionů korun. Wichterle v této souvislosti pouze tvrdí: „Nabídka, kterou jsme tehdy dostali, nešla odmítnout.“

V době, kdy prodával společnost KAP, současně kupoval od vyrovnávacího správce ČKD Holding jednu z jeho dceřiných společností – ČKD Technické laboratoře. Jen tak zkusmo přihodil správce k laboratořím i její výrobní strojírenskou pobočku v Hronově.

Wichterle zpočátku tuhle možnost odmítal. Do Hronova původně nechtěl zajet ani na obhlídku továrny. Nakonec přece jen vyrazil, především proto, že v Hronově nikdy předtím nebyl. Po obhlídce objektu souhlasil s tím, že se zúčastní i soutěže na prodej hronovského závodu. Soutěž vyhrál.

Miliarda na rozvoj Ze všech účastníků nabídl nejvyšší částku, za sedmdesát milionů korun získal sedmdesát procent podniku. Další finance musel vložit do vykoupení podílů zbývajících akcionářů. Tím celkové náklady na rozjezd výroby v Hronově neskončily. Do podniku, který se sice zabýval špičkovou strojírenskou výrobou, ale byl v žalostném technickém stavu, musel investovat zhruba miliardu korun, především do nového strojního vybavení a výzkumu.

V roce 2004 své „strojírenské impérium“ Wichterle rozšířil. Ve zmíněném roce se plzeňská Škoda Holding zbavovala v rámci divestic převodovkárny Škoda Gear, kterou koupil. Jenže Wichterle se musel vypořádat s jedním problémem. Za licenci na obchodní značky svých podniků platil relativně velké sumy. A tak, i pomocí náhody, vzkřísil starou rodinnou značku Wikov. Po znárodnění prostějovských závodů společnosti Wikov v roce 1946 (patřily zčásti rodině Wichterle) přešla značka do duševního vlastnictví nástupnického podniku Agrostroj Prostějov. Podnik po neúspěšné privatizaci zkrachoval. Podle Wichterleho značka skončila u jednoho člověka v Prostějově, od kterého ji za milion korun koupil. A nekupoval jen obchodní značky. Ještě v roce 2004 stačil ke svým firmám přikoupit i anglickou konstrukční kancelář Orbital 2.

Navíc založil u Hradce Králové společnost Wikov Wind, která má vyrábět desítky větrných elektráren ročně. Celosvětový útlum výstavby větrných elektráren ale plány v tomto oboru, alespoň na nějaký čas, zhatil.

„Stále nás největším dílem živí výroba převodovek,“ připomíná Wichterle. Což ostatně dosvědčuje i struktura nově uzavřených kontraktů. Jen letos v březnu například firma podepsala smlouvu na dodávky převodovek pro zdvihání ropných plošin v Čínském moři. Ve světě existují pouze dva výrobci podobně náročných převodovek.

Záchrana značky Wichterle již dříve upozornil, že se přestal přímo podílet na vedení svých firem. Na takovou práci má najaté manažery. Navíc čas od času přijde s nějakým novým nápadem.

Jméno Wichterle se dějinami českého průmyslu prolíná takřka 140 let. V roce 1871 založil František Wichterle (prapraděd Martina W.) se svými dvěma společníky plynárnu. Své aktivity posléze rozšířil, když mimo jiné začal vyrábět zemědělské stroje. V roce 1981 František zemřel a podnikání po něm převzali jeho dva synové Lambert a Karel. V roce 1918 se spojili s podnikatelem Františkem Kovaříkem a založili společnost Wikov. Jen pro zvídavé, zmíněný název je tvořen počátečními písmeny jejich příjmení. Společnost se snažila prosadit i v oboru výroby automobilů. Mnohem úspěšnější byla ve výrobě zemědělských strojů, kde se stala největší firmou v oboru v předválečném Československu.

Přesto značka Wikov v roce 1948 po zestátnění podniku zmizela na dlouhá desetiletí ze světa. Znovu se objevila v roce 2005, kdy Wichterle přejmenoval firmu ČKD Hronov na Wikov MGI a Škodu Gear na Wikov Gear. Vše pak sloučil pod mateřskou Wikov Industry. Jediný vlastník firem dle vlastních slov aktuálně nechystá žádnou další expanzi na trhu. Snad vyjma plánované výstavby montážního závodu v Rusku. Wikov se v následujících letech soustředí především na zefektivnění výroby a maximální využití stávajících výrobních prostor.

A ještě je třeba něco v souvislosti s Martinem Wichterlem zmínit. Jméno jeho dědy Otto Wichterleho, vynálezce hydrogelů a kontaktních čoček.