Sociální demokracie vstoupila do vlády, aby byla díky svým ministrům víc vidět. A tím nejviditelnějším z nich se stal zmatený aparátčík tvrdošíjně bojující proti kulturním elitám.
Ministr kultury Antonín Staněk si asi v těchto dnech musí připadat jako Alenka v říši divů. Byla proti němu podle jeho slov vedena „štvavá kampaň“ a přitom komentáře pod články na internetech prokazují, že „se někdo konečně postavil elitám“. Těm přezíravým elitám, které přece každý poctivý pracující tak nenávidí.
Staňkovy nářky zní logicky. Zvlášť, když si uvědomíte, že se tato postava evidentně teleportovala do současné vlády přímo z normalizačního seriálu Okres na severu. Tam doteď hrála roli okresního kulturního tajemníka, který sice nezná rozpočet svého úřadu a plete si obrazárnu s jízdárnou, ale zato slouží straně, vládě a všemu lidu.
Vítáte konec Antonína Staňka ve vládě?
Staněk je pro svůj řekněme retrospektivní styl chování a vyjadřování snadným terčem. Kultura je všeobecně považována za nejsnazší resort. Jediným úkolem ministra tak bývá neudělat žádnou velkou botu. Ale Staněk jich za pár měsíců ve funkci stačil vyrobit dokonce několik.
Je až s podivem, že sociálním demokratům nebylo hned na začátku jasné, jakou časovanou bombu na hlavní židli Nostického paláce posadili. Je pravda, že Staněk měl jako olomoucký primátor a jeden z vůdců vlivné moravské části partaje výrazné ambice a do vlády se dostal v rámci Hamáčkovy kompromisní politiky vyvažování vlivu jednotlivých stranických křídel. Ale silná Staňkova vnitrostranická pozice vlastně o současné ČSSD vypovídá víc než jakékoliv průzkumy volebních preferencí.
Paroubkova doktrína
Strana si v poklidu žije stále stejným životem bez ohledu na to, jak se mění potřeby veřejnosti a co se děje kolem. Straně se zkrátka mínění veřejnosti musí podřídit. Tato svatá doktrína, která v ČSSD platí od Paroubkových dob, se dosud příliš nezměnila. A tak má sociální demokracie zase nejvýraznějšího ministra, kterému se celá země směje.
Přečtěte si: Zeman: Fajt předložil nepravdy, Ošťádal trpí morální degradací
Nebýt Staňkova křtu Grebeníčkovy knihy Ve znamení kříže, která obhajuje krádeže církevních majetků, by si donedávna nevýrazného ministra v šedivém obleku nikdo nevšiml. Staněk si zřejmě ani neuvědomil, jak snadno se vystaví světlu kamer odvoláním dvou předních a mezinárodně uznávaných osobností české kulturní scény. Od té doby už se to s ním jen vezlo. Každé další veřejné vystoupení bylo smrtící.
Nakonec došla trpělivost i šéfovi ČSSD Janu Hamáčkovi, který se jinak snaží všechny konflikty obrušovat a s každým vycházet zadobře. Jiné řešení ale nebylo. Každý další Staňkův rozhovor sliboval ČSSD ztrátu minimálně pár desetin procenta volebních preferencí. A takový luxus si osmiprocentní partaj týden před evropskými volbami opravdu dovolit nemůže.
Zadarmo to nebude
V úterý 28. května se Staněk sejde s prezidentem Zemanem. A nikdo nemůže vyloučit, že se nakonec Zeman jako už mnohokrát v minulosti postaví na zadní a Staňkovu rezignaci nepřijme. Minimálně to nebude jen tak zadarmo. Politiku dělanou grátis Zeman nezná. Zvlášť, když je prezident v současném dění na ministerstvu kultury osobně zainteresovaný. Vede totiž známý spor o jmenování profesorem právě s odvolaným ředitelem Národní galerie Jiřím Fajtem, kterého Staněk na hodinu vyrazil.
Staněk navíc i po případném odchodu z ministerstva zůstane sociálnědemokratickým poslancem. Jedním z pouhých patnácti. A pokud by odešel z vlády se zhrzeným dojmem, mohl by ČSSD ještě pořádně zatopit.
