MISTR POČTÁŘ

Ministrem financí bude vrcholový manažer z průmyslu

Předchozí dva američtí ministři financí prosluli jako renomovaní ekonomové, velmi dobře známí mezi finančníky na Wall Streetu. Brzy to ale bude jinak. Nejvyššího rozpočtového úřadu v USA se ujme muž, který se více než v globálních finančních tocích vyzná v sociální problematice, zdravotnictví a školství. Přichází pětašedesátiletý průmyslník Paul O Neill, šéf největší hliníkárenské společnosti Alcoa. Žádný konzervativní ekonom, nýbrž pragmatik uznávaný i odborovými bossy. Američtí finančníci jsou O Neillovým jmenováním zklamáni. Mnozí očekávali, že prezident Bush si jako ministra financí vybere demokrata Williama McDonougha, dosavadního předsedu newyorské pobočky Federálního rezervního systému (Fed). Ten si velmi dobře rozumí se svým šéfem (a příznivcem republikánů) Alanem Greenspanem. Na „krátkém seznamu kandidátů na post ministra financí se podle britského listu Financial Times ale skvěla i další zvučná jména: Walter Shipley, bývalý šéf Chase Manhattan, John Hennessy, bývalý šéf CS First Boston, a Donald Marron, výkonný ředitel PaineWebber. Všichni staří zkušení harcovníci z finančního světa. Místo nich do ministerského křesla usedne „neznámý Paul O Neill. Prezident Bush totiž usoudil, že v době, kdy americké hospodářství jeví zřejmé známky zpomalení (a také může spadnout do recese), bude tím nejlepším muž mající bohaté zkušenosti s řízením velké průmyslové společnosti. „Je schopen zklidnit lidem nervy, zklidnit trhy, zklidnit ty, kteří by třeba chtěli spekulovat s dolarem, tvrdí. Samozřejmě O Neill zase není tak „neznámý , jak se nese po Wall Streetu. „Rozhodně nejde o nějakou nulu ani ve washingtonské politice, ani v Republikánské straně, napsal americký deník International Herald Tribune. O Neill v letech 1967 až 1977 pracoval v úřadovně Bílého domu pro řízení a rozpočet. Za prezidenta Nixona padl do oka řediteli zmíněné úřadovny, jenž ho pověřil prací na různých sociálních programech. O Neill se osvědčil jako výborný analytik, který dovede pracovat s čísly. Právě na jeho návrh byl svého času omezen program výstavby nemocnic, neboť v rozboru svým šéfům doložil, že by vedl k velkému nadbytku lůžek. O Neillovy schopnosti i jeho přímočarý styl v jednání se v roce 1976 zalíbily také prezidentu Carterovi. A když Bill Clinton před svojí prezidentskou inaugurací na počátku roku 1992 uspořádal v Little Rocku malý ekonomický summit, byl pozván také O Neill. Přišel s myšlenkou na zavedení daně z pohonných hmot, aby se snáze vyrovnal federální rozpočet a zároveň omezila spotřeba. Za takovou myšlenku – uvádí International Herald Tribune – by ho dnes „ropní baroni z Texasu, vřele podporující nástup Bushovy administrativy, určitě nepochválili. Odborníci, kteří s O Neillem debatovali, jsou podle německého listu Handelsblatt velice příjemně překvapeni jeho ekonomickými znalostmi. „Jsou vskutku udivující, vyjádřil se Lloyd O Carroll, hlavní ekonom investičního domu BB&T Capital Markets. Samotný O Neill všem pochybovačům elegantně odpověděl, když poukázal na své dlouholeté vazby se šéfem Federálního rezervního systému Alanem Greenspanem. Seznámil se s ním v sedmdesátých letech jako rozpočtový expert Bílého domu. „Stali jsme se nejenom pracovními partnery, ale i blízkými přáteli, charakterizoval svůj vztah k Greenspanovi O Neill. Skutečnost, že je někdo neznámý ve finančních kruzích, ještě nemusí být jeho minus. Tím spíše, že prezident Bush více než na „známost té či oné figury sází na týmovou spolupráci, míní někteří experti. O Neill se osobně velmi dobře zná také s příštím viceprezidentem Dickem Cheneyem, s nímž spolupracoval ve washingtonském American Enterprise Institute. Těsné kontakty s dalšími členy nové americké administrativy – například s bezpečnostní poradkyní Condoleezzou Riceovou – navázal jako člen správní rady prestižního politologického pracoviště Rand Corporation. Se samotným Georgem Bushem se ale poprvé osobně sešel teprve v prosinci 2000. Lidé, kteří O Neilla dlouhá léta znají, ho popisují jako opravdového gentlemana, který byl jako šéf společnosti Alcoa (od roku 1987 až do konce roku 2000) mezi zaměstnanci oblíben. Podporu většiny zaměstnanců i odborářských předáků neztratil ani v době, kdy musel propustit kolem deseti tisíc lidí. „Když něco řekl, mohli jsme mu věřit, řekl v americkém tisku předseda odborového svazu ocelářů (United Steelworkers) George Becker. Jako příklad uvedl tvrdé O Neillovo tažení proti pracovním úrazům (založené samozřejmě na zevrubných analýzách příčin) nebo to, že umožnil dělníkům organizovaným v odborech účast na zisku. O Neill během svého šéfování přeměnil Alcou z jakési provinční pošmourné fabriky na efektivní podnik s globálním záběrem, hodnotí jeho manažerské působení americká média. Průběžné výkazy o zisku či ztrátě ho zajímaly až ve druhé řadě. Zato se neustále ptal, kolik výrobního času zabere ta či ona zakázka, kolik odpadu vzniká při výrobě jedné tuny hliníku. Umění pracovat s čísly a vyvozovat závěry se mu bude hodit i v Bushových službách. Zvláště když nový americký prezident slíbil výrazné zmírnění daní. Jaká bude realita? Odpovědět na tuto otázku by měl O Neill jako první svými návrhy a doporučeními.