Kapitola XLVI.
Moudrá soudkyně * Statečný personalista * Recyklace kádrů
Moudrá soudkyně
Nevydají nám bahamští Koženého. Možná se bojí, že by jeho cesta do Prahy mohla skončit nedopatřením třeba na Seychelských ostrovech. Anebo že by byl přivezen do Česka a vsazen do vazby nedopatřením v nějakém z propustných vězení. Anebo že by byl příliš propustný soud. Anebo mají tušení, že by mohl být amnestován, pro zásluhy o kuponovou privatizaci při výstavbě nerozvinutého kapitalismu. Nebo znají naše soudnictví? Pár let obstrukcí, protahování soudních procedur, navrhování, zpochybňování - a najednou bude mít Kožak nabito na velmi oprávněné podání do Štrasburku, in puncto nedodržování lhůt! A pak by se hledal kompromis, mohou se domýšlet bahamští, který by nakonec - bahamychraň!- mohl skončit i tak, že by se stal Viktor I. Kožený prezidentem. A pak by se už mohl amnestovat sám a celé bahamské snažení by přišlo vniveč.
Že to celé je nesmysl? Co když vědí o Kožakových kamarádech a o tom, kde všude jsou rozesazeni? O našich orgánech nečinných v trestním řízení i o tom, kolik se u nás poslední dobou urodilo kreativních vykladačů ústavy? Moudře rozhodla bahamská soudkyně. V Česku by leckteří chtěli z Kožaka stáhnout kůži. Nechají-li mu však slušivé červené kalhoty a neostříhají-li mu dlouhé blonďaté lokny, jistě se mu v Americe dostane lepšího zacházení, velmi, ale opravdu velmi vřelého. Ve vězení určitě. Přejme mu to.
Statečný personalista
Agentury nedávno přinesly zprávu, že z jedné nadnárodní společnosti, která v jedné banánové republice koupila od státu většinový podíl v jednom z největších podniků, na vlastní žádost odešel šéf personálního oddělení. Bylo to překvapení, protože z podniku po příchodu cizinců už odešel nebo byl odejit každý, kdo nedržel hubu a krok. Náš personalista držel dlouhý čas obojí. Přestal až v okamžiku, kdy mu manažeři nového vlastníka nařídili, aby přijal do zaměstnání zhruba dva tucty rozvědčíků země, odkud strategický (v tomto případě i tragický) investor pochází. Šéfpersonalistovi řekli, tady ti nabízíme Pepíka, ten se bude starat o odposlechy, ale formálně ho zaměstnáš v účtárně, tady máš Jarka, ten se bude starat o komunikaci se státní správou, ale jinak ho pošleš sedět do oddělení marketingu. A podobně. Tento úkol neměl s moderními trendy personalistiky mnoho společného, je to úkol pro (post)komunistického kádrováka. Proto ředitel personálního odboru okamžitě podal výpověď. Jen aby se tomuto statečnému muži a jeho rodině v příštích měsících nic vážného nestalo.
Recyklace kádrů
Ani noví ministři ODS na některé významné posty nenabírají chytré a vzdělané lidi zrovna podle moderních trendů personalistiky. Jedou ve starých kolejích a sázejí na hloupé a všehoschopné kádry. Ti budou na ministerstvu formálně dělat například poradce či vrchního ředitele, ale jejich hlavním úkolem je zajistit kontakty a hlasy z řad opozice, pokud to bude potřeba.
Například na jedno důležité ministerstvo nastoupil člověk se silnou vazbou na vysočanské křídlo sociální demokracie. Již od dubna byl bez zaměstnání, protože z jednoho státního fondu ho vyhodili a dali mu příležitost na trhu práce. Tam neuspěl a dostal příležitost od ODS. Než nastoupil na zmíněný fond, byl vysoce postaveným úředníkem na ještě důležitějším fondu. Tam se doslal díky svým politickým kontaktům, ale časem i odtud musel pryč, protože se choval tak drze a mlaskal tak nahlas, že se stal neudržitelným i pro své ochránce. Říkalo se o něm, že jeho jméno se v žádném případě neslučuje s termínem správa státního majetku, což měl na starost. A ještě dříve ho politici natlačili do čela jedné z největších českých firem. Oblékal se podle nejnovější módy, ale ve firmě se dlouho nezdržoval, proto mu dokumenty společnosti museli posílat kurýrem na chatu. Není divu, že v podniku vydržel jen pár měsíců. Ne kvůli drahým oblekům či proto, že v pracovní době sekal trávu na chalupě v jižních Čechách, ale protože vyšlo najevo, že hned po svém nástupu silně zneužíval firemní platební kartu. Například koupil k narozeninám svého nejvyššího politického guru zlaté hodinky (údajně) za 120 tisíc korun.
Tento kádr byl nepoužitelný a politicky nebezpečný už i pro Jiřího Paroubka a jeho ministry. Ale ODS důkladně prohrabala odpadkový koš po Paroubkovi a vytáhla z něj použitelného člověka a hned mu dala klíčový post. Díky za to gesto! Alespoň už víme, co je smyslem politiky pro některé exponenty ODS na počátku 21. století.
