Židovský podnikatel Gustav Marburg přispěl koncem 19. století k výraznému hospodářskému rozvoji Bruntálska. Vybudoval jednu z největších tkalcoven v kraji a podle některých historiků zde vyrobil i vůbec první džínovinu na světě!
Gustav Marburg Židovský podnikatel Gustav Marburg přispěl koncem 19. století k výraznému hospodářskému rozvoji Bruntálska. Vybudoval jednu z největších tkalcoven v kraji a podle některých historiků zde vyrobil i vůbec první džínovinu na světě!
Bruntálsko patřilo v minulosti k tradiční lnářské oblasti. Domácká výroba lněných pláten a cechovní organizace městských tkalců je zde doložena již v 16. století. Výrobky místních řemeslníků pronikaly i na trhy ve Vídni, v Pešti a Prusku.
První ruční tkalcovský stav v Bruntále uvedl do provozu Florian Schneider roku 1826 a význam bruntálského plátenictví od té doby neustále rostl. Vrcholu dosáhl v 50. a 60. letech 19. století. V té době mělo Bruntálsko třetinový podíl na celkové produkci plátenictví v rakouském Slezsku.
Vyráběly se zde zejména kvalitní jemné tkaniny. Dlouhou dobu ale zůstalo jen u ruční domácké výroby. Zakládání manufaktur přišlo až koncem 19. století. První a největší mechanická tkalcovna v Bruntále vznikla roku 1892. Jejím majitelem byl židovský podnikatel Gustav Marburg.
Z Vídně do Slezska
Rodina Marburgů pocházela z Vídně. Předkové Gustava Marburga se ale pravděpodobně již v 70. letech 17. století přesunuli do Slezska. Usadili se v malé příhraniční obci Osoblaha, kde dodnes existuje hrob Mešulama Žalmana, syna vídeňského uprchlíka Izáka Marpurka. Náhrobní deska uvádí rok 5454 židovského kalendáře, což odpovídá roku 1694 našeho letopočtu.
V průběhu 19. století se rodina přesunula do Bruntálu, kde kolem roku 1870 založil Gustav Marburg malou ruční tkalcovnu plátna. Zpočátku kombinoval domácí tkalcovskou produkci s tovární výrobou a vyráběl různé druhy lněných pláten. Často to byly hrubé látky, využívané především jako plachtovina.
GUSTAV MARBURG (1844-1921)
Židovský podnikatel Gustav Marburg se narodil 15. ledna 1844 ve Velké Střelné (místní část obce Libavá nedaleko Olomouce). Později se přesunul do Bruntálu, kde kolem roku 1870 založil ruční tkalcovnu plátna. Podnik postupně modernizoval a roku 1892 ho přebudoval na první mechanickou tkalcovnu v kraji. Zpočátku měla jen 30 mechanických stavů, roku 1913 ale již 448 (stejně jako všechny ostatní bruntálské textilky dohromady). Později vznikla i pobočka v Moravském Berouně. Kromě lněných pláten vyrobil Marburg roku 1876 i první českou džínovinu. Objev však nijak nevyužil a látku prodal. Zemřel 8. listopadu 1921 ve věku sedmdesáti sedmi let.
První mechanická tkalcovna
Podnik se postupně rozrůstal a počet zaměstnanců (včetně domácích tkalců) brzy dosáhl dvou tisíc. Kapacita továrny přestávala stačit, Gustav Marburg se proto počátkem 90. let 19. století rozhodl tkalcovnu zmechanizovat. Nakoupil potřebné stroje a roku 1892 otevřel vůbec první mechanickou tkalcovnu plátna v kraji.
V letech 1906 až 1907 v podniku fungovalo 30 mechanických a 370 ručních stavů. Továrna měla vlastní šlichtovnu i úpravnu a pohon zajišťoval parní stroj o výkonu 150 koňských sil (zhruba 0,75 kW). Roku 1913 se uvádí již 448 mechanických a jen 30 ručních stavů.
Firma měla rozsáhlou síť obchodních zastupitelství a brzy otevřela i pobočku v Moravském Berouně (20 kilometrů jižně od Bruntálu). Stala se největším zaměstnavatelem v kraji se 1400 dělníky.
Džínovina z Bruntálu
Hlavním výrobním artiklem zůstávala lněná plátna. Bruntálský historik Petr Anderle ale před několika lety přišel se zajímavým zjištěním. V archivech totiž nalezl zprávu, že Gustav Marburg vyrobil koncem 19. století omylem i jednu várku tehdy ještě neznámé džínoviny.
Oficiální legenda o vzniku džín praví, že je americký obchodník Levi Strauss nechal ušít pro zlatokopa, který potřeboval kalhoty, ale měl jen stanovou plachtu. Nový model se výborně osvědčil a postupně se stal celosvětovým hitem.
Podle Petra Anderleho ale mohl celý příběh začínat už v Bruntále. Gustavu Marburgovi bylo totiž líto nechtěně vyrobenou džínovinu vyhodit. Sám pro ni využití neměl, odvezl ji proto do Vídně, kde ji hodlal prodat. Celou dodávku prý koupil obchodník ze San Francisca – města, ve kterém působil i Levi Strauss.
FRIEDRICH MARBURG (1868-1942)
Syn Gustava Marburga se narodil 10. ledna 1868 v Bruntále. Po otcově smrti v roce 1921 převzal vedení rodinného podniku a na místě původní továrny vybudoval do roku 1929 moderní textilní závod. Nový výrobní areál na ploše 50 000 m2 sestával z několika různě velkých budov. Severní a východní část podél dnešní třídy Práce byla třípodlažní, jižní část tvořila velká jednopodlažní hala. Již roku 1930 se ale textilní průmysl dostal do krize a výroba začala upadat. Friedrich Marburg statečně vedl firmu dál, počátek druhé světové války mu ale zlomil vaz. V roce 1942 byl poslán do Terezína, odkud se již nevrátil.
Megatovárna v krizi
Spekulace je to zajímavá, pravdy na ní ale mnoho nebude. Petr Anderle sice tvrdí, že existují záznamy o prodeji a transportu džínoviny za oceán, příběh ale nesedí časově. Marburg měl látku vyrobit roku 1876, Strauss ale první džíny ušil již kolem roku 1853.
Po smrti Gustava Marburga roku 1921 převzal vedení podniku syn Friedrich. Do roku 1929 vybudoval na místě původní bruntálské továrny nový moderní závod na pozemcích o ploše 50 tisíc metrů čtverečních (velikost sedmi fotbalových hřišť). Hospodářská situace ale nebyla příznivá a textilní průmysl se dostal do krize. Počet zaměstnanců brzy klesl na čtyři sta a firma začala výrazně ztrácet.
Ještě horší období nastalo počátkem války, kdy podnik v rámci arizace židovského majetku zabrala německá společnost W. F. Olbrich. Friedrich Marburg byl roku 1942 poslán do Terezína, odkud se již nevrátil.
Armádní sklad na prodej
Výroba v bývalé Marburgově továrně skončila roku 1942, kdy byl provoz tkalcovny zastaven a stroje odvezeny. Po osvobození republiky byly prázdné objekty ihned znárodněny a od roku 1948 začaly sloužit vojenským účelům (jako kasárna, armádní sklady a opravny). Při pozdějších úpravách byl zcela setřen historický ráz budov a továrna začala připomínat obří panelák.
Vojsko areál opustilo teprve po roce 2000. O rozsáhlé objekty na jihovýchodním okraji Bruntálu měl nějaký čas zájem Okresní archiv, k dohodě ale nedošlo a bývalá továrna je nyní na prodej. Aktuální cena je 25 milionů korun.
Podle realitních agentur, které areál nabízejí, by nejlepším využitím bylo vybudování obchodního či administrativního komplexu. Jaký ale bude další osud někdejší slavné tkalcovny, rozhodne až nový majitel.
