Minulý týden se nesl ve znamení oslav narozenin. Zřejmě nejvíc gratulantů blahopřálo bývalému prezidentovi Václavu Havlovi, který slavil pětasedmdesátiny. K záplavě gratulantů se přidal i superguru Věcí veřejných Vít Bárta, který Havlovi doslova napsal: „…dovoluji si mu popřát hodně zdraví a životních sil. Zároveň bych mu chtěl poděkovat za život v demokracii, byť zatím tak nedokonalé – tak mladé.“ Je dobře, že si Bárta v demokracii tak libuje. A že ji průběžně pomáhá „zdokonalovat“ třeba sledováním cukráře Jiřího Štylera – politického aktivisty z Hnutí za Prahu 11, který kritizuje poměry na tamní radnici. Jak upozornila MF Dnes, Bártova bývalá bezpečnostní agentura ABL Štylera při akci s názvem „Pekař“ sledovala ještě v roce 2010, od února až do září. Téhož roku v červnu přitom aktivistu před jeho domem kdosi brutálně skolil na zem elektrickým šokem a pak ho zkopal. Policie nyní zjišťuje, zda spolu Štylerovo sledování a jeho napadení nesouvisejí. Holt demokracie je zatím zřejmě „tak nedokonalá, tak mladá“.
Jedním z pilířů demokracie je soudní systém a respektování verdiktu soudu. Tedy teoreticky. V praxi si s rozsudky politici nakládají, jak uznají za vhodné. Kmotr (dcery Jiřího Paroubka) Petr Benda z Ústeckého kraje například vyhrál u Městského soudu v Praze při s Vítem Bártou. Ten ho ještě jako ministr dopravy obvinil, že skrytě ovládá Ředitelství silnic a dálnic v Ústeckém kraji a prostřednictvím těchto vazeb zajišťoval „ekonomické výhody“ pro ČSSD. Bárta na verdikt reagoval, že „žádný rozsudek nemůže změnit všeobecný názor veřejnosti na charakter osobnosti pana Petra Bendy“. Benda vzápětí opáčil, že „i když se pan Bárta proti tomuto rozsudku odvolá a vyšší soudní instance rozhodne jinak, nemůže to v očích veřejnosti změnit všeobecný názor veřejnosti na charakter jeho osobnosti“. Pozoruhodné. Soudní rozsudky tedy ani nejsou potřeba. Všeobecný názor veřejnosti na charaktery obou pánů je totiž zjevný i bez nich.
Pokud si exministr dopravy Aleš Řebíček chtěl svým angažmá ve fotbalové Slavii skutečně napravit pošramocenou reputaci tak, aby se jednou mohl coby zachránce a mecenáš tradičního fotbalového klubu vrátit zpět do politiky, situace se mu po najmutí „sparťanského srdcaře Franze“ Straky na post trenéra značně komplikuje. „Ze Slavie, hrdého klubu, se stává klub mafiánů, zlodějů, fízlů a v neposlední řadě sparťanů,“ komentovali Řebíčkův počin skalní fanoušci sešívaných, takzvaní ultras. Je přitom zjevné, že „mafiáni, zloději a fízlové“ jim tolik nevadí.
