Jak dětem ulehčit vstup na pracovní trh budoucnosti? Naučte je programovat. Přibližně na této myšlence Jakub Valenta a Pavel Prokeš před šesti lety postavili neziskovou organizaci Vzdělávání budoucnosti. Prostřednictvím té se rozhodli předat dětem a dospívajícím zkušenosti z oblasti informatiky a tím jim do profesního života nejen v IT segmentu poskytnout cennou „výhodu“. Umožňují jim totiž rozvíjet právě ty dovednosti, které se pro uchazeče o zaměstnání do několika let stanou naprosto stěžejní.
„Pro studenty, kteří mají potenciál v tomto oboru uspět, je důležité, aby si už od poměrně dost mladého věku vyšlapávali cestičku vedoucí k praxi,“ přibližuje Valenta, jenž věří, že děti je třeba vzdělávat především komplexně. „Generace, kterou učím, se dostává do velmi nebezpečné doby umělé inteligence (AI), kdy ony znalosti, které se potřebují naučit, budou už modely AI umět. Na trhu práce to tedy dnešní děti nebudou mít jednoduché,“ doplňuje.
Co začalo jako prezenční kurzy Pythonu (programovací jazyk – pozn. red.) pro třicet žáků, se kvůli covidu rozrostlo dvojnásobným tempem a změnilo v celorepublikový projekt založený na online vzdělávání. Ten aktuálně ročně navštěvuje kolem stovky dětí a dospívajících. „Každý rok evidujeme růst zájmu o zhruba deset procent,“ míní Valenta. Ten v neziskovce zastává funkci lektora i generálního ředitele, zatímco kolega Prokeš, který děti také učí, zase šéfuje technické stránce projektu.
Jen o práci s počítačem nejde
Čistě o práci s počítačem jejich výuka prý rozhodně není. Programování má totiž tendenci rozvíjet i další oblasti, jako jsou logické myšlení, kreativita či schopnost řešit problémy. „Když vím, jak co funguje, jsem schopný práci, která by jinému zabrala šest hodin, odbavit za polovinu času,“ věří Valenta.
Nabité schopnosti se navíc přelévají do celé řady dalších oborů. „I když jste biolog, který se snaží o nějaký objev, potřebujete znát datovou analýzu a na to jsou zapotřebí základy programování,“ vysvětluje s tím, že obdobné je to třeba u výpočtářů a matematiků, kde se s kódy a programováním pracuje zcela běžně. Dnes na druhou stranu práci v mnoha ohledech ulehčují technologie, jako je ChatGPT, které je ale stále zapotřebí umět efektivně ovládat.
Dle Valenty jsou děti s programováním schopné začít už od velmi útlého věku. On sám v oblasti informatiky vzdělává i čtyřleté a pětileté skupiny. O psaní kódů se v tomto případě ale úplně mluvit nedá. K pochopení toho, na jakých základech programování funguje, takto malé ratolesti nepotřebují dokonce ani počítač. „Mohu jim například ukázat čtyři barvy a říct jim, co jaká znamená – při modré si třeba pohladím hlavu a při červené si sáhnu na špičku nosu. Následně kreslím barvy a děti příkazy vykonávají, nebo jdou k tabuli a samy programují ostatní,“ objasňuje Valenta, který má s výukou zkušenosti také ze školství.
Moc dobře tedy ví, že při práci s dětmi je nutné počítat s tím, že se naučí jen to, co samy opravdu chtějí. Ostatně, i z toho důvodu k výuce používá pro někoho možná nevšední způsoby, jako jsou hraní Minecraftu, tvorba animací či programování vlastních únikových her. Naučit se novým dovednostem se pak děti mohou i pomocí vlastních projektů 3D tisku, které má na starost zas Prokeš.
„Ve škole děti ohodnotí známkou a za týden je známkují znovu za něco jiného, jako kdyby si na předchozí výkon nikdo ani nevzpomněl. Něco jiného je, když na něčem pracujete osm měsíců a následně jste schopní to někomu ukázat, mohou si to zahrát vaši kamarádi nebo rodiče,“ říká Valenta.
Školy dle něj výuku informatiky až na výjimky spíše nepokrývají. Kromě malého množství času situaci komplikuje také nedostatek učitelů, kteří by této oblasti rozuměli. „Problém je, že většina lidí, kteří programovat umí, učit nechtějí. Nehledě na to, že jinde dostanou mnohem lépe zaplaceno. Většinou tak informatika spadne na někoho, kdo tomu nerozumí,“ zdůrazňuje Valenta, podle něhož by nepomohlo ani vzdělávání kantorů. Trvalo by totiž příliš dlouho a stále by zůstávali pozadu.
„Přirovnal bych to k tomu, když se ruštináři po revoluci učili anglicky, aby mohli učit angličtinu,“ dodává s nadsázkou. Rychleji než oni by se celou látku samostudiem tak pravděpodobně naučily i samotné děti, pro které je navíc mnohdy práce s počítačem přirozenější.
Hledá se investor pro šikovné stážisty
Se svými kurzy Valenta a Prokeš nepůsobí jen v Česku, některé klienty mají i u slovenských sousedů. A přestože je neziskovka plně soběstačná, případným novým investorům, díky nimž by počet dětí, které může intenzivně vzdělávat, ještě rozšířil, se a priori nebrání. Peníze by podobně jako při poslední investici v řádech nižších stovek tisíc využili třeba k financování stáží pro pokročilé studenty, jejichž rodiče by za tuto příležitost jinak zaplatili desítky tisíc korun.
V rámci aktuální stáže bude 10 dospívajících dětí pod vedením lektorů vytvářet interní aplikaci, jejíž zakázku dostane od skutečného zadavatele, konkrétně od společnosti General Bytes. Kromě toho stážisté zabrousí i do marketingu a vyzkouší si práci s webovými stránkami.
„Studenti, kterým je 13 až 17 a projdou tímto programem, jsou řekněme zaměstnatelní. A na rozdíl od klasického juniora, který se na pracovní pozici hlásí zkušenostmi nepolíbený, mají praxi,“ podotýká Valenta trefně s tím, že v případě investora by byli schopní zvládnout i čtyři obdobné projekty ročně: „Nejde jen o to naučit se programovat. Takový student se během střední školy může nechat zaměstnat a vědět, že má už po maturitě nabídky ze tří firem a za pěkné peníze. Zároveň může jít na vysokou a je zkrátka svobodný.“
V neposlední řadě šéf Vzdělávání budoucnosti poukazuje na jeden podstatný „vedlejší efekt“, a sice že děti, které si osvojí programování, získají i schopnost se snadno adaptovat. Což on sám v dnešní době považuje za jednu z nejdůležitějších vlastností. „Netuším, co bude umělá inteligence umět za měsíc nebo dva, ale je jasné, že lidé, kteří jsou schopní se učit novým věcem, v ohrožení nikdy nebudou,“ uzavírá.