Na pracovním trhu jsou padesátníci zcela nepochybně už hodně dlouho nejohroženější věkovou skupinou. Že řada majitelů a šéfů firem v době čím dál obtížnějšího hledání zaměstnanců zjišťuje, že zdaleka ne „každej starej paprika" patří na smetiště dějin, jak popisujeme v tématu tohoto vydání týdeníku Euro, není nijak překvapivé. Alespoň pro autora tohoto textu, který už nějaký čas do inkriminované věkové skupiny patří.
Zkušenost, loajalita, schopnost kooperace, letité kontakty a spousta dalšího je nepochybně nejen vítaným, ale pro úspěch i svým způsobem nezbytným doplňkem kreativity, dravosti a tahu na branku mladých kolegů. Má to samozřejmě i svůj rub, protože kdo takto smíšený kolektiv vede, se dříve nebo později setká při prosazování změn s postojem „dělám to takhle třicet let a dělám to dobře“, což ho nepochybně bude dosti vytáčet.
A nejvíce tehdy, když se časem po prosazení změn zjistí, že dotyčný měl pravdu.
Což mimochodem nemusí být až tak výjimečná situace. Nicméně i padesátníci jsou přesto stále schopní adaptace na měnící se podmínky svého džobu i vysoký výkon, který je dnes všude považován za samozřejmost.
Přínosní manažeři
Padesátník samozřejmě není ideálním zaměstnancem na dealingu v bance či v marketingu na sociálních sítích, jejichž smysl mu zhusta uniká. Nicméně například v manažerských pozicích má své místo.
Slabší využití padesátníků v exponovaných profesích v Česku ve srovnání s vyspělým světem má bezesporu dost co do činění s generační výměnou po revoluci v listopadu 1989. Tehdy byly vysoké pozice obsazeny padesátníky a šedesátníky spojenými s komunistickou nomenklaturou a za nimi stála obdobně vybavená generace čtyřicátníků. Ta schopnější část z nich se aktivně a úspěšně účastnila privatizace ata druhá poměrně neúspěšně čelila nástupu mladých lidí končících školy aabsolvujících stáže v zahraničí. Přicházeli vybaveni jazykově, odborně a s velikými ambicemi a v konkurenci většinou uspěli. Lidé kolem čtyřicítky se na přelomu století najednou stali starými a kariérně přeskakovanými. Dnes mají za sebou krizi středního věku, vyrovnali se nějak s mladými milenkami či zakládáním nových rodin a mají celkem oprávněný pocit, že ještě dlouho nebudou patřit do šrotu.
Dočkají se i šedesátníci
A mají pravdu a budou ji nejspíše mít i po šedesátce.
Lepší zdravotní péče, golf, tenis, běhání či lezení po skalách prodlužuje aktivní život zejména duševně pracujících často až hodně za sedmdesátku.
Ajak dnes zaměstnavatelé objevují přednosti padesátníků, budou za pár let bez obav nabírat šedesátníky. Bojovníkům s penzijními reformami navzdory.
Prostě v těchto zeměpisných šířkách a délkách nebude moci člověk strávit za erární peníze třetinu života na zahrádce či v lese na houbách. Ty časy už dávno skončily, jakkoli to levicová část politické reprezentace odmítá akceptovat.
Není na tom nic špatného, když si to budou všichni uvědomovat. Pro firmy ajejich personální stabilitu je už dnes velmi důležité, aby věková struktura jejich zaměstnanců zahrnovala všechny věkové kategorie v nějakém optimálním mixu, který umožní předávání zkušeností, kontaktů, pracovních návyků a udržování firemní kultury.
A zároveň otevře cestu těm správným kodpovídajícímu kariérnímu růstu. Pak poroste i firma.
Zkušenost, loajalita, letité kontakty a spousta dalšího je nejen vítaným, ale pro úspěch i nezbytným doplňkem.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
