Mladistvý vzhled

Tokaj disponuje jen čtyřmi procenty rozlohy

Když jsme začali přehlídku maďarských vín tím nejslavnějším, podívejme se nejdříve do regionu, kde se tato vína rodí. Tokaj, nejsevernější vinorodá oblast, se rozkládá mezi městy Tokaj a Sárospatak v severovýchodním cípu země při hranici se Slovenskem a Ukrajinou. Na jihu se dotýkající Tisy, severně omývaná Bodrogem, rozpíná své vinice na nížině, místy jen lehce zvlněné. V celkové rozloze 130 tisíc hektarů, kterými disponují vinaři v zemi, jich na Tokaj připadá jen málo přes čtyři procenta - hektarová rozloha v oblasti je určena číslem 5250. Zvláštní klima, tufovitá půda, střídající se s usazeninami Panonského moře z dob Myocénu a ojedinělé způsoby zpracování umožňují připravit ojedinělá vína. Již zde byla řeč o legendárních Esencích, Imperialech a víceputnových Aszu, která si našla cestu na stoly korunovaných hlav. Tokaj nejsou jen tyto zlatavé, bohatým cukerným zbytkem oplývající vína, komponovaná na bázi tří základních odrůd – Furmintu, Lipoviny a Muškátu. Ve stejné skladbě se připravují i tokaje s názvem Szamorodni, chystané z nebotrytických hroznů a bez hrozinkové forsáže. Na trh se dodávají jako suchá nebo sladká. Pro lepší orientaci na jejich etiketách uvádím termíny „suché“ a „sladké“ v původním znění – tedy „száraz“, respektive „édes“. V rámci oblasti se objevují i tokajská monoodrůdová, školená z jednotlivých zde pěstovaných sort. Můžeme tak nalézt vína Tokaj Furmint, Hárslevelü nebo Muskotály. V obcích a místech exoticky znějících názvů v oblasti nalezneme vína, která se kvalitou a zpracováním prosazují mezi ostatní produkcí. Tak třeba János Arvay v obci Rátka se chlubí šestiputnovým Aszu ročníku ´96, Miklós Bene z Bodrogkeresztúru má za favorita Szamorodni Tokaj ze sklizně 1985. Odrůdová tokajská v extraligové kvalitě nabízí vedle jiných Gróf Degenfeld, sídlící v Tarcalu – v tomto případě jde o vybalancovaný a veskrze příjemný polosladký Tokaji-Hárszevelü. Furmint umějí dobře ve sklepě Tokaj Oremus v Tolcsvě, kde v řadě pozdních sběrů září zejména ročníky 1996 a 1998, a typické, výrazné Muskotály najdeme v Szegi, kde je jako suchá, polosladká i sladká připravuje a na trh uvádí Tamás Dusóczky. Pokud by vám přišla chuť na vína z řad tokajských aristokratů, mají je v Disznókö - tam je k mání znamenitá Aszúesszencia 1993, Marta Wille-Baumkauff nabízí vyhlášené a hledané Tokaji Botrytis Selection z roku ´98 a u Pajzose lze objevit Nektár z roku 1993. Zde také nabízejí vína z nově vysazovaných moderních odrůd, v tomto případě Chardonnay ´98.
V bohaté škále tokajských vín jsem sáhl po láhvi Tokaj Szamorodni ´89 édes, Chateau Meszelátó, Bodrogkerezstúr COOP. Zůstáváme u vín Tokaji vlastních, u vín sladkých. Zlatavá svěží barva, jiskrný a mladistvý vzhled, který si víno drží i přes věk poměrně vysoký, jsou první, co zaregistrujeme. Stejně svěží a živý charakter si uchovalo i ve vůni, komponované z jednotlivých odrůd, kde se neprojevují botrytické výrazy výběrů Aszú. Zbytkový cukr, tentokrát nedoprovázený oxidativními účinky má v chuti přece jen dominantní pozici, což působí jisté ztěžknutí vína v dochuti. Přítomné kyseliny nemají sílu udržet cukr na uzdě a ten se prosazuje měrou vrchovatou. Přesto se ale nese každý doušek v příjemných tónech, které jistě mají mezi konzumenty mnoho zastánců. I přes fakt, že ročník ´89 nebyl v Tokaji z těch velkých, si udrželo kvalitativní úroveň, kterou neztratilo ani po třinácti letech.