Společná zemědělská politika EU by měla být zlikvidována
České krávy mají dostat pokutu 180 milionů korun, protože nadojily o 20 milionů litrů mléka, více než jim Brusel povolil. Přestože je o jejich produkci zájem i v zahraničí, půjdou asi některé stračeny na jatka, aby se v dalším „kvótovém roce“ tato trestuhodná situace nemohla opakovat. I komunista musí zírat, jaké vynálezy skýtá Společná zemědělská politika Evropské unie. Příkladů by bylo možno uvést celou řadu: Zákaz vysazovat nové vinice - lze využívat pouze již existující, registrované. Unikátní cukerní pořádek docílil toho, že cukr je v Evropě třikrát dražší, než je cena světová, a cukrovka se pěstuje i v zemích, kde by ji nikdo nečekal. Podporou exportu a vysokými celními bariérami se podařilo vytvořit umělé prostředí, v němž rolníci z rozvojového světa nemají šanci konkurovat. Tlak Světové obchodní organizace sice zapříčinil, že se unie rozhoupala k reformě, ale opět je nastavená tak, aby se vlk nažral a francouzský sedlák zůstal v bavlnce. Český farmář, který si ještě matně pamatuje, co je volný trh, kroutí hlavou, když nové členské země mají dostat pokuty i za to, že se na jejich území v době vstupu nahromadily „nadlimitní zásoby potravin“. Přičemž nikdo neví, jaké jsou ty limitní. Už také víme, co je ona dvourychlostní Evropa - přímé platby v EU-15 jsou podstatně vyšší než v EU-10. Postkomunistické státy jsou omezovány dvojím způsobem - nižšími dotacemi a zároveň i nízkými výrobními kvótami, pro jejichž výpočet bylo jako referenční vzato pětileté období , kdy agrární sektor procházel bolestivým útlumem. Dnes, kdy poptávka po českém mléce roste doma i u sousedů, dostávají naši farmáři milionové flastry za to, že ji uspokojují. Je už zbytečné lamentovat nad tím, co mělo být v přístupových rozhovorech vyjednáno lépe. Česká diplomacie musí ale do budoucna vyvinout maximální úsilí, aby tato Společná zemědělská politika byla zlikvidována. Je to v našem národním zájmu.
