Čína je dosud daleko od toho, aby se stala novým hegemonem a vytvořila skutečnou světovou rezervní měnu
Snad je to tím létem, ale málokdy bylo možné zaregistrovat tak hysterickou reakci, jakou vyvolala devalvace čínské měny renminbi (jüanu) o dvě procenta, kterou provedla tamní centrální banka (PBoC). Pravda, bylo to ze dne na den, ale při řízeném kurzu to tak chodí. Přestože PBoC docela jasně doprovodila svoje rozhodnutí komentářem, že chce, aby větší roli při stanovení kurzu sehrával devizový trh, prvních pár dnů se mluvilo o „měnové válce“ a kdekdo začal hledat dalekosáhlé dopady – tu na jihovýchodní Asii, tu na Japonsko, ba dokonce na eurozónu.
Když už jsme u toho kurzu, kdo z českých ekonomických analytiků věnoval pozornost faktu, že čínská měna – měřeno nominálním efektivním kurzem (NEER; tj. s přihlédnutím k měnám obchodních partnerů) – v podstatě neustále zpevňuje? Podle údajů Banky pro mezinárodní platby (BIS) byla letos v červenci oproti roku 2010 na skoro stejné úrovni jako švýcarský frank. Každopádně daleko před eurem, librou šterlinků nebo dolarem.
Také s přihlédnutím k mírám inflace reálný kurs jüanu mohutně zhodnotil.
PŘEBYTEK KAPACIT
Pro hodnocení ekonomické situace v Číně je důležitější, že produkční ceny v těžebním průmyslu klesly v Číně v červenci meziročně o 19,4 procenta, v hutnictví železa o 18,4 procenta. Těžko najdete jakýkoli průmyslový obor, kde by v zemi ceny neklesaly.
Svědčí to o tom, že dlouho avizovaný přebytek průmyslových kapacit se stává faktem a při zpomalujícím tempu růstu ekonomiky bude vstřebáván dlouho. Nemusíme podceňovat schopnost čínských polostátních bank prodlužovat splatnost úvěrů polostátním nebo státním firmám v přeinvestovaných odvětvích. Ale při červencovém meziročním poklesu čínského vývozu o osm procent a při zjevném rozsahu manipulace s čínským kapitálovým trhem, který je podle konvenčních měřítek evidentně zcela přehřátý, jsou tohle signály, které musejí působit nervozitu.
Ale že by pro Evropu, čistého dovozce skoro všech surovin, znamenala nepatrná devalvace jüanu významné ekonomické riziko?
To je samozřejmě nesmysl. Vývoz evropské osmadvacítky mimo EU je velmi blízko rekordní úrovně a obchodní přebytek Unie roste, takže přispívá k růstu HDP jako takovému. Loni se kdekdo křižoval důsledky částečného embarga na obchod s Ruskem pro evropský, potažmo český růst. Připusťme, že týdeník Euro byl takřka jediný, kdo poukazoval na minimální dopad sankcí na Česko a hledal ho daleko za desetinnou čárkou. A co se nestalo: Česko rostlo ve druhém čtvrtletí meziročně stejně dynamicky, jako Rusko klesalo.
Naopak jsme v týdeníku Euro vždy na datech dokazovali a zdůrazňovali mimořádný význam EU a hlavně Německa a jeho prostřednictvím Spojených států pro český vývoz. Naše teze zněla – nastane-li oživení v EU a porostou-li USA, bude českému exportu dobře. Meziroční vývoz EU do Spojených států stoupl za první letošní pololetí o 23 procent, zatímco do Ruska o 32 procent poklesl, ale ten americký nárůst byl dvakrát větší než ruský pokles.
ROSTOUCÍ MOCNOST
Postavení Číny v mezinárodním obchodě je dnes zcela odlišné od Ruska, které je vývozcem surovin a s výjimkou zbraní nevyváží cokoli, co se podobá přidané hodnotě. Naopak Čína je v mezinárodním dodavatelském řetězci zanořena již velmi hluboce. Může se tak klidně stát, že čínský dovoz nerostných surovin ze světa klesá, a šíří tak mizerii u jejich producentů, ale obchod s EU roste na straně vývozu i dovozu, protože je tažen právě touhle provázaností, kde se přidaná hodnota skládá všude možně po světě.
Mimochodem, nějaké několikaprocentní změny kurzu v tomhle mimořádně složitém řetězci nehrají žádnou roli, ostatně Čína má evidentně jinou ambici. Pokud má být adekvátní protiváhou Spojených států, bude muset nejdřív udělat svůj přechod od ekonomického modelu založeného na nezřízeném „fedrování investic“ k domácí spotřebě, což je evidentně obtížný politický a ekonomický proces.
Máloco nasvědčuje tomu, že tenhle úkol Čína hladce zvládá, nicméně bez tohoto přechodu nemůže vytvořit skutečnou rezervní měnu, kterou chtějí lidé držet nejen z důvodu obchodu, ale také aby jejím prostřednictvím uchovali hodnoty. Protože to je vlastní smysl dominantní rezervní měny. Zvládnout klasický imperiální úkol v inovovaném hávu – že umíte udělat v části světa, kam až vaše moc dosáhne, bezpodmínečný pořádek, a navíc ještě vyvolat zdání, že šíříte prosperitu. To, že se Američanům již dvacet let nedařilo, je jedna věc, ale zeptejte se kohokoli od Indie až po Vietnam a Japonsko, jak se na tuhle čínskou hegemonii těší. Taky v Moskvě bych se zeptal. ?
O autorovi| Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz
