Státníci pod vlivem agrární lobby zahnali snahu o reformu
Představení nazvané v eurospeaku Health Check skončilo. Nenaplnilo ambice ozdravit společnou zemědělskou politiku Evropské unie (SZP), která ukusuje přes čtyřicet procent financí z bruselské pokladny. Běžný Evropan, který zkostnatělou politiku ze svých daní živí, těžko pochopí, k čemu její kompletní zdravotní prohlídka trvající déle než rok byla vlastně dobrá.
Štáby úředníků z unijní centrály nejprve sepsaly recepty na lepší fungování SZP, aby je pak úředníci z členských zemí rozcupovali a dle přání agrární lobby obhajovali zavedené podpory. Mezitím do hry na reformu vstoupili politici, její důležitost vygradovali nočním vyjednáváním a výslednou dohodu představili jako slušný kompromis. Ten je natolik přijatelný, že si ho pochvalují i sami zemědělci. Za francouzského předsednictví se ostatně ani nedalo čekat nic jiného než rezignace na bolestnější změny. Odvážnější zářez do bohatě dotované SZP by ovšem nejspíš nepřinesl ani příští půlrok pod taktovkou České republiky. Resortní ministr Petr Gandalovič (ODS) úspěšně bojoval za „své“ zemědělce. S odkazem na někdejší kolektivizaci vystupoval proti krácení dotací velkým farmám a nebyl ani pro radikálnější rozplétání záchranné sítě ochraňující sektor před výkyvy trhu.
Léčba se odkládá
Agrární komisařka Mariann Fischer Boelová, která zdravotní kontrolu naordinovala, přitom nechtěla šetřit v celkových agrárních výdajích, jenom se pokusila pozměnit jejich tok. Zejména posílit sociální význam dotací, tedy směrovat je v neztenčené míře především k rodinám sedláků, které žijí na venkově a živí se hospodařením. Část dotací – původně až 45 procent – chtěla vzít největším podnikům, které berou ročně přes 300 tisíc eur, což je kolem sedmi a půl milionu korun. Ušetřené peníze by šly do balíku, z něhož se podporuje rozvoj venkova, neboli zlepšování životního prostředí, vytváření nových pracovních míst v nezemědělském podnikání, ale i výstavba kravínů nebo skladů na obilí. Tyto podpory ovšem nepřicházejí automaticky jako stěžejní přímé dotace svázané s obdělávanými hektary, ale žadatelé si je musí zasloužit v kvalitních projektech. Nárokové přímé platby, o jejichž krácení v reformě šlo, jsou „levné“ peníze, příjemné pro momentální situaci podniku, ovšem bez valného přínosu pro budoucnost.
„Nyní dvacet procent farmářů pobírá osmdesát procent agrárních podpor. Schválená dohoda tento poměr příliš nezmění. Prosadily se zájmy velkokapitálu v zemědělství,“ hodnotí vítězný kompromis agrární ekonom Tomáš Doucha. Jak dodává, evropští politici zřetelně ustoupili od původní snahy lépe zacílit podpory a zvýšit tím efektivnost SZP. S výsledkem nemůže být vedle Boelové spokojena ani komisařka pro rozpočet Dalia Grybauskaite, která při finanční krizi vyzývá k mnohem hospodárnějšímu zacházení se zdroji. Připomíná, že právě SZP je na předním místě žádaných změn. Slibuje-li si od současného světového finančního chaosu odvahu ke smělým a neotřelým rozhodnutím, v evropském zemědělství na ni nenarazí.
SOUVISLOSTI:
Bezbolestný kompromis
Změny v agrární politice, na nichž se shodly členské země EU
Velkofarmám s ročními dotacemi nad 300 tisíc eur se dotace od roku 2012 zkrátí o čtrnáct procent místo původně navrhovaných 45 procent (v Česku se to týká asi 850 podniků).
Dotace nad pět tisíc eur ročně se zemědělcům (prakticky většina v ČR) budou krátit o pět procent s postupným navyšováním na deset procent v roce 2012, kdy se škrty dotknou Česka.
Stát o tyto peníze nepřijde, převedou se do fondu rozvoje venkova. Půjde tam ovšem méně peněz, než předpokládala Evropská komise.
Mléčné kvóty se do úplného zrušení v roce 2015 zvýší každým rokem o jedno procento.
Pokračují intervenční nákupy obilí, nově se omezují limitem tři miliony tun, nad který se zrno bude nakupovat v tendrech.
