Sociální demokracie nemá věrné voliče
V roce 2002 budou mít voliči asi snadnější život. Odpadnou dohady, který den volbám obětovat – urny budou k dispozici jen jeden den. Jednodušší budou i debaty o tom, koho volit. Strana, která získá třicet procent hlasů, už bude moci sestavit vládu. Zbylých sedmdesát procent bude možné ignorovat. Do Parlamentu se nedostane ani lecjaká koalice. Hranice vstupu do sněmovny je pro dvoučlennou formaci stanovena na zisk deseti procent hlasů, tříčlennou patnácti procent a čtyřčlennou dvaceti procent hlasů. Politici si jistě rozmyslí, zda se mají paktovat. To vše ale jen v případě, že se podle nového zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou vůbec bude v příštích parlamentních volbách volit. Nad platností normy může ještě udělat kříž Senát, Ústavní soud nebo i právní předpis o spolupráci obou komor Parlamentu, který připravila skupina poslanců ze všech politických stran. Právě ten by umožnil sociálním demokratům, aby z nových volebních pravidel, která si na nich více méně vynutila ODS, nakonec vycouvali. Tato možnost není tak absurdní, jak se zdá. Nový volební zákon by se opravdu mohl vymstít právě ČSSD. V novém systému bude slavit úspěch pouze strana, která má voliče po celém území státu a také pevnou voličskou základnu. Právě druhý atribut však podle analýz STEM sociální demokracii schází, což by mohlo být pro dnes vládnoucí stranu smrtící. Posunutí volebního systému blíže k volbě většinové znamená tvrdý boj o každý hlas. Věrnost straně tak nabývá mnohem většího významu než dosud. Nejpevnější zázemí mají především komunisté a potom Občanská demokratická strana, průměrně věrní jsou fanoušci lidovců. Následují stoupenci sociální demokracie a Unie svobody. Jejich vztah ke stranám by se však dal označit za velmi vlažný. Ó, veliký Senáte. Osmdesát a jednoho muže, kteří zasedají v horní komoře, dnes vyzývá k rozumu každý odpůrce narýsované změny. K nejsilnějším bezesporu patří prezident republiky. A nezvolil tak docela špatnou taktiku. Václav Havel soudí, že novela volebního zákona zpochybňuje smysl dvoukomorového parlamentního systému. „Věřím, že si to senátoři uvědomí a že si nebudou pod sebou podřezávat větev a odnímat Senátu smysl tím, že schválí tak prudké zavádění většinových prvků do systému poměrného, prohlásil. Prezidentu Havlovi nezbývá než doufat. Má jedinou možnost: jestliže horní parlamentní komora vůli většiny Poslanecké sněmovny potvrdí, může zákon nepodepsat. Norma se však vrátí zpět k poslancům ČSSD a ODS. Nové hlasování se dá lehce předvídat – většina pro. Senát je nadějnější. Sociální demokraté spolu s občanskými mají dohromady 47 hlasů, většina potřebná pro odhlasování novely zákona představuje 41 zvednutých rukou. V Poslanecké sněmovně nebyl klub sociálních demokratů schopen zavázat své členy, aby hlasovali jednotně. A zatím to platí i o sociálnědemokratickém klubu v Senátu. Proti novele volebního zákona zřejmě bude brojit místopředseda Senátu Ivan Havlíček a Milan Štěch. Výhrady má celkem devět sociálnědemokratických senátorů, jak budou hlasovat, zatím rozhodnuti nejsou. Proti novele volebního zákona hodlá hlasovat i šéf odborové centrály Richard Falbr. Jisté je, že proti budou všichni senátoři čtyřkoalice a KSČM. Spor o ústavnost. Možná dříve než k projednávání v Senátu se novela dostane před Ústavní soud. O tom, že by tato instance měla volební zákon posoudit, jsou stoprocentně přesvědčeni komunisté. Zanesení většinových prvků do poměrného způsobu volby považují za jasné porušení ústavy. K podání ústavní stížnosti ale nemají samotní poslanci KSČM dost sil. Na to je potřeba jedenačtyřicet podpisů členů dolní komory Parlamentu, a komunistický poslanecký klub čítá jen čtyřiadvacet lidí. Takže by se museli přidat buď lidovci, nebo unionisté. Ani jedněm se však spojovat s komunisty nechce. Takže s největší pravděpodobností zvolí vyčkávací taktiku. Jak říká místopředseda KDU–ČSL Cyril Svoboda, věc se musí zvážit a uvidí se. Jak to dopadne v Senátu, co udělá pan prezident. Lidovci a unionisté jsou v prekérní situaci. Nový volební zákon neschvalují a také proti němu hlasovali. S vyhlášením, že proti němu lze nalézt protizbraně. Jenomže žádná tajná zbraň neexistuje. Jedinou možností obrany je právě jen ústavní stížnost. Pro její samostatné podání nedají v Poslanecké sněmovně dohromady dostatek hlasů ani KDU–ČSL a Unie svobody. Spoléhat tak mohou opět jenom na Senát. Ústavní stížnost totiž může podat i sedmnáct senátorů. Přesně tento počet členů má senátorský klub čtyřkoalice. Případná ústavní stížnost ale není žádnou sázkou na jistotu. Spíše naopak. Experti ústavního práva, kteří se už pustili do odborných debat, se kloní spíše k tomu, že nový volební zákon ústavou dané zásady neporušuje. Jinak to ale podle nich může být s novými klauzulemi, které by pro vstup do Parlamentu musely splňovat koalice. Ústavní soud už jednou nepřímo naznačil, že za krajní považuje mez deseti procent. I to se může stát. Nikoliv náhodou právě v těchto dnech skupina poslanců předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, který by měl vyjasnit postavení Senátu v legislativním dění, a tím vlastně posílit jeho vliv na konečnou podobu ústavních legislativních norem. A volebních zákonů. Princip předložené normy je jednoduchý. Nabýt platnosti by mohl jen takový ústavní zákon, který by přijala jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. Až potud nic nového. Ale dolní komora Parlamentu by v případě nesouhlasu Senátu musela podpořit jím navržené změny. Poslanci by nemohli, tak jako nyní, prostě senátory přehlasovat. Úplně stejné by to bylo s volebními zákony. Platily by jen tehdy, kdyby je schválily sněmovna a Senát, nebo kdyby sněmovna souhlasila se změnami navrženými v horní komoře Parlamentu. Takové změny by při novém hlasování musela podpořit nadpoloviční většina přítomných poslanců. Což by i při současném rozložení sil ve sněmovně otevřelo prostor k nejrůznějším kombinacím a snížilo sílu momentálního spojenectví ČSSD a ODS. Ve hře je nyní nejen nový volební zákon, ale také návrh ústavních změn, majících omezit prezidentské pravomoci, které na začátku letošního roku v dolní komoře Parlamentu prosadili sociální a občanští demokraté. Návrh zákona, který se může stát trojským koněm, vypracovali Petra Buzková (ČSSD), Marek Benda (ODS), Jaromír Talíř (KDU–ČSL), Václav Krása (Unie svobody) a Vojtěch Filip (KSČM). Předloha mimo jiné nově upravuje společné schůze sněmovny a Senátu. Mohly by se konat rovněž na žádost hlavy státu nebo kabinetu, pokud by šlo o závažné vnitropolitické či zahraničněpolitické záležitosti.
