Rusko
Málokterý pojem vyvolává tak děsivé představy jako „ruská mafie , jejíž aktivity už dávno překročily hranice veliké země na východě. Kořeny novodobé ruské organizované kriminality lze podle názoru mnoha odborníků hledat v totalitním, byrokraticky zkostnatělém způsobu řízení sovětské společnosti. Ideologické a sociální kořeny ruské mafie analyzuje pozoruhodná publikace Zdeňka Šámala. Autor čerpá z bohatého faktografického materiálu, který shromažďoval za svého pracovního pobytu v Moskvě, kde v letech 1994 až 1998 působil jako zpravodaj České televize. V úvodu stručně a zajímavě shrnuje historii organizovaného zločinu v Rusku a to, jak se po bolševické revoluci v roce 1917 formovala elita ruského a později sovětského organizovaného podsvětí. To své aktivity pružně přizpůsobovalo měnícím se společenským podmínkám. Kniha však neobsahuje jenom konkrétní fakta přibližující obludnou činnost rusky mluvící mafie. Její přínos je mnohem větší. Patří k těm publikacím, které pomáhají pochopit to, čemu se – někdy hrdě, jindy zase pohrdavě – říkalo „sovětská skutečnost . Popisuje mimo jiné mechanismy založené v centrálně dirigovaném hospodářství, které vlastně „kypřily půdu pro mafii. Ta začala zapouštět pevné kořeny v době označované později (za Gorbačovovy přestavby) jako „období stagnace . Jsou to léta, kdy v bývalém SSSR vládla gerontokracie v čele s Leonidem Brežněvem. Ten se k moci dostal díky vnitrostranickému puči v létě roku 1964, nikoliv v roce 1963, jak stojí v knize (strana 20). Publikace se dopouští ještě jedné malé nepřesnosti, když jedenáctou pětiletku (1981–1985) zasazuje do sedmdesátých let. Taková „smítka ale přínos publikace (připomínající také aktivity ruské mafie v České republice) nesnižují. Kniha podrobně mapující vývoj zločinu na sovětské a později postsovětské půdě věnuje velkou pozornost nejvyšším šéfům podsvětí. Čtenář se může seznámit například s osudem „otce ruského reketu (zvláštní výraz pro vymáhání poplatků za ochranu) známého pod přezdívkou Mongol. Koncem osmdesátých let se v Rusku objevuje pojem „noví Rusové . Dříve nelegální milionáři mohli v té době již podnikat podle zákona o družstevnictví. Tehdy také začali vystavovat své bohatství na odiv veřejně, a jak dodává autor, zcela bezostyšně a bez sebemenšího vkusu. Ruská mafie měla a má nesmírně široký „podnikatelský záběr, což kniha dokládá na mnoha příkladech – obchod radioaktivními materiály, vraždy a podvody při privatizaci bytového fondu, pořizování pirátských kopií audiovizuálních nosičů a další. Poučná kniha dává odpověď na mnohé otázky – například jak ruská mafie zapustila kořeny na americké půdě. Kongres USA v roce 1974 přijal zákon vycházející vstříc sovětským disidentům a politickým uprchlíkům. I když skutečnou masu emigrantů tvořili sovětští Židé a později Arméni a Němci, Sovětské tajné službě (KGB) se podařilo mezi řadové emigranty přimísit značný počet kriminálních živlů. Částečně se jich chtěla zbavit, částečně je chtěla použít jako divokou pátou kolonu na území ideového nepřítele, vysvětluje autor. Příjemným osvěžením knihy, zejména jejích prvních kapitol, jsou vybrané ruské pojmy, mnohdy těžko přeložitelné (vor v zakoně, cechovik), i hantýrka podsvětí (mokroje dělo). Čtenář ovládající dobře Puškinův jazyk by asi uvítal, kdyby autor ještě nějaké jazykové koření přidal. Zdeněk Šámal: Ruská mafie. Nakladatelství Ivo Železný, Praha 1999. 229 stran. Cena neuvedena.
