MOC, MOC, MOC!

Myšlení ČSSD je Evropské unii na hony vzdálené.

Dolní komora Parlamentu minulý týden na návrh poslanců Unie svobody a KDU-ČSL konstatovala, že činnost sociálnědemokratické vlády České republice neprospívá. A na návrh předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého odmítla přijmout zprávu o ročním působení kabinetu. Usnesení prosadili svými hlasy zákonodárci unie, lidovci a ODS. Existenci devatenáctičlenného Zemanova týmu to ovšem nijak neohrozí. Další společný návrh lidovců a unionistů, kterým měla sněmovna vyzvat vládu k odstoupení, poslanci neschvá lili. Pro návrh hlasovalo jen čtyřiasedmdesát poslanců - část členů ODS se už hlasování zdržela a několik jich bylo proti.

Podle důvěrných informací má společný postup pravicových stran otevřít dveře k možné rekonstrukci vlády. Opoziční smlouva ale vypovězena není a místopředsedkyně ODS Libuše Benešová si ještě 24. června v MF Dnes pochvalovala její téměř roční bezproblémové fungování. Vztahy mezi ODS a ČSSD jsou podle ní natolik dobré, že si dovede představit vládní koalici těchto stran spíš než koalici stran jiných.

Tragédie, absurdita, nápady z komunismu. To je jen zlomek hodnocení, jímž loni v srpnu počastoval programové prohlášení sociálnědemokratické vlády předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus. Při vyslovování důvěry vládě ovšem poslanci ODS ze sněmovny odešli a čerstvě jmenovaný kabinet se ujal moci. V diskusi o roce vládnutí sociální demokracie šéf ODS ani nevystoupil. Patrně dál platí to, co prohlásil před necelým rokem: „Jsem přesvědčen, že tato vláda bude vládnout špa tně, ale to ještě neznamená, že to je důvod, abychom vypověděli naši opoziční smlouvu, kterou jsme s ČSSD podepsali. Museli jsme ji podepsat, protože jiná varianta v této zemi nebyla.

Proč, přece proto, že vláda Miloše Zemana je legitimní a zastupuje třetinu voličů. S lidovci a unií bylo nereálné domluvit se na společné vládě, říkali tehdy protagonisté ODS, aniž by se pokusili s menšími pravicovými stranami jakkol iv domluvit.

Klausovi, Mackovi a dalším členům ODS vydatně přizvukovali i unionisti. „Text je záměrně napsán tak nekonkrétně, aby si vláda sociální demokracie vytvořila co nejširší prostor pro skutečně levicovou politiku rozbujelého státu v rukou jedn é strany, říkal tenkrát místopředseda Unie svobody Petr Matějů. A dodal: „Předložený dokument spíše než moderní trendy v evropské politice odráží vysoký věk a politický naturel většiny ministrů. Ani Unie svobody se ovšem s nikým nehodlala dohodnout.

Kabinet nešetřili ani lidovci. „Vláda jako by neměla snahu jít ve věcné diskusi na hlubinu jednotlivých problémů, pod povrch jednotlivých frází, jako by si byla příliš jista podporou ODS bez ohledu na to, co napíše do programového prohlášení, uvedl teh dejší předseda Josef Lux. O několik měsíců později ovšem lidovci zachránili Zemanovi krk tím, že schválili státní rozpočet na letošní rok.

Upřímně řečeno, po roce aktivity Zemanova kabinetu nemá nikdo soudný nárok se divit. Už při pohledu do vládního programu přece bylo zřejmé, že zatímco evropská sociální demokracie vehementně diskutuje o tom, jak má vypadat její politika v novém tisíciletí, čeští sociální demokraté se zhlížejí v industriální společnosti začátku šedesátých let. Důraz vlády na průmyslovou a energetickou politiku či její starost o potravinovou soběstačnost státu přece naznačil, kam bude republika směřovat. Do řad států s dostatkem levné a zároveň kvalifikované pracovní síly, energie a surovin. Že Miloš Zeman přitom za prioritu zahraniční politiky označuje vstup do Evropské unie, je vcelku lhostejné. Ideje, zhuštěné v dokumentu Evropa: Třetí cesta a Nový střed, jsou ČSSD na hony vzdálené. A to možná i rozhodne o vstupu do EU. Evropa je na prahu éry postindustriální. Zdůrazňuje odpovědnost jednotlivce, omezení vlivu státu, snížení regulac e, prostor pro investice.

Zřejmé bylo i to, že plány sociálnědemokratického kabinetu otevírají prostor lobbistům a protekcionismu. Ruce natažené do rozpočtu a přítelíčkové v představenstvech a dozorčích radách by nikoho neměli překvapovat.

Zjevné byly i jiné slabiny nového kabinetu. Nehledě na výběr ministrů, hluboce menšinová vláda může sice dělat exekutivní kroky, ale skutečné reformy bez Parlamentu neudělá. Díky opoziční smlouvě je sice neodvolatelná, to jí však zajišťuje pouhou e xistenci, nic víc.

Stav společnosti rok po mimořádných volbách tomu odpovídá. Optimistů ubývá. V lepší vývoj věří necelá třetina lidí, stejný počet jako v červnu 1997, kdy se hospodářství a politická scéna otřásly první vážnější krizí. Popularita ČSSD výrazně klesá, obliba komunistů výrazně stoupá. Mizí důvěra v předsedu vlády i prezidenta.

Premiér výrazně neúspěšné vlády ovšem o politice nemluví. Sází na oživení ekonomiky („onu pověstnou U-křivku ), které by mohlo oživit i oblibu sociální demokracie. „Snad jste viděli britské letadlo padající na bratislavské letecké přehlídce. I ono se pohybovalo po U-křivce, ale lokální extrém této U-křivky ležel několik desítek metrů pod ranvejí. Učiňme vše pro to, abychom naše padající letadlo dokázali vybrat nad plochou a abychom dosáhli opětovného ekonomickéh o oživení. Podaří-li se nám to, bude to přičteno nejenom této vládě, ale bude to přičteno všem, kdo se o to v této sněmovně zasloužili, apeloval minulý týden na poslance Zeman.

Doufejme, že lokální extrém „oné pověstné U-křivky skutečně nebude ležet několik desítek metrů pod ranvejí. Navzdory snažení vlády a velké části Poslanecké sněmovny.