Rodinu Rothschildů a exkluzivní advokátní kancelář dostihlo v 21. století otroctví
Je mi jedno, kterou loutku dosadí na anglický trůn, aby vládla říši, nad níž slunce nikdy nezapadá. Britské impérium ovládá ten, kdo kontroluje nabídku peněz. A to jsem já. Sebejistý výrok podle všeho pronesl Nathan Mayer Rothschild z proslulé bankéřské dynastie a význačná postava 19. století. Deník Financial Times přidal nedávno paletě jeho vlastností a úspěchů další nádech. Zveřejnil totiž informace, podle nichž finančník spolu s Jamesem Williamem Freshfieldem, otcem proslulé advokátní kanceláře, profitovali z otroctví. Více než 170 let starý stín může ublížit image současné generace bankéřské rodiny i dodnes existující slovutné právní firmy. Jde ale opravdu o tak bombastickou zprávu? Jak se to vezme.
Další ryby v síti Na objev se přišlo díky projektu University College of London. Britští akademici si dali za úkol shromáždit seznam britských majitelů otroků a zkoumat jejich vliv na politický, společenský a kulturní život viktoriánské éry. Posloužit k tomu mají záznamy vytvořené ve třicátých letech 19. století, tedy v době, kdy bylo otroctví v britských koloniích s konečnou platností zrušeno. Tehdejší vlastníci otroků dostali od britské vlády výměnou za lidskou sílu vydatnou finanční náhradu. Nově nalezené dokumenty ukázaly, že Nathan Rothschild souhlasil s využitím otroků coby zástavy při bankovních operacích s jejich vlastníkem, což mu tehdy vyneslo zisk. Právník Freshfield měl zase se svými syny klientům spravovat majetek spočívající v karibských otrokářských plantážích. Navíc se měli dožadovat zaplacení právní odměny právě z vládního programu na odškodnění majitelů otroků. Odkrytí těch, jejichž potomci nebo nástupci jsou i dnes v byznysu činní, má být podle badatele Nicka Drapera pouze jedním z výsledků tříletého výzkumu. Není vyloučeno, že v akademické síti uvíznou vedle Rothschilda a Freshfielda další tučné ryby. „Pozornost médií se bude k těmto jménům nevyhnutelně upírat, stejně jako tomu bylo v tomto případě,“ uvedl Draper pro týdeník EURO. Jak upozornil, je velmi důležité, aby se jednotlivé případy daly do patřičného kontextu. „Nikdo například seriózně netvrdí, že majetek Rothschilda měl původ v otroctví. On (Nathan Rothschild – pozn. red.) byl v první řadě finančníkem evropských vlád,“ zdůraznil.
Odpudivá instituce Jak rodina Rothschildů, tak i jedna z nejprestižnějších advokátních kanceláří na světě Freshfields Bruckhaus Deringer reagovaly na publikovaná zjištění s krajní opatrností. Mluvčí stejnojmenné privátní banky poskytl Financial Times prohlášení, podle něhož byl Nathan Rothschild „významným bojovníkem za lidská práva“. Proto se také obvinění „jeví na tomto pozadí jako nekonzistentní a zkreslující étos tohoto muže a jeho podnikání“. Spojení mezi proslulým jménem a „odpudivou institucí otroctví“ ale společnost „velmi lituje“. Jeden ze zakladatelů slavné bankovní dynastie a londýnský finančník Nathan Mayer Rothschild se narodil v roce 1777 v německém Frankfurtu. V jednadvaceti letech přesídlil do britského Manchesteru, kde začal obchodovat s textilem. Později se přestěhoval do Londýna a své pověstné jmění založil na obchodování se směnkami. Dnešní generace Rothschildů se věnuje investičnímu, korporátnímu a privátnímu bankovnictví nebo správě majetku. A to mimo jiné v Londýně, Paříži či Ženevě. Rodině také patří exkluzivní nemovitosti a cenné sbírky.
Zámořský sud dynamitu Pozadu nezůstali ani právníci z advokátní kanceláře v londýnské City, jejíž historie se datuje více než 260 let nazpět a která své služby poskytuje například Bank of England. Přispěchali s vyjádřením, jež se do velké míry podobalo tomu z dílny Rothschildových a podle něhož o obsahu dokumentů neměli tušení. I oni zdůraznili aktivní roli, již sehrál jejich zakladatel v organizaci Church Missionary Society, která proti otroctví brojila. Velmi také litovali, že je jejich firma jakkoli spjata s „nelidskou institucí otroctví“. O tom, že jde o citlivé téma, svědčí také reakce na žádost o zodpovězení několika otázek. Týdeník EURO například zajímalo, zda a případně jak na zprávu reagovali klienti. Podle serveru legalweek.com mezi ně patří například agentura Reuters, obchodní řetězec Tesco nebo banky Goldman Sachs či Nomura. Chtěl také vědět, zda kancelář očekává, že odhalení ovlivní jejich obchodní aktivity. Mluvčí firmy Anna Mitchellová promptně, způsobně, leč nesmlouvavě odkázala na již publikované prohlášení a dodala, že jiné informace ve věci poskytovat neplánují. Na první pohled nesmírně ostražitá reakce má reálné opodstatnění. Dle Financial Times může mít historické spojení mezi otroctvím a podnikáním dávno mrtvých velikánů potenciálně škodlivé účinky. Zvláště v USA, kde je toto období dodnes choulostivé a kde mají jak Rothschildova banka, tak i advokátní kancelář své pobočky. Například investiční banka JPMorgan se před čtyřmi lety omluvila za to, že její právní předchůdci - Citizens Bank a Canal Bank - používaly ve státě Louisiana otroky coby zástavní artikl. Neslavné výsledky historické rešerše tehdy banka zveřejnila a věnovala pět milionů dolarů na vzdělávání afroamerických studentů. Ke spojení s otroctvím se přihlásily i jiné finanční instituce nebo vysoké školy. Potomci otroků už také některé společnosti kvůli nespravedlivému obohacování zažalovali.
Gigantický bailout Není ale jednoznačné, zda lze po dnešních společnostech, jejichž právní předkové měly na otroctví historické vazby, omluvu vůbec požadovat. Nutno zdůraznit, že v případě bankéřské rodiny i právní firmy jde o hypotetickou věc. Nikdo je k omluvě dosud nenutil a oni sami podobný krok ani neplánují, alespoň dle dostupných informací. V době, z níž dokumenty o aktivitách pánů Rothschilda a Freshfielda pocházejí, bylo otroctví legální, jakkoli prizmatem dnešního světa morálně zavrženíhodné. Zatímco obchod s otroky byl v britských koloniích zrušen už v roce 1807, otroctví samotné potkal stejný osud až o 26 let později. Představa, že by oba byznysmeni nikdy nevešli v jakýkoli, byť nepřímý, kontakt s ekonomickými a právními aspekty otroctví, je poněkud absurdní. Oba byli navíc dosud vnímáni spíš jako ti, kteří se o zrušení otroctví zasazovali. To je patrné zvlášť u bankéře Rothschilda. Ten z velké části zorganizoval půjčku ve výši 20 milionů liber, kterými byli tehdejší majitele otroků za zrušení otroctví kompenzováni. V tehdejších poměrech šlo o monstrózní obnos, jenž nesrovnatelně převyšuje dnešní finanční lasa házená bankám.