Kvůli četným „šmejdům“ nepatří vydávání sběratelských mincí a medailí mezi odvětví s příliš dobrou pověstí.
Toho si je vědom i Vladimír Olmr. Přesto se tomuto odvětví plánuje věnovat příštích dvacet let a postupně vydat medaile s portréty všech českých králů. „Různých šmejdů je hrozně moc. Vybral jsem si těžkou disciplínu v těžkém období, kdy se brojí proti podobným podvodům.
Chci to ale dělat poctivě a myslím, že se to daří“ říká Olmr.
* Jak a proč vznikla společnost České dukáty?
Finanční poradci mi před lety poradili diverzifikovat investice a nakoupit zlato. Cihličky jsem dal do trezoru a tam zůstaly. Začal jsem se však více zajímat a zjistil, že existují investiční mince, tak jsem je vyměnil za cihličky. I mince však sbírá každý. A jelikož mě baví umění a řemeslo, tak jsem se začal zajímat o medaile, kterých je podstatně méně a vyrábějí se v menším množství. Začal jsem je proto sbírat. Jsem navíc hrdý Čech, kterého baví historie. Občas se někde objeví medaile s Karlem IV. nebo Jiřím z Poděbrad, ovšem pořád jde asi o pět králů, kteří jsou nějakým způsobem marketingově zajímaví. Historii ale netvořilo pět králů, ale 33. Ne všichni byli populární a zasloužili se o rozvoj zemí českých a moravských, přesto tady zanechali nějakou stopu. Napadla mě proto myšlenka, že by bylo fajn vydat všechny krále.
* Jak to pokračovalo?
Chtěl jsem, aby to bylo umělecky cenné a historicky věrné. Sháněl jsem lidi, kteří by mi s tím pomohli. Požádal jsem opomoc Zbyňka Fojtů, což je dnes náš nejúspěšnější medailér, docentku Věru Němečkovou z Univerzity Hradec Králové a Jaroslava Moravce z České národní banky, který je asi náš největší odborník přes numismatiku. Dohodl jsem také Českou mincovnu, která je sice největším producentem, projekt podobného rozsahu ale nikdy nedělala. A tak vznikla firma České dukáty.
* Jak je edice koncipovaná?
Už jsme stihli vydat sedm králů, každý rok vycházejí dva ve velmi malých sériích. Je možné koupit celou sadu, ale i jednotlivé mince. V sadě je jednodukát, dvoudukát, pětidukát a desetidukát. Těch sad je čtyřicet, zlatá stojí 120 tisíc a stříbrná osm tisíc korun. Novoražby přitom zpočátku nemají nějakou extra hodnotu. Takové věci chtějí čas. Třeba v 70. letech se vydávalo spoustu medailí a mincí, a když jsem je před sedmi roky začínal sbírat, tak měly většinou hodnotu kovu a každý nad nimi ohrnoval nos. Najednou se však začínají velmi zhodnocovat. Cena vzrostla několikanásobně a stále roste. Ato je můj cíl. Jednou bude pár vyvolených, kteří budou mít celou edici.
* Razíte jen krále?
U jednoho projektu to zůstat nemohlo. V roce 2017 jsem se náhodou seznámil s historikem Pavlem Kosatíkem a tomu jsem představil svoji druhou bláznivou vizi, a sice že bych chtěl zmapovat historii celé první republiky. Jemu se to hrozně líbilo, a tak jsme si plácli. Domluvil jsem se s nakladatelstvím Albatros a loni vyšel první díl, letos vyjde druhý. Každá kniha mapuje jeden rok a jednotlivá vydání vycházejí vždy sto let od toho roku. Letos tedy vyjde 1919. Kniha má dvě části, historickou, kterou píše pan Kosatík, a numismatickou, která představuje největší zpracování dějin bankovnictví a numismatiky. Tu píše pan doktor Moravec.
* A co medaile?
Součástí jsou čtyři medaile od čtyř různých medailérů se čtyřmi tématy týkajícími se daného roku. Zlatých je 21 kusů, je to tedy vysoce investiční a sběratelská záležitost. Stříbrných je stovka. Zlatá kniha se čtyřmi medailemi stojí 250 tisíc, stříbrná 25 tisíc. Je to zaměřené na investory a dělali jsme to podle toho, co by se mně jako investorovi a sběrateli líbilo.
* A našli se tedy investoři?
Našli. Je to dlouhodobý projekt, preferujeme proto ty, kteří to chtějí sbírat dlouhodobě, ale je možné si medaile koupit i jednotlivě.
* Berete to jako koníček, nebo byznys?
Pokud bych to dělal pro zisk, tak to nedělám tímto způsobem. Věřím, že je to obrovská investiční příležitost, a jsem si jistý, že to bude mít jednou velké zhodnocení pro moje vnuky. Druhá věc je, že se jedná o poctivý produkt. No a samozřejmě budu rád, pokud vydělá. Chci tedy vydělat, ale není to pro mě zdroj obživy.
