* Vaše žena je z Tchaj-wanu. Učíte se kromě češtiny mandarínskou čínštinu. Jiný jazyk, jiná mentalita, jiné vyjadřování. Jaké vnímáte rozdíly?
Je to dobrá otázka - protože co vlastně spoluutváří naše vyjadřování? Je to jazyk, kterým mluvíme, náš charakter, nebo kombinace? Například Číňané nejsou ve vzdělávacím systému podporováni v kreativitě, školství se v lidech snaží spíše kultivovat disciplínu. Ale jejich jazyk je neskutečně kreativní a ilustruje obrovské kulturní bohatství. Je to trochu jako odpojení současné doby: jedna věc, jak je jazyk sestaven, jiná, jak jej lidé používají.
* Jaké to bylo pro vás bez znalosti češtiny rozjet své aktivity v urbanistické neziskovce reSITE? Bylo to hodně o štěstí?
Já moc nevěřím na štěstí. Přinášíme zkušenosti a jde o to, jak si tyto své zkušenosti projektujeme do přítomnosti a jak dovolíme ostatním, aby s námi jednali. Takže bych neřekl, že mám štěstí. Nenarodil jsem se bohatý - to by bylo štěstí. (usmívá se) Co se týká rozbíhání nových projektů, jakým je třeba Manifesto Market v Praze, je to o tvrdé práci. Rodiče mi říkávali: „Když budeš tvrdě pracovat, věci se obrátí ve tvůj prospěch. Nevzdávej to.“ To je americký způsob uvažování. Obzvlášť v New Yorku v irské komunitě, odkud pocházím. Znají jenom tvrdou práci - vždyť se říká, že Irové a Italové postavili celý New York! A se mnou to bylo obdobné. Když jsem přijel do Prahy, nikoho jsem neznal, ale vše jsem si postupně vybudoval.
* A jak se stalo, že jste zakotvil v Praze?
Nebylo to tak, že jsem zapíchl špendlík do mapy. Pracoval jsem ve velké kanceláři W Architecture na mezinárodních projektech, hlavně v Mexiku. Pak ale začaly být ve firmě problémy a do toho mi zazvonil telefon, že hledají kandidáty na Fulbrightovo stipendium pro krajinářského architekta v Praze. Nic moc jsem sice tehdy o vaší zemi nevěděl a nikoho tady neznal, ale vzal jsem to jako novou příležitost. Z New Yorku jsem byl už unavený. Když jsem tu přistál, byl to dost surreálný zážitek. Neměl jsem kde bydlet, přespával jsem nouzově u profesora z ČVUT a říkal jsem si: „Co to tu proboha dělám? Vždyť jsem měl jistou práci.“ Naštěstí jsem nepodlehl počáteční úzkosti, tři týdny jsem cestoval a pak jsem potkal úžasné lidi, kteří mě povzbudili.
* Proč si vás vlastně vybrali na stipendium?
Zjistil jsem, že způsob, jakým uvažuju o urbanismu, tady nikdo nevyučuje. Byl jsem rád, že jsem lidem mohl předat svoje znalosti o architektuře veřejného prostoru, o zapojení udržitelných procesů. S pár kolegy jsme založili neziskovku reSITE, kde se snažíme tyto myšlenky aplikovat do praxe. Po uplynutí stipendia jsem se vrátil do New Yorku, ale myšlenkami i srdcem jsem byl pořád v Praze. Dokončil jsem zakázky v Kanadě a rozhodl se vrátit ke svému „dítěti“, k reSITE. Získali jsme nové sponzory, pořádáme velkolepé konference se světovými špičkami, vrátila se nám krev do žil. To je to, co teď udává moji misi.
* A jak do toho zapadá Manifesto Market?
Je to něco hmatatelného. Je úžasné, že jsme na zanedbaném a zapomenutém pozemku mohli spojit architekturu, gastronomii a kulturu na jednom místě. Původně jsme plánovali tento kontejnerový street food pouze pro letní sezonu, ale protože se koncept líbí, rozhodli jsme se na několik týdnů otevřít Manifesto Winter Market.
* Která věta vás v životě profesně hodně oslovila?
Bylo to od jednoho mého profesora, který ji řekl těsně před smrtí: „Zdi a překážky tady nejsou od toho, aby nás dělily od našich snů, ale aby nás nakoply k tomu, se k nim skutečně dostat.“ A já pořád hledám cestu. Proto nemám rád, když někdo říká, že něco nejde. Mě zajímají cesty a řešení, jak překážky přelézt, a zatím si jdu. •
MARTIN BARRY
Americký architekt s irskými kořeny. Je autorem mnoha realizací kromě USA v Mexiku, Kanadě, Číně, Evropě či SAE a také Manifesto Marketu. Do Prahy se dostal díky Fulbrightovu stipendiu. Jeho žena pochází z Tchaj-wanu a do Prahy přijela z Tokia, kde řídila divizi YouTube pro asijský trh. Vychovávají syna Haydena.
