Náměstkyně ministra zahraničních věcí pro ekonomii Helena BambasováPětaosmdesát procent českého exportu směřuje do zemí Evropské unie.
Náměstkyně ministra zahraničních věcí tvrdí, že příležitosti pro tuzemské byznysmeny leží i jinde ve světě, jen je využít. „Unie je pro české podnikatele jednodušší, ale například i střední Asie je zajímavý region, ve kterém bychom se uměli pohybovat,“ míní Helena Bambasová, která slibuje českým firmám pomoc v zahraničí.
Pomůže české předsednictví Evropské unii tuzemskému obchodu?
Co by ne. Když budeme dobří – já doufám, že ano – pak to Česko zviditelní. Stále se ještě málo ví o Česku, že je vyspělá země s vyzrálým průmyslem, kvalifikovanou pracovní silou. Nejenom, že se to moc neví v Austrálii, ale ani v Nizozemsku. Předsednictvím by se mohla zlepšit naše reputace i mimo Evropskou unii, protože budeme hlavním předsedajícím v důležitých dialozích. Evropská unie a Čína, Jižní Korea, Maroko a tak dále. V rámci zahraniční a bezpečnostní politiky bude najednou za Evropskou unii hovořit Česká republika, a to je příležitost si zlepšit renomé.
Vím, že kvůli předsednictví začátkem roku neplánujete zahraniční cesty, na něž byste pozvali tuzemské podnikatele. Ale co později? Jak byznysmeny vybíráte?
Byznysmise pochopitelně nesměřují do Bruselu na unionistická setkání. Jinak v podstatě na všechny neevropské cesty, ale i některé cesty mimo Evropskou unii, jde nabídka přes Svaz průmyslu a dopravy a Hospodářskou komoru, od kterých očekáváme, že nám vlastně navrhnou konkrétní podnikatele, kteří by o lokalitu měli zájem. Zároveň nám také ambasády posílají tipy na firmy, o nichž si myslí, že by je bylo dobré oslovit, protože tam už něco dělají, mají rozjednané, nebo by se mohly uplatnit. Totéž dělá prezident, premiér, ministr průmyslu a obchodu. Cesty se snažíme plánovat půl roku dopředu. Ve výhledu máme Asii, Mongolsko a podobně.
Můžete v tuto chvíli rozdělit svět a říct podnikatelům o lukrativních lokalitách?
To je součást práce ambasád. Tipují například, že Jihoafrická republika má nedostatek elektřiny a bude se zabývat stavbou dalších elektráren, že v Peru chystají projekty na podporu malých hydroelektráren, jinde se zabývají čištěním vody. Tyto informace posíláme aktivně sami na Hospodářskou komoru i jednotlivým firmám.
Někdy je těžké získat odezvu. Například o subsaharskou Afriku je poměrně malý zájem, je to trochu riskantní a jazykově složitější prostředí. Teď se poněkud vrací zájem o Latinskou Ameriku, kde je ale potřebná španělština. Na okraji zájmu je subsaharská Afrika pro nepřehlednost podnikatelských podmínek i africký sever kvůli francouzštině. Je to kombinace jazykové bariéry a risku, zda by se investice vrátily. Prostředí je tam legislativně složité a byznysmen musí být v místě déle přítomen a investovat dost peněz. Také je vhodný místní zprostředkovatel, ovšem dobrého se nemusí podařit nalézt hned napoprvé. Někde můžeme trochu pomoci, ale nehledáme firmám obchodní partnery.
MONGOLSKO HODNĚ STOJÍ O ČESKÉ BYZNYSMENY
Existují země, které by stály o české obchodníky a není to mezi podnikateli známé?
Myslím si, že zajímavé je Mongolsko, které o nás hodně stojí. Také Střední Asie je zajímavý region a přichází na to spousta zemí, třeba Japonsko a Jižní Korea kvůli surovinám. Přitom my máme ve Střední Asii mnohé výhody – znalost jazyka, způsobu vládnutí, chování.
Nemohu nezmínit byznys v takových zemích, jakou jsou Írán, Irák, Afghánistán. Jak to tam vypadá z podnikatelského pohledu, jaké jsou šance se tam uchytit?
Do Iráku český stát investoval poměrně dost peněz na podporu státem financovaných projektů, které se měly vyvinout v příležitost pro české byznysmeny, což se některým podařilo. V Iráku například děláme dvakrát ročně semináře s konkrétními firmami, které se tam uchytily nebo se tam chystají. Otevřeli jsme na severu v kurdském městě Irbil pobočku, která je čistě obchodní. Irák je potenciálně bohatá země, mají na to, aby si platili projekty na obnovu země a také to chtějí dělat. Máme tam dobré renomé, je na co navazovat. Bude-li v Iráku čím dál víc klid a bude-li země směřovat k obnově.
V Afghánistánu to zatím není moc o obchodu. Česko tam nabízí jen vojenskou a humanitární pomoc. S Íránem nás rozděluje dost zahraničněpolitických otázek, ale před dvěma roky jsme se začali snažit o pragmatický dialog. Nějaký obchod tam je, ale pokud by došlo k uvalení dalších sankcí na Írán, tak my bychom se bezpochyby připojili. Čili některé investice mohou být z tohoto hlediska riskantní.
Pětaosmdesát procent českého exportu směřuje do zemí Evropské unie. V tuto chvíli je to asi nevýhodné a bylo by prospěšnější poohlédnout se jinde…
Asi je Unie pro české podnikatele jednodušší. Je blízko, ekonomické prostředí je srozumitelnější, neexistují tarifní a netarifní bariéry, což snižuje náklady, a asi se byznysmeni naučili dobře pracovat s eurem. Fakt je, že znám vzdálené země, kde se naše a jejich statistiky dramaticky liší a pravděpodobně je to záležitost reexportu přes třetí státy. My máme zaznamenaný export do Belgie, a přitom zboží skončí v demokratickém Kongu.
NA TENDRY EVROPSKÉ UNIE DOSÁHNEME AŽ ZA DESET LET
Za nefér prostředí ale označují tuzemští podnikatelé některé zakázky Evropské unie. Jsou šité na jinou míru než českou.
S tím souhlasím. Snažíme se s ministerstvem průmyslu a agenturou CzechTrade v tom něco dělat, ale je to běh na delší trať. Se vstupem do Unie jsme začali platit do jejího rozpočtu také na rozvojovou pomoc, ze které se například financují dálnice a nemocnice v Africe. Na tyto akce jsou vyhlášeny transparentní tendry, ve kterých je podmínka, že se může zúčastnit každá firma Unie, která má osmiletou zkušenost s rozvojovými projekty Evropské unie. Je jasné, že takto bychom zakázky nikdy nezískali a jen přispívali, aby je dostaly německé a francouzské firmy.
Postupně se nám diplomatickou cestou daří měnit podmínky, tato už tam není. Také pomáháme schopným firmám tendry získávat. Pomalu se české společnosti uchycují, ročně tak jedna, dvě. Diskutuji o tom se zástupci zemí, které byly v podobné situaci, a třeba Skadinávci či Portugalci tvrdí, že trvá deset let, než firmy získají potřebné zkušenosti, a pak začnou evropské zakázky přicházet.
Někteří tuzemští podnikatelé si stěžují na jakési přehrady při exportu mimo země Unie, přitom třeba Čína s mnohem menšími problémy vyváží do Evropy. Angažujete se v odstranění těchto bariér?
Vyjednávání o tarifních, celních a jiných bariérách má v kompetenci ministerstvo průmyslu a obchodu a světová obchodní organizace WTO, které se v poslední době nedaří. My to máme v mottu našeho předsednictví Evropské unie a jsme upřímně přesvědčeni, že obchodu by se lépe dařilo, kdyby bariér bylo co nejméně. Ale nezbývá než se dohodnout, což je spletitá problematika. Číňané sem exportují, evropští výrobci naříkají. Jsme pro odstranění bariér, ale zároveň chceme chránit evropské výrobce, nejde jen o české. Například se nyní hovoří o propadu automobilového průmyslu a my přemýšlíme, jak chránit domácí produkci, která dává práci desetitisícům lidí. Ovšem obecně platí, že kdyby nebyly bariéry, tak by se celosvětový obchod zlevnil.
Když se podíváme do Ruska, tak tam podnikatelé s více než čtvrtinovým podílem ve strategických podnicích musejí mít povolení od vlády i FSB. Mají kvůli tomu české firmy problémy?
HELENA BAMBASOVÁ (50)
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou obor ekonometrie, v minulosti pracovala ve Výzkumném ústavu obchodu jako výzkumný pracovník. Na vedoucích postech Ministerstva zahraničních věcí ČR pracuje od roku 1992, náměstkyní ministra byla již v letech 1994 až 1997. Znovu se jí stala v roce 2006, od kdy má na starosti ekonomickou diplomacii. Je vdaná za právníka, má dva syny ve věku 23 a 26 let. Domluví se anglicky a německy. V zimě fandí sjezdovému lyžování a velmi ráda čte, s přibývajícím věkem prý upřednostňuje literaturu faktu. Do práce chodí před osmou a před 19. hodinou většinou ještě neodchází. Bydlí v Praze.
Některé společnosti to nemají úplně jednoduché, což může souviset s tím, že se octnou ve sféře někoho vlivnějšího. V Rusku je trochu nepřehledný trh. Na druhé straně české společnosti, které působí v Rusku a dalších zemích bývalého Sovětského svazu, to dobře vědí a umějí se v místních podmínkách orientovat. Pokud vím, jsou to zkušení pánové. Kdo tam jde, měl by o teritoriu něco vědět. Máme v Moskvě veliké obchodní oddělení, ambasáda je tam zvyklá se věnovat podnikatelům a byznysu. Je tam i Český dům, jehož služby vyjdou laciněji než od ruských subjektů. Tam je asi pro nováčka šance dozvědět se o ruských specifikách.
LÉPE KOMUNIKUJEME S PODNIKATELI
Snad vám udělám radost názorem některých tuzemských podnikatelů, že česká diplomacie začala víc podporovat naše ekonomické zájmy ve světě. Proč až nyní?
Já bych řekla, že se snažíme o podporu obchodu dlouhodobě. Za dobu patnácti let, co působím na ministerstvu zahraničních věcí, jsme o tom vždy mluvili a snažili se i něco dělat. Zdá se, že jsme nyní úspěšnější v informování veřejnosti, že lépe komunikujeme s podnikatelskou sférou, což jsme možná dřív tolik nedělali. Orientujeme se především na profesní svazy. Jsouce placeni z daní lidí, měli bychom být nestranní, nepreferovat určité skupiny, proto hodně komunikujeme s Hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a dopravy.
To je i součástí veřejné diplomacie. Ale máte peníze i na takzvané malé lokální projekty.
Ty jsou na podporu ekonomické diplomacie, což spočívá v tom, že obešleme naše ambasády a ony nám pošlou své náměty, čili projekty, co by ve své destinaci považovaly za účelné. Vycházejí ze znalosti prostředí, jde o specializované konkrétní plány. Čili v některých zemích se propaguje spíš cestovní ruch či naopak strojírenství, jinde jde o podporu určitého veletrhu nebo představení české gastronomie spojené s ukázkami výrobků, je to velmi různorodé. Začali jsme s těmito akcemi předloni a letos v nich budeme pokračovat. Společných projektů v zahraničí s Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a dopravy je kolem stovky za rok a loni jsme na ně měli 35 milionů korun. Když to podělíte, průměrný příspěvek je 350 tisíc.
Už víte, kolik budete mít letos?
Doufáme, že přinejmenším budeme mít stejnou částku, možná i víc, protože se nám zdá, že odezva je dobrá jak na straně konkrétních podnikatelů, firem a podnikatelských svazů, tak i u poslanců, politiků a dalších lidí, kteří se ekonomickou diplomacií zabývají. Domnívám se, že je to užitečný nástroj a že nás spíš povzbuzují, abychom tomu věnovali ještě víc sil a peněz. Je potřeba říct, že některé projekty jsou výlučně za naše peníze, jiné jsou za sdruženou částku od CzechTrade, CzechInvestu, Hospodářské komory či sponzorů.
Jak pomáháte právě středním a malým podnikatelům? Je jasné, že jinou pozici má třeba ČEZ a jinou firma neznámého pana Nováka.
Malými, drobnými individualizovanými službami. Na webu ministerstva zahraničních věcí jsou adresy, kam psát. V tom se angažuje i Hospodářská komora, která nabírá dotazy i v regionech a přeposílá je nám, abychom i takto předpřipravené dotazy byli schopni zodpovědět.
Víc se pouštíme i do jednání s regionálními podnikateli a firmami. Chtěli bychom být schopni se bavit s krajskými byznysmeny, co pro ně můžeme udělat. Organizujeme semináře zaměřené teritoriálně třeba k Iráku, ale i dalším destinacím.
RADY OBCHODNÍCH RADŮ JSOU ZDARMA
Hodně se mluví o takzvaných individualizovaných službách, které jsou šité na míru malému a střednímu byznysu.
My jsme dokonce sepsali přehledy toho, v čem spočívá ekonomická role zastupitelského úřadu České republiky v zahraničí, což je namátkou třeba hodnocení makroekonomického vývoje, zlepšení podnikatelského klima, podpora aktivitám českých subjektů včetně individuálních konzultací a informačního servisu či obchodní podnikatelské mise. Jsou případy, kdy akce vyžaduje i angažmá velvyslance, když jde o zájem silné firmy nebo silného podnikatelského subjektu v privatizaci či licenci místního státu, nebo je na projekt vyhlášen státní tendr.
Když má podnikatel vážný zájem, jsme schopni mu pomoci zprostředkovat nějaké schůzky. V některých zemích velmi snadno, jinde je to složitější, a samozřejmě záleží i na velikosti záměru. Je škála věcí, které umějí obchodní úseky či ambasády dělat. Podporování českých byznysmenů nebo ekonomických zájmů Česka znamená zejména vycházet z toho, co oni potřebují, a poté se nějakým způsobem bavíme o tom, jak v které destinaci je možné pomoci. Snažíme se to individualizovat, ale v první řadě vycházíme z toho, co by oni chtěli a potřebovali.
Hovořilo se o zpoplatnění pomoci či rad obchodních radů. Jak je daleko záměr této individualizované služby za peníze?
V tuto chvíli se ještě za služby obchodních radů neplatí. Hovoříme s ministerstvem průmyslu a obchodu, že něco by měl být nezpoplatněný standard, něco by měly dostávat podnikatelské subjekty vždy jako obecný servis státu. Pakliže by chtěly hlubší analýzu, marketingovou studii, něco, co už vyžaduje náklady třeba na nákup databáze, tak to by mohlo být zpoplatněno. Debatujeme s ministerstvem stále o tom, zda a jak bychom to měli udělat, a ještě nejsme na konci diskuze.
Myslíme si, že je to privátně role agentur, zejména CzechTrade a do jisté míry i Českých center tam, kde se věnují obchodu a kde jsou. Logická námitka je, že je málo kanceláří CzechTrade, které to dělají na sto procent své kapacity, a že pokrývají jen část světa. Co se zeměmi, kde nejsou? Možností je, že by měl CzechTrade expandovat. My jsme pro. Nebo podobně jako my nemáme ambasády ve všech zemích světa, tak velvyslanec v Kolumbii je akreditovaný i do Ekvádoru, kde je také schopen pomoci. Totéž by mělo platit pro CzechTrade. Zatím nejsme ujednoceni. Ministr Martin Říman si naopak myslí, že i ambasády mají hodně dělat individualizované služby.
Další vládní návrh se týká možnosti sloučit čtyři agentury v jednu.
To je dvanáct let stará idea. Existují tři rezorty, které mají sobě podřízené agentury. My máme Česká centra, ministerstvo průmyslu a obchodu má CzechTrade a CzechInvest, ministerstvo pro místní rozvoj zase CzechTourism. Čtyři agentury mají své kanceláře po světě, plus my máme ambasády a generální konzuláty. Více či méně se každý zabývá ekonomickými zájmy Česka a jejich prosazováním v zahraničí včetně proexportní podpory. Myšlenka, že z jednoho centra by tyto aktivity mohly být efektivnější a složky by více kooperovaly a méně soutěžily, je nabíledni. Zatím se tuto ideu nepodařilo uskutečnit.
V AMERICE MÁME NEBÝVALÉ BEZPEČNOSTNÍ ZÁRUKY
Změní se naše zahraniční politika po nástupu nového amerického prezidenta Baracka Obamy? A co říkáte Hillary Clintonové?
Nezmění. Spolupráci se Spojenými státy i Kanadou považujeme za životně důležitou vůbec pro Evropu. Máme podobné civilizačně-kulturní kořeny. Ve spolupráci s USA jsou bezpečnostní záruky, které jsme neměli, kam paměť sahá. Clintonová, označená za příští ministryni zahraničí, má zkušenosti a pro Česko je výhodné, že má blízko k Madeleine Albrightové.
Jmenovala jste dvě ministryně zahraničí, přidejme ještě Condoleezzu Riceovou. Je to náhoda, nebo americký trend, že ženy jsou dobré diplomatky při jednání v zahraničí?
Všechny tři dámy byly vybrány pro svoji kompetentnost, názorovou blízkost s prezidentem a až sekundární bylo, že šlo o ženy. Nepochybně, Američané ale i jiné státy mají chuť mít v kabinetu určitý počet žen. Je to trend posledních dvou desetiletí, který pozorujeme ve Francii, Německu i v takové mačistické zemi jako Španělsko. Obecně ano, ale roli nehraje, zda to bude ministryně zahraničí nebo průmyslu.
Dočetla jsem se, že místopředsedkyně Evropské komise Margot Wallströmová prosazuje, aby v politice a veřejných institucích existovaly kvóty pro ženy, což by podle ní vedlo k lepším vládám. Má podle vás pravdu?
V Česku je těžké o tom mluvit, protože je to téma, o kterém se u nás nediskutuje racionálně. Je plné předsudků a emocí. Cokoli řeknete, je vnímáno předpojatě. Já dost často čtu od veřejně úspěšných žen, že by kvóty nechtěly, protože významnou pozici zastávají kvůli svým schopnostem, ne že by je někdo protlačil. Kdyby měly zdravou sebedůvěru, tak by to nemusely říkat. Kvóty mohou být prospěšné po nějakou dobu, aby se napravily handicapy, kterým je určitá skupina vystavena. Pakliže se tímto trochu nefér způsobem dostane do povědomí, aby na významných pozicích byly ženy, handicapovaní nebo Romové, to je jedno, pak lze nařízení odstranit, protože to začne být normální.
Cítila jste se vy jako žena někdy diskriminována?
Že kolegové chlapi nejdřív naslouchají opět mužům a až teprve, když se nic nezrodí, tak se zamyslí, zda to, co říkala žena, nemělo smysl, s tím jsem se asi také setkala. To se občas stane.
