palubní deník
A já sám, vždycky sám Radim Jančura chce jezdit na trase z Prahy do Brna se svými vlaky bez dotací, ale sám, bez konkurence. Kdepak jsou ty časy, kdy hlásal národu o blahodárnosti konkurenčního boje na prohnilém železničním trhu. To by byl monopol: žluté autobusy na dálnici D1 a žluté vlaky na železnici. Jasně, své autobusy by podle svých prohlášení zrušil. Ale co pak s těmi kárami! Nejspíš by je prodal. Že by měl nějakého šikovného bratrance? Palubní deník věří, že by byl alespoň nevlastní.
Paranoia na postupu Zajímavou pikantnost v podpoře prezidentských kandidátů našel minulý týden ve čtvrtek kolega Daniel Kaiser z Lidových novin. Podpora Zdeňka Bakaly Karlu Schwarzenbergovi může souviset s tím, že spolupracuje úzce s advokátem Radkem Pokorným, známým kontakty na Lidový dům a zejména Bohuslava Sobotku. Schwarzenbergovo zvolení by pak dobře hrálo do not úvahám o budoucí vládní koalici ČSSD a TOP 09, která by neměla příliš velký zájem dořešit kauzu privatizace OKD, kde se ocitl Bakala v jisté dosti ošemetné situaci, protože prodej proběhl za značně podhodnocenou cenu a on při tom již stál za bukem.
Může to být projev stihomamu, který se v poslední době českými médii dosti rozšířil. Ale jak Palubní deník dobře ví, to, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě nejdou. Nota bene, když je Kaisrův komentář jen ve venkovském vydání LN a v pražském ho nahradil text k amnestii.
Úřad pro korupci Protikorupční organizace se dožadují zřízení zvláštního Úřadu pro kontrolu financování politických stran, a ta zlá ODS ho nechce a nechce. Palubnímu deníku to trochu připomíná dávné pokusy snižovat administrativu zřizováním Komise pro snižování administrativy. Tím se mimochodem ne tak dávno začala zabývat i Evropská komise. Ta by kvůli tomu mohla zřídit i zvláštního komisaře, post nejspíše pro řeckého politika, protože s administrativou nemá nikdo větší zkušenosti.
Korupci v případě politických stran nějaký úřad vyřeší obdobně těžko, protože představa o zásobárně nezávislých a nezkorumpovatelných úředníků patří do světa bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena. Navíc, pokud by podstata problému uplácení byla v politických stranách, nebyl by to takový problém. Objem úplatků ve stranických kasách je totiž zlomkem toho, co se celkem ukradne, a je vlastně jen výpalným za to, že politici někoho nechají řádit ve veřejných kasách. Nakonec úplatky nejsou problém jen ve státním sektoru, ale bojují s nimi i privátní firmy, jen o tom nahlas nemluví. Korupci vyřeší jen lidská poctivost, a nikoli zákony. Ten o veřejných zakázkách, který brání státním podnikům prakticky ve veškerém podnikání, pak už nezabrání vůbec ničemu.
