Zůstat s prázdnou nádrží trčet na silnici bylo v dobách socialismu černou můrou všech motoristů.
Mohlo se to stát kdykoli, protože benzinových pump bylo poskrovnu. Až s rozvojem tržní ekonomiky začaly monopolu Benziny konkurovat tuzemské i zahraniční firmy. Dnes patří hustota veřejných čerpacích stanic v Česku k nejvyšším ve střední Evropě.
V dobách socialistického plánování až do roku 1989 měl státní podnik Benzina monopol na veškeré dodávky pohonných hmot a maziv i na provozování čerpacích stanic. „Benzina ovládala v tehdejším Československu i ropovod, zásobovala ropou všechny československé rafinerie,“ potvrzuje ředitel pro jakost společnosti Benzina Václav Loula. Na přelomu 70. a 80. let minulého století nabyla Benzina velikosti koncernového podniku. Spravovala 774 čerpacích stanic, 52 terminálů a distribučních skladů a síť produktovodu na přepravu pohonných hmot z rafinerií. Zajišťovala také dodávky strategické suroviny ropy pro všechny rafinerie v tehdejším Československu (Slovnaft Bratislava, Chemopetrol Litvínov, Kaučuk Kralupy, Pardubické rafinerie a Kolínská rafinerie).
O změnách, které nastaly s pádem socialismu, psal v článku Čerpají vlastní benzin ve 40. čísle Profitu v roce 1993 Leopold Žíla. „Ještě nedávno patřily všechny benzinové stanice v České republice Benzině. Poslední tři roky se však začaly objevovat na našich silnicích zahraniční značky olejářských firem, které jsou běžné v celém světě. Zároveň – díky privatizaci – přibývají některé soukromé pumpy nezávislých firem. Třetí cestou jsou vlastní benzinové pumpy zpracovatelů ropy. S pumpami vytáhli na náš trh všichni – Chemopetrol Litvínov, Kaučuk Kralupy a na Slovensku Slovnaft Bratislava,“ uváděl Profit.
Moloch se rozpadl
PRODEJ BENZINU V ČESKU
S prodejem pohonných hmot přišel jako první na českém území Rakouska-Uherska Klub českých motoristů. V roce 1909 začal nabízet možnost prodeje benzinu lékárníkům a hoteliérům. Na počátku minulého století se benzin prodával na 26 místech republiky. Automobilisté ho tehdy nakupovali po kilogramech. Při historicky prvním sčítání motorových vozidel v českých zemích v roce 1906 úřady evidovaly celkem 73 automobilů a 228 motocyklů. Dnes je v Česku evidováno 4,37 milionu osobních automobilů a 800 tisíc motocyklů. Historie sítě čerpacích stanic sahá až do roku 1920, kdy bratři Oldřich a Rudolf Zikmundové založili komisionářství a obchod s oleji, petrolejem a benzinem. Jejich první čerpací stanice v Praze byla otevřena v roce 1923 na náměstí Republiky. V roce 1938 měla tato společnost po celé Československé republice 1093 čerpadel a 27 zásobovacích skladů.
Širokou paletu prodejců motorových paliv nejprve rozšířili jejich výrobci. „K podnikání je třeba nejdříve vlastnit čerpací stanici. Kaučuk Kralupy získal benzinové stanice bezúplatným převodem od Benziny, koupil pozemky, na nichž staví nové čerpací stanice. Vytipoval si vhodnou lokalitu k podnikání, co nejblíže svého sídla. Tedy střední, východní, západní a severní Čechy a severozápadní část jihomoravského kraje. Orientuje se přitom na lokality přes 5 000 obyvatel, na místní firmy a na tranzit s vyšší hustotou dopravy,“ popisoval v Profitu tehdejší strategii podniku vedoucí podnikatelské jednotky Rafinerie Kaučuk Kralupy Jaroslav Slavík.
V roce 1990 se rozpadl monopol – koncern Benzina – a vznikl státní podnik Benzina. Do Československa vstupovala zahraniční konkurence, zejména nadnárodní petrolejářské společnosti, které začaly budovat nové čerpací stanice. Státní podnik Benzina byl v roce 1994 rozdělen na tři samostatné subjekty: a.s. Benzina, která provozovala síť 287 starých čerpacích stanic, a.s. Čepro, která se zabývala produktovodní přepravou, a zbytkový státní podnik. Když se Benzina i Kaučuk Kralupy staly součástí Unipetrolu, převzala Benzina čerpací stanice K Petrol a Toral, které si vytvořily rafinerie Kaučuk Kralupy a Litvínov. Dnes je vlastníkem Unipetrolu polský PKN Orlen a Kaučuku Kralupy polská společnost Synthos. Bývalý Kaučuk Kralupy už benzinové pumpy neprovozuje, zaměřil se na výrobu plastů a syntetického kaučuku.
Benzina má dobrý zvuk
Transformace bývalého molochu Benziny nebyla jednoduchá. „V letech 1995 až 1998 přijala společnost rozsáhlý investiční program rekonstrukcí a modernizace sítě ve výši sedmi miliard korun. Ale investiční program spolu s neefektivním vynakládáním peněz se negativně promítl do hospodaření společnosti. Investiční činnost byla zatížena vysokými úrokovými sazbami bank,“ popisuje Loula z Benziny. Kvůli vysokým úvěrům a nástupu další nové konkurence, kterou představovaly nově budované čerpací stanice u velkých obchodních řetězců, se ekonomická situace společnosti zhoršila. Klesl prodej a podíl Benziny na trhu pohonných hmot.
Po prodeji Unipetrolu významnému polskému koncernu PKN Orlen v roce 2005 se spolu s novou marketingovou strategií, širší nabídkou produktů a služeb a vyšší profesionalitou obsluhujícího personálu podařilo zvýšit prodej pohonných hmot i tržní podíl. Rozsáhlý projekt modernizace sítě, který je největší akcí tohoto druhu na českém trhu, zahájila Benzina v roce 2006. Přestavba sítě si vyžádala celkem 1,3 miliardy korun. „V současné době máme 334 veřejných čerpacích stanic a 13,4 procenta podílu na trhu s pohonnými hmotami,“ uvádí Václav Loula. Do dvou let by to mělo být 15 procent. Také počet čerpacích stanic chce společnost zvýšit o třetinu na 440 čerpacích stanic. „Značka Benzina má dobrý zvuk. Chceme zlepšovat kvalitu služeb a své klíčové postavení na trhu udržet,“ dodává.
Dvakrát více pump než v Německu
Definitivně pryč jsou doby, kdy motorista na dálnici z Prahy do Brna mohl natankovat pohonné hmoty jen na několika benzinkách. Jak vyplývá z údajů Společenství čerpacích stanic ČR, dnes je hustota veřejných čerpacích stanic v Česku nejvyšší ve střední Evropě. V přepočtu na obyvatele má český řidič k dispozici dvakrát více pump než například v Německu. Za Českém zaostává také Polsko, Maďarsko nebo Slovensko. Jen v Rakousku mají řidiči podobné množství tankovacích stanic jako v Česku. Důvodem je fakt, že na českém trhu dnes panuje vysoce konkurenční prostředí. Mezi největší hráče vedle Benziny patří ÖMV s 220, Čepro se 196 stanicemi EuroOil, Shell ČR se 175 a Pap Oil se 140 benzinkami. Tyto společnosti drží zhruba čtvrtinový podíl na trhu.
Zbylí provozovatelé mají maximálně stovku čerpacích stanic – AIP například 70, Robin Oil 69 a Slovnaft 30. Další skupinu provozovatelů benzinových pump tvoří řetězce velkých zahraničních obchodních společností, jako je Ahold, Tesco, Makro a Globus. Se svými 62 benzinkami zaujímají téměř 1,5 procenta tržního podílu. Celkově mají motoristé v Česku k dispozici 3610 veřejných čerpacích stanic. Vedle toho existuje dalších téměř tři tisíce neveřejných pump, které patří různým dopravním nebo zemědělským podnikům.
„Nejvíce – 93 procent – se prodá 95oktanového benzinu Natural. V současné době má Benzina ve své nabídce i prémiové 100oktanové benziny,“ říká ředitel Václav Loula.
Antimonopolní úřad hlídá kartely
Čerpací stanice asi už příliš přibývat nebudou. Jednak už je jich v Česku dost, jednak už není příliš vhodných míst k výstavbě nových. Můžeme ale očekávat prodeje a akvizice. Třeba Shell a Benzina pracují na franšízingových projektech, kdy stanice zůstává v majetku původního vlastníka a ten ji provozuje pod firemní značkou. Mezi největší akvizici patří nedávné převzetí 42 benzinek Jet ropnou společností Lukoil ČR. A na český trh míří další investor z východu. Sto čtyřicet stanic Pap Oilu chce koupit ruský investiční, agro a petrolejářský holding Phaeton ze Sankt Petěrburgu.
I když konkurence v prodeji pohonných hmot je v Česku velká, ceny nafty a benzinu se někdy v jednotlivých sítích příliš neliší. V minulosti tak petrolejáři čelili už několikrát podezření z porušení zákona. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vyměřil šesti distributorům pohonných hmot – AGIP Praha, Aral ČR, Benzina, CONOCO, ÖMV a Shell – za kartelové dohody pokutu 313 milionů korun. Obvinil firmy, že v roce 2001 upravovaly ve vzájemné shodě prodejní ceny automobilového benzinu Natural. Krajský soud však v roce 2006 rozhodnutí antimonopolního úřadu zrušil.
