Svět luxusu smutní. Šéf Ferrari ohlásil, že firma vyrobí letos o stovky aut méně, aby si uchovala punc výjimečnosti. Luca Montezemolo ale není jen veleúspěšný výrobce červených žihadel. Vedle toho je jedním z nejmocnějších byznysmenů Itálie. Přestože vytrvale odmítá vstoupit do politiky, v nejvyšších patrech se bez něj už skoro nic neodehraje.
Zatímco evropští výrobci automobilů žehrají na špatné časy a snižující se prodeje, elegantní aristokrat v čele maranellské automobilky Luca Cordero di Montezemolo má úplně opačný problém. Jeho snobská auta vydělala jen za první čtvrtletí v přepočtu 1,4 miliardy korun a Montezemolo se rozhodl omezit výrobu, jen aby Ferrari nezačalo připomínat obyčejnou automobilku.
„S Ferrari si kupujete sen a ten se vám musí splnit,“ prohlásil šéf automobilky minulý týden v Maranellu. Po dvou letech, kdy výroba dosahovala sedmi tisíc vozů, se tak opět firma vrátí k méně objemné produkci. Kritici Montezemola, například z konkurenčního Lamborghini, tvrdí, že je to jen hra. Segment drahých sporťáků tak jako tak čeká letos pokles, Montezemolo se to jen snaží prodat jako svůj úspěch.
Pokud by tomu tak bylo, potvrdilo by to slova, které kdysi o Montezemolovi pronesl jiný italský průmyslník pro Financial Times: „Je to chlapík marketingu. Vytvořil si skvostnou image sebe samého. Ale nemyslím si, že kdy něco pořádně řídil.“ Ať už Montezemolo zachraňuje Ferrari před příliš tučnými lety nebo je naopak chytře připravuje na roky hubené, opět ukazuje, že právem patří mezi nejdražší italské manažery.
Pravá ruka Enza Ferrariho
Montezemolo dokáže přesvědčit už jen svým zjevem a jménem. Z někdejšího playboye je elegantní muž vybraného chování a těch nejlepších obleků. A k tomu to jméno: nejenže patří k piemontské aristokracii, mezi svými předky může najít ty nejlepší italské vojevůdce. I mladý Montezemolo to nejprve zkoušel u vojska v námořní akademii. Odtud ale zběhl a nakonec vystudoval práva na římské Sapienze. V roce 1971 si vzdělání vylepšil ještě na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
Práva ale nikdy nebyla to hlavní. Od mládí kroužil na závodních automobilových drahách. Nejprve v malinkém Fiatu 500, nakonec skončil u vozu Lancie. Zpoza volantu závodních vozů pak plynule přeskočil k těm, kdo je vyrábějí. V roce 1973 se stal asistentem legendárního Enza Ferrariho a Montezemolo se stal otcem pozdějších úspěchů Nikiho Laudy. V roce 1977 přeskočil do Fiatu, který Ferrari vlastnil. V Itálii osmdesáuž tých let ale pozice manažera v automobilce zdaleka nemusela znamenat jen práci kolem aut. V rozvětveném impériu Agnelliů tak světák Montezemolo jednu chvíli vydával noviny La Stampa, nebo prodával cinzano.
V roce 1991 se však k autům vrátil. Jeho patron Gianni Agnelli ho povolal zpět k záchraně Ferrari, které se po smrti zakladatele Enza nedokázalo vzpamatovat. Zde předvedl asi svůj největší úspěch. Znovu se rozhodl s Ferrari vyhrát pohár konstruktérů formule 1, změnil management a jako konzultanta povolal samotného Nikiho Laudu. O čtvrtstoletí později nechal vyrůst dalšího fenomenálního jezdce. Tentokrát Michaela Schumachera. Nyní je hlavní devízou Montezemola Fernardo Alonso.
Vedle úspěchů ve formuli 1 ale dokázal především celé Ferrari navrátit k zisku. Z nějakých tří tisíc vozů dostal firmu na nynějších sedm tisíc aut a výš už nechce jít. Montezemolo však umí bohatým Evropanům sugerovat, že bez jeho vozu nemá smysl žít. Aktuálním trhákem je LaFerrari, a kdo by chtěl ještě něco snobštějšího, pro toho Montezemolo rád vyrobí ještě exkluzivnější verzi hypersportu s 6,3litrovým dvanáctiválcem a dvěma elektromotory v přepočtu za 90 milionů korun. Montezemolo si umí udržet zákazníky i programem Tailor Made, kde si budoucí řidiči Ferrari mohou podle svého navolit vybrané materiály a vybavení.
Z rychloaut do rychlovlaku
Ferrari ale už dlouho není jediným smyslem života pětašedesátiletého manažera. Montezemolo vystřídal i mnohé další posty: šéfoval Maserati, vedl dokonce i celý Fiat od roku 2004 do roku 2010, kdy ho vystřídal John Elkann. Slušné peníze vydělal i propůjčením svého dobrého jména dozorčím radám nejrůznějších konglomerátů od francouzské televize TF1 po UniCredit Bank. Před časem ale zjevně chtěl zkusit i něco velkého na vlastní triko. Spolu s dalšími italskými boháči se před třemi lety upnul k projektu rychlovlaků a není jistě náhodné, že nyní rychlovlaky NTV jezdí ve stejném tónu červené jako vozy Ferrari. O své úspěšné investici, s níž si dovolil vyzvat na souboj státní drážní moloch Trenitalia, Montezemolo vydal minulý týden i knihu s příhodným podtitulem Jak se rodí konkurence.
Mocný Montiho patron
Jak Montezemolo stárne, je zjevné, že upírá už méně pozornosti na ženy a více na politiku. Jeho ostré výroky jsou na denním pořádku. Koneckonců minulý týden oznámil nabírání dalších zaměstnanců takto: „Hledáme další lidi i přes bláznivou daňovou politiku italské vlády.“ V roce 2004 se Montezemolo stal šéfem svazu průmyslníků Confindustria a mělo se za to, že to je odrazový můstek do politiky. Nakonec se tak ale nestalo a v roce 2010 se z Confindustrie zase stáhl.
Politiku přesto ovlivňuje. Za ministra průmyslu ho chtěl Silvio Berlusconi, ale jejich vzájemný dobrý vztah vzal za své, když premiéra v roce 2009 průmyslník vyzval k rezignaci s tím, že pokud i nadále bude Bercusconi preferovat svůj zájem nad zájmy Itálie, jeho konec bude o to horší. Dokonce se o Montezemolovi prý uvažovalo i jako o premiérovi. Plně se ale nakonec postavil za Maria Montiho a jeho technokratický kabinet.
Montezemolo sice nemá vlastní politickou stranu, ale od roku 2009 vede think tank Italia Futura. Prostřednictvím něj podporoval i Montiho v posledních volbách. Právě Montezemolo byl jedním z těch, kteří dotlačili Montiho k založení vlastní centristické strany. Na jeho podporu think tank uveřejnil proklamaci Směrem k třetí republice, která se fakticky stala volebním programem Montiho Občanské volby: tedy další liberální reformy a volání po důvěryhodnosti politiky. Později dokonce Montezemolo vstoupil se svým think tankem či už spíše politickým hnutím na Montiho kandidátku pro parlamentní volby.
Chabé výsledky Montiho formace sice Montezemola zklamaly, ale někteří jeho lidé do parlamentu pronikli. Přestože obviňuje vládu z šílené daňové politiky, jeho lidé působí například ve finančním výboru dolní komory parlamentu. Think tank vyzývá nového premiéra Enrica Lettu, aby vrátil konečně Itálii solidní tvář, byť sám Letta byl u založení Montezemolova uskupení.
Ať se tedy Montezemolo sebevíc snaží tvářit, že není součástí nejvyšší italské politické elity, jen málokterý Ital mu to uvěří. Stejně tak mu nikdo nevěří, že se jednou aristokratický manažer sám nechopí nějaké význačné politické funkce. Na tom se shodne v Itálii jak člověk jezdící v nejmenším voze Fiat, tak boháč za volantem LaFerrari.
Luca Cordero di Montezemolo
» narodil se 31. srpna 1947 v Boloni do rodiny piemontské aristokracie. Mezi jeho předky najdeme vojevůdce i kardinála
» vystudoval práva v Římě a v roce 1971 studoval i v New Yorku. Vedle právnických začátků se ale především věnoval závodění. Právě jako šikovného závodníka si ho v roce 1973 vybral za asistenta Enzo Ferrari
» ve Ferrari vedl stáj formule 1. Stál tak u zrodu úspěchů Nikiho Laudy, po návratu do automobilky nastartoval i éru Michaela Schumachera
» v osmdesátých letech řídil jiné aktivity Fiatu, například noviny La Stampa. V roce 1991 se vrátil a stal se šéfem Ferrari. Ze skomírající značky opět vytvořil bohatou firmu. V letech 2004 až 2010 vedl celý Fiat
» vedle Ferrari vedl i svaz průmyslníků Confindustria či vlastní byznys rychlovlaků NTV. Politiku ovlivňuje svým think tankem Italia Futura a přímou podporou Maria Montiho
» se třemi ženami má pět dětí. V roce 2012 ho soud potrestal za nelegální stavbu. Je držitelem francouzské Čestné legie a mnoha cen z automobilových soutěží
Čtěte také:
