Včera odpoledne se mi hlavou honila myšlenka na téma individuální pokory. Aneb k čemu bych asi dospěl, kdyby mi přišla sms typu „chcípni pravicová svině, zabijeme tvoji rodinu.“ Asi k ničemu velkolepému, s největší pravděpodobností bych měl vztek, strach, nebo si prošel nějakou jinou formou přirozené obranné reakce. A nikdo by se mi nemohl divit.
Pokud tedy měla mít operace skupiny Ztohoven se zveřejněním telefonních čísel politiků smysl v morální obrodě, jak se umělci snaží velikášsky tvrdit, k ničemu patrně nebude. Ostatně mediální stopa, kterou za sebou zanechala, se zatím pohybuje na stupnici odmítnutí až naprosté odsouzení. Poslední počin Týcova kontroverzního komanda si ale zaslouží všechno možné, jen ne automatickou averzi bez trochy zamyšlení. Ne snad že já osobně bych celé akci fandil. Koneckonců, kdo měl šanci zhlédnout poslední počin Ztohoven, tedy filmový snímek Občan K. spočívající v kýčovitých proslovech a vteřinu co vteřinu protiřečících si argumentů, se asi na činnost performerů dívá o dost kritičtěji.
Přesto ona mapa telefonních čísel, takzvaná „morální reforma“, vznikla z nějakého důvodu, chcete-li popudu. V běžném vyspělém státě se zkrátka skupina uměleckých aktivistů jednoho dne nevzbudí a nezačne jízlivě tepat vládu a parlament, protože prostě proto. Stejně tak se z ničeho nic neprobudí lidé a nezačnou náhle dostupných kontaktů na politiky využívat k tomu, aby „svému“ ministrovi sdělili, že mu „podpálí barák a pověsí ho i s dětmi.“
Obě zmíněné strany můžeme odsuzovat a jejich jednání zavrhovat. Odněkud se ale vzalo, existuje, a tím pádem se s ním musíme vypořádat. Představte si běsnící dav, jež burcuje ulici hořící touhou přibít vás na dveře svatovítské katedrály, a potom sebe, jak s ním vedete polemiku o tom, že jejich jednání a slogany jsou nepěkné a necivilizované.
Nálada společnosti vůči politické reprezentaci je, jaká je. V takovém podhoubí snadno vzniknou umělci s anarchistickými projekty, které ještě snadněji dají průchod nenávisti nahromaděné v některých lidech. Obzvlášť v druhém případě jde o nebezpečné společenské tendence, které patrně poslancům uzavřeným v politickém vákuu nedocházely a nedochází, jinak by je dál neživili. Pokud by počin Ztohoven i s celou svou uměle vytvořenou publicitou a lacinou kontroverzí měl sloužit jen jako varovný prst, díky za něj.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně
Spirála stále opakovaných chyb
