Sporná smlouva měla svou předlohu ve firmě Silverdimme
Obchodování s Nemethovou pohledávkou vůči ČSOB dostalo nový impuls, když MF Dnes zveřejnila v sobotu 6. dubna zavádějící informaci o tom, že advokát Nemeth vyhrál spor o pohledávku u Městského soudu v Praze a ČSOB musí zaplatit šest set milionů korun.
Soud nebyl.
Spor o pohledávku, kterou advokát uplatňuje z titulu smluvní pokuty za porušení smlouvy o exkluzivním postavení při vyvádění špatných aktiv z IPB (EURO 14/2002), totiž vůbec neproběhl. Samosoudce Daniel Šťastný pouze na základě podané žalovy vystavil 7. března 2002 platební rozkaz. To je běžný postup, která má urychlit řešení obchodních sporů. Platební rozkaz ovšem nabude účinku pravomocného rozsudku pouze v případě, pokud nepodá žalovaný v určeném termínu odpor. K tomu došlo hned o týden později, a tudíž teprve nyní se bude dokazovat, zda Nemethova pohledávka skutečně existuje. Týdeník EURO má informace, že hned po zveřejnění případu projevilo několik firem zájem o nákup Nemethovy pohledávky. Kolik toho je ještě na prodej, však není zcela jasné. Kromě šesti set milionů uplatněných u soudu prodal Věslav Nemeth společnosti Goldfund, registrované ve státě Delaware v USA, nejprve pohledávku v nominální hodnotě 3,32 miliardy korun a potom další 2,133 miliardy. Goldfund pohledávku dále rozprodával a většinu již drží různé firmy. Více než dvě miliardy nakoupil podnikatel Ladislav Žák, který je využil k zápočtům u firem, které dlužily ČSOB. Zhruba 1,8 miliardy koupila ústecká Setuza. Osud dalších částek není zatím znám.
Prodej zadarmo?
Jak vyplývá ze smlouvy, Nemeth nedostal za své sporné pohledávky od Goldfundu zatím zaplaceno. Z dokumentu vyplývá, že totiž postoupil svůj nárok za deset procent nominální hodnoty. Částka je však splatná až měsíc po dni, kdy Goldfund získá za pohledávku alespoň šedesát procent hodnoty. Jak týdeníku EURO potvrdil Ladislav Žák, Nemethova pohledávka se dala koupit za dvacet procent. Z toho by vyplývalo, že Nemeth nedostane peníze nikdy. Samozřejmě pokud sám není vlastníkem společnosti Goldfund a tato operace nemá jen zakrýt jeho potenciální zisky před zdaněním. To však nelze ověřit, protože způsob registrace Goldfundu neumožňuje zjistit skutečného vlastníka společnosti.
Kdo sekuritizoval.
ČSOB, dnes nástupce IPB v údajném vztahu s Nemethem, stále tvrdí, že žádná smlouva, která by zakládala nárok na úhradu takto astronomické smluvní pokuty, neexistuje a nikdy neexistovala. Četné indicie však nasvědčují, že IPB byla s advokátem a lidmi kolem něj každopádně v obchodním kontaktu.
Předmětem smlouvy, jejíž existenci banka popírá, je totiž projekt sekuritizace aktiv vypracovaný skupinou osob, v níž najdeme lidi z Moravia banky, ale také z okruhu IPB. Ve smlouvě Nemeth – IPB tak figurují majitel Moravia banky Jiří Baron a její další čelní představitelé: Petr Gerlich, Dalibor Kolčárek a Jiří Barton. Na několik osob z vedení Moravia je momentálně podána žaloba. Vedle nich však figurují i vysoký úředník IPB Karel Haushalter a Miloslav Hala, bývalý partner pražské kanceláře Ernst & Young, která auditovala jak Moravii, tak IPB.
Obě banky také spolu spolupracovaly při pokusu vyvést z Moravia banky pochybné úvěry v hodnotě zhruba půl miliardy korun. Tyto úvěry odkoupila britská společnost Silverdimme, když si podstatnou část potřebných peněz půjčila právě v IPB. Tento úvěr však byl zaručen vkladem Moravia banky v IPB. Tato i další transakce fakticky znamenaly, že banka sama zaplatila celý odkup pohledávek a svou situaci vůbec nezlepšila. Přesto její vedení tvrdilo, že se banka zbavila půlmiliardového rizika a na to konto rozpustila opravné položky ve výši sto milionů korun, což zvedlo zisk.
Lze se dohadovat, že IPB nejprve zvažovala podobnou sekuritizaci a po neúspěchu Moravia banky se rozhodla pro jiný postup. Této interpretaci nasvědčuje i smlouva mezi Věslavem Nemethem a společností Credit Suisse First Boston (CSFB), zastoupenou jejím šéfem Michalem Šušákem, z počátku prosince 1998. Šušák existenci smlouvy nejprve popíral, pak si však vzpomněl, že možná taková smlouva skutečně existuje a CSFB byla patrně požádána o posouzení reálnosti a účinnosti postupu navrhovaného advokátem Nemethem a jeho spolupracovníky. Proto musela být uzavřena dohoda o mlčenlivosti. Šušák však vyloučil, že by se CSFB k projektu vyslovila kladně. Sama totiž navrhovala IPB operaci, která byla na finančním trhu známa pod názvem crease. Ani ta se však nebyla nakonec neuskutečnila, protože auditor IPB, již zmíněná firma Ernst & Young, ji shledal jako neúčinnou. IPB proto vytvářela nakonec své kajmanské struktury vlastními silami s pomocí české kanceláře právní firmy Burns Schwartz, dnes Brzobohatý, Brož & Honsa.
Objevily se i informace, že kajmanskou strukturu vytvářel dřívější právník IPB a dnešní zaměstnanec ČSOB Jan Lúčan. Ten to však jednoznačně popírá a dokládá, že jako řadový pracovník IPB dostal v únoru roku 2000 za úkol analyzovat důsledky kajmanské operace pro banku a jeho posudek byl výrazně negativní.
Zda byla kajmanská operace alespoň podobná návrhu z Nemethovy smlouvy, bude patrně také předmětem zkoumání Městského soudu. Další soud se však patrně rozeběhne i v kauze Setuza, kde byla započtena Nemethova pohledávka a ČSOB požadovala od státu souhlas s konkursní žalobou na podnik. Česká konsolidační agentura souhlas nedala a uložila ČSOB pohledávku vymáhat. S největší pravděpodobnosti se banka nyní pokusí realizovat zástavy, a tak by se měl dostat před soud alespoň jeden ze čtyř originálů údajné Nemethovy smlouvy již velmi brzy. Samozřejmě pokud existuje.