Společný stát s Běloruskem je nezbytný, říká bývalý ruský premiér
Bývalý ruský premiér a ministr zahraničí Jevgenij Primakov je považován za kritika politiky Spojených států na Blízkém východě. V rozhovoru pro týdeník EURO však uvádí, že zájmy velmocí v této oblasti nejdou proti sobě, všechny by měly mít zájem na stabilizaci situace. Podobně mluví i o střední Evropě: rozvoj vztahů se zeměmi z této oblasti se pro Rusko stává zajímavější než dříve a Moskvě údajně nevadí evropská orientace těchto států.
Někteří pozorovatelé upozorňují, že už jako premiér se snažil hledat společnou řeč s Američany při řešení krizí, byl však údajně zklamán tím, že Washington své postoje prosazoval bez ohledu na stanoviska jiných velmocí. To se projevilo už za prezidenta Billa Clintona, v době bombardování Srbska.
Primakov (76) je v současnosti šéfem ruské obchodní a průmyslové komory. Je považován za předního znalce Blízkého východu, ovládá arabštinu a v regionu pracoval jako novinář. Kromě toho působil v akademické sféře, byl mimo jiné diplomatem a šéfem ruské zpravodajské služby. Ministrem zahraničí a premiérem byl ve druhé polovině devadesátých let za prezidentství Borise Jelcina.
EURO: Objevuje se názor, že Moskvu v jejím pohledu na Západ zajímají především velké metropole, jako Berlín, Paříž či Řím. Pozornost, kterou věnuje Praze, Bratislavě či Budapešti, je pak mnohem menší. Jak to vidíte vy? PRIMAKOV: Takové dojmy neodpovídají realitě. Jistě, v prvním období po rozpadu Sovětského svazu se tehdejší ruští představitelé více orientovali na Spojené státy a západní Evropu. Ale v současné době se politika Ruska změnila, mezi její priority patří také rozvoj vztahů s bývalými socialistickými zeměmi.
EURO: Ruský prezident Vladimir Putin letos navštívil Prahu a Budapešť. Vztahy s oběma zeměmi se stabilně, či dokonce velmi dobře rozvíjejí. Rusko-polské vztahy jsou přitom téměř na bodu mrazu. Do jaké míry bude podle vás Rusko dělat rozdíly ve vztahu k zemím střední a východní Evropy? PRIMAKOV: Diferencovaný přístup k zemím střední a východní Evropy se odvíjí od přístupu těchto zemí k rozvoji vztahů s Ruskou federací. Tyto vztahy nezávisejí pouze na Moskvě. Pryč jsou doby, kdy se stavěly na ideologickém základě, teď se mohou rozvíjet pouze na základě prosazování zájmů obou stran. Moskvě vůbec nevadí, že se státy tohoto regionu, bývalí členové Varšavské smlouvy, nyní drží evropské orientace. Důležité je to, aby taková orientace nebyla na škodu vztahům s Ruskem.
EURO: Rusko a evropské státy se často domlouvají o mnoha záležitostech přímo, bez Bruselu. Potřebuje za těchto podmínek Rusko velkou smlouvu s Evropskou unií? PRIMAKOV: Dvoustranné vztahy Ruska s evropskými státy si přirozeně zachovávají svůj význam. Dokonce bych řekl, že jejich význam je převažující. Rusko však vedle toho potřebuje rozvinuté vztahy také s Evropskou unií - integračním uskupením, které už v mnoha směrech určuje „pravidla chování“ svých členů.
EURO: Domníváte se, že bude v budoucnu vytvořen jednotný stát, který by spojoval Rusko s Běloruskem? Pokud ano, jak rychle by se to mohlo stát? PRIMAKOV: Myslím, že bude vytvořen společný, nikoliv jednotný stát. Jednotný totiž znamená unitární. Myslím, že takový rusko-běloruský stát vzniknout nemůže. Bělorusko je suverénní země, která má svoji historii. Mimochodem, ještě v době, kdy byla sovětskou republikou, ji přijali jako člena do Organizace spojených národů. Společný stát, jehož formu já nyní určovat nebudu, je však historickou nezbytností. A díky vytvoření společného státu vydělají jedni i druzí - ekonomicky, politicky i vojensky.
EURO: Do jaké míry ruskou pozici vůči Blízkému východu ovlivňuje historický kontext? Je možné mluvit o tradičním, historickém soupeření velmocí na Blízkém východě? PRIMAKOV: O takovém soupeření je možné mluvit pouze v minulém čase. Platilo to zvláště v době studené války. Myslím, že dnes velmoci spojuje společný zájem - stabilita na Blízkém východě. V tomto směru musejí posilovat svou společnou, koordinovanou účast v řešení konfliktů.
EURO: Je podle vás pravděpodobné, že se Irák rozpadne na několik nezávislých států? PRIMAKOV: Ano, takové nebezpečí tu je. Vzniklo po americké okupaci této země. Je pravda, že i dříve byli Kurdové v jistém smyslu samostatní, měli svoji autonomii. Ale vím ze zkušenosti svých početných setkání s kurdským vůdcem Masúdem Barzáním, že v té době ještě nepomýšleli na opuštění Iráku. Dnes se kurdský separatismus rozvíjí. Pokud se uskuteční federalizace Iráku a autonomii na jihu země získají šíité, bude to další podnět k územní dezintegraci.