Česká televize uvádí neobyčejný seriál o jednom netolerantním městě, v němž tak trochu žijeme my všichni.
Most je nové město, které se nepovedlo. Ze starého sudetského Brüx jsme vyhnali Němce, kterých jsme se báli. A do chánovských paneláků pak nastěhovali Romy, na kterých si konečně můžeme léčit své komplexy.
Původní historické město zmizelo pod rypadly a zbyl jen pozdně gotický kostel. Ten se ale musel přestěhovat za čtyřproudovou silnici na periférii. A v centru nově postaveného socialistického města vznikl novodobý chrám - obchodní středisko Prior. Zatímco kostel na novém místě otočili špatným směrem, u šedivé obchodní krabice už nejsou směry důležité. Jestli je dobře postavená, nejde poznat.
Ani hlavní postavy seriálu Most! jen tak neprokouknete. Rasisti, lemplové a alkoholici tady mají i svou lidskou tvář. Nejde hned poznat, jestli jsou špatní nebo dobří. Seriál tím dává najevo, jak je vlastně v takovém prostředí snadné propadnout na dno společnosti a jako posledního stébla se chytit nenávistné ideologie, která se hned vedle půllitru stane vaším jediným přítelem.
Příjemně ztracený není v postavách jen divák. Ve svém životě se hledají i sami hrdinové. Homofobní a rasistický majitel Severky Eda si není jistý, jestli je na holky nebo na kluky. Pavel alias Dáša se sžívá s novým pohlavím. Bezejmenný falešný farář se potácí někde mezi knězem a pobožným ochlastou. A hlavní hrdina Luďan vlastně tak obecně neví, na co by se hodil. Na popeláře, závodníka nebo snad vymahače dluhů?
Reálné karikatury
Most! vypráví příběh současné české společnosti skrze uvěřitelné postavy, v nichž může kdekdo poznat svého souseda, spolužáka, nebo dokonce i sám sebe. Jsou to reálné karikatury.
Jde o ryzí veřejnoprávní seriál, i když to možná kvůli častým vulgaritám nebo ostrým scénkám tak nevypadá. Veřejnoprávnost z něj neteče jako u jiných méně zdařilých děl. Je naopak rafinovaně skrytá, a přesto je možné z ní udělat přednost celého děje. K tomu pomáhá genius loci. V Česku existuje jen málo míst, kde by se veřejnoprávnost nemusela do děje složitě domýšlet, ale kde to jde tak nějak samo.
Most! je komedie, ale když se u ní smějete, zároveň i přemýšlíte. Je to ten druh smíchu, na jehož konci se ústa rychle vrátí do původní polohy a vy zůstanete chvíli zírat nepřítomným pohledem.
Priority jsou jasné
Hlavní hrdina seriálu, lůzr Luďan v podání brilantního Martina Hofmanna, žije v barabizně, kde záchod není připevněný k podlaze a dolní byt od smrti rodičů nikdo neuklízel. V sousední polorozpadlé garáži se přitom blýská zachovalé červené BMW, se kterým Luďan jezdí závody, když nemá na splátky dluhů. Priority jsou jasné.
Při dojemném opileckém rozhovoru se synkem Tondou (skvělým a neokoukaným Filipem Františkem Červenkou) mu Luďan ukazuje cestu ven z mosteckého marastu. A tou je vzdělání. Jenže i když jste o parník inteligentnější než vaši rodiče, pořád žijete jen v téhle díře. Automaticky jdete na učňák. Když se pak dáte k náckům, nikdo už se nediví. A tak neustále dokola. Šance, že se z toho nějaká generace vysvobodí, je v Česku podle dat OECD nejhorší v celém vyspělém světě. A tak seriálovému Tondovi musí pomoct v cestě za lepším vzděláním náhoda.
Z celého seriálu nakonec vychází nejlépe romský popelář Franta, který je podle svých slov „domestikovaný”, protože se paktuje s gádži. Napětí a nepochopení, které na severu Čech panuje mezi oběma etniky, seriál šikovně zesměšňuje. „Vy jste všichni extremisti,” obhajuje Luďan před Frantou synovo skinheadské období. A nakonec se dobrovolně stane koordinátorem neexistující organizace Snědá tíseň, která má Romům zajistit lepší život.
Dyť se odlišuje!
Vedle rasismu Most! zesměšňuje vlastně jakoukoli netoleranci, kterou je současné Česko tak posedlé. Utahuje si z homofobů i z elitářů. Vrcholem je scéna Tondovy matky, která se zděsí z toho, že syna přijali na gymnázium. „Co tady sakra bude ten kluk dělat, když se takhle odlišuje?! Dyť se na nás budou koukat skrz prsty!”
Seriál se těší obrovské popularitě. Na iVysilani.cz má první díl neuvěřitelných 1,5 milionu zhlédnutí. Statisíce lidí ho sledují každé pondělí v televizi. Je to přitom nelichotivé zrcadlo současného Česka. Ale čeští diváci si už tradičně libují v tom, když se můžou zasmát sami sobě.
ČLÁNKY DO MAILU