Napětí v ODS znejasňuje opětovnou volbu Václava Klause
S plnou parádou se poslanecký a senátorský klub ODS usnesly, že „nominují prof. ing. Václava Klause, CSc., jako kandidáta na funkci prezidenta České republiky na volební období 2008-2013“. Od 28. února to bylo takříkajíc na spadnutí. „V okamžiku čtvrtého výročí svého zvolení jsem se rozhodl teď veřejně sdělit, že jsem připraven i pro další prezidentské funkční k období usilovat o funkci prezidenta,“ vzkázal tehdy Václav Klaus symbolicky z Lán. Poslanci a senátoři ODS nominovali Klause podle jejího místopředsedy Ivana Langera jednomyslně, i když přesnější by bylo říci hlasy všech přítomných. Chyběli předseda vlády Mirek Topolánek a předseda Senátu Přemysl Sobotka, první kvůli návštěvě Pákistánu a druhý Ukrajiny. Přestože Topolánek podpořil Klausovu kandidaturu dopisem a Sobotka slíbil přičinit svůj podpis okamžitě po návratu z ciziny, jejich neúčast samozřejmě „zavdává příčinu ke spekulacím“, jak předpověděl poslanec ODS Petr Bratský.
Topolánkův a Klausův vzájemný vztah se snad stal postupem doby korektní, ale k přátelské náklonnosti má daleko. A Přemysl Sobotka vyzývavě nevyloučil svoji kandidaturu na prezidenta, byť ne dříve než v roce 2013. Politická strana, která chce mít svého reprezentanta na prezidentském stolci, by jednou za pět let, když se o tom jedná, měla být schopna shromáždit na dvě hodiny všechny své poslance a senátory. Místo toho ODS potvrdila, že není v dobré kondici.
Vraťme se ale k prezidentovi Václavu Klausovi. Podle výzkumných agentur se dlouhodobě těší zhruba sedmdesátiprocentní důvěře veřejnosti. Příznivě prezidenta Klause hodnotí nejen devět desetin stoupenců ODS a tři čtvrtiny lidovců, ale také přes tři pětiny voličů Strany zelených a ČSSD. ODS by tedy musela zešílet, kdyby na prezidenta nekandidovala opět Václava Klause. Bude také velmi obtížné najít Klausovi srovnatelně silného protikandidáta, jestliže se o to kdokoli pokusí. Pokud Václav Klaus neudělá velkou hrubku, v devíti měsících do příští prezidentské volby se na tom nejspíše nic nezmění. Klaus sám za sebe obstojí, ale otázkou je, zdali obstojí také ODS. Jestliže Vlastimil Tlustý veřejně označuje svého stranického předsedu a premiéra Mirka Topolánka za podvodníka, pak lze od ODS očekávat cokoli, ale soustředěné nasazení pro zdar Klausovy kandidatury sotva.
Klausův mandát vyprší 7. března 2008 a volba nového prezidenta se musí uskutečnit v předešlých třiceti dnech. Návrhy na kandidáty se uzavírají osmačtyřicet hodin před samotnou volbou, takže se na všechno zdá být dost času. V prvním kole je ke zvolení třeba nadpoloviční většiny hlasů všech poslanců (minimálně 101) a všech senátorů (41). Pokud zelení Klause nepodpoří, jak tvrdí, ODS by v prvním kole muselo pomoci sedm poslanců z ČSSD a KSČM, což se zatím jeví nepravděpodobné. Ve druhém kole stačí kandidátovi ke zvolení nadpoloviční většina přítomných poslanců a přítomných senátorů, a protože obě komory jsou usnášeníschopné za přítomnosti alespoň třetiny zákonodárců, teoreticky by dokázalo prezidenta zvolit 34 poslanců a čtrnáct senátorů. Teoreticky, poněvadž při prezidentské volbě se na takovémhle „fíglu“ parlamentní strany prostě nedomluví. Ve třetím kole se ale hlasy odevzdané ve sněmovně i v Senátu sčítají: při plné účasti 281 zákonodárců by pak Václavu Klausovi stačilo ke zvolení 141 hlasů. ODS s KDU-ČSL by to se 146 hlasy zvládly za předpokladu absolutní jednoty. Ta se ale nedá očekávat ani od všech lidovců, a dokonce ani kompletně od zástupců ODS. Když Klaus dělal Topolánkovi problémy s trojkoaliční vládou, hovořilo se o deseti až patnácti zákonodárcích ODS, kteří mu při příští prezidentské volbě nedají hlas. ODS se tedy musí pojistit a hledat pro Klause podporu i jinde. Jen se šesti členy senátorského klubu SNK, o nichž se spekuluje, nemusí vystačit.
Čas už by asi minulé šrámy zhojil, nebýt konfliktu mezi Vlastimilem Tlustým a Topolánkovým vedením ODS. Od kritiky „Topolánkova batohu“ přešel Tlustý k tak razantní kritice samotného Topolánka, že jejím logickým vyústěním se už nezdá být kompromis, ale snaha vyvolat vzpouru v ODS a vyměnit Topolánkovo vedení. Minulý čtvrtek se už neudržel Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) a připomněl, že útok na Vladimíra Špidlu také začal útokem několika poslanců ČSSD na připravovanou reformu veřejných financí. Dodejme, že pokud by se ODS vydala touž maršrůtou, také by mohla zabřednout v bratrovražedném boji a skončit s Klausovou kandidaturou stejně jako Lidový dům s Milošem Zemanem.
Otázkou otázek je, podaří-li se Topolánkovi Tlustého izolovat, anebo strhne-li v ODS lavinu nespokojenců. Lidovci a zelení budou jistě Topolánkovi nápomocni, protože jeho krach a pád současné vlády by KDU-ČSL a zelené vrátil na pokraj propasti „velká koalice“. Tak či onak Vlastimil Tlustý zatím nevyslyšel prezidentovo vybídnutí ke kompromisu s Topolánkem a koalicí. Buďto ve svatém zápalu pálí mosty i ke Klausovi a přestal jej respektovat, čemuž se nechce věřit, anebo ty stojí dále a jsou k dispozici třeba i pro přechod k jiné variantě mocenského uspořádání. Ta „velká“ by instalaci dohodnutého prezidentského kandidáta zvládla s přehledem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
