Motor už běží

V prvních měsících letošního roku se poprvé v historii České republiky snížila hladina spotřebitelských cen oproti předchozímu roku. Je třeba nejen zmapovat příčiny a charakterizovat efekty tohoto vývoje, ale rovněž se pokusit o odhad obrysů podmínek očekávaného vývoje.

Koruna a suroviny.

Okruh příčin deflace naznačil již vývoj ekonomiky a jeho cenových okruhů v loňském roce. Po celý rok probíhalo zpomalování tempa růstu ekonomiky, což mírnilo či eliminovalo inflační tlaky z poptávkové strany ekonomiky. K takovému vývoji dochází vždy, kdy realita růstu neodpovídá jeho potenciálu.
V řetězci příčin pohybu cen směrem dolů měly hlavní spouštěcí roli dva zdroje cenových impulsů. K těm patřilo především výrazné posílení koruny a nízké ceny surovin a meziproduktů na světových trzích. Společným důsledkem byl významný pokles cen dovozních, jenž se pak promítal do dalších cenových okruhů.
Signálem úbytku inflačních tlaků se stal vývoj cen zemědělských a průmyslových výrobců, který se téměř po celý rok pohyboval na úrovni nižší v porovnání s rokem předchozím. Pokles cen v tomto cenovém okruhu vypovídal o tom, že náklady na nabídkové straně ekonomiky se snižují a že s určitým časovým zpožděním se promítnou do zpomalení či snížení cen spotřebitelských.
Nezanedbatelný vliv na cenový vývoj v porovnání s předchozími roky mělo jen mírné zvýšení cen regulovaných produktů. I na regulovaných trzích totiž došlo k pohybu cen směrem dolů, a to u elektrické energie a plynu. Důvodem přitom byl nejen vývoj cen energetických surovin na světových trzích, ale i nadbytek elektrické energie v tuzemsku.

Investice.

Chceme-li rámcově ocenit náklady a efekty deflace, pak je zřejmá klíčová role negativního vlivu poklesu cen investičních procesů. Investorům totiž cenový pokles zúžil prostor pro ziskovost, a řada investičních projektů se tudíž neuskutečnila. Dosvědčuje to nejen pokles investiční aktivity v České republice, ale i tendence v investičních procesech u zemí, které prošly testem dlouhodobější deflace.
Příkladem může být Japonsko, kde v průběhu celé poslední dekády převažoval deflační vývoj, jenž úzce korespondoval s poklesem investiční aktivity. Nepříznivý dopad nižší cenové hladiny postihl zejména dlužníky, u kterých tak vzrostlo riziko nedostatečné likvidity, případně nesolventnosti. Tento trend byl empiricky potvrzen narůstajícím objemem nesplacených úvěrů.
Ke krátkodobě působícímu přínosu deflačního vývoje v tuzemské ekonomice patřilo zvýšení atraktivnosti cen podněcujících zájem domácností zvyšovat spotřebu. Ekonomickým přínosem mohl být i podpůrný vliv na rozvoj cestovního ruchu. Využití tohoto efektu však zabránily nejprve povodně a později zvýšená bezpečnostní rizika, která omezila zahraniční cesty.

Málo dobrého.

Souhrnná bilance nákladů a efektů deflace vyznívá v jednoznačný převis nákladů, respektive v převahu nepříznivých dopadů. Ty spočívají v útlumu technologické modernizace produkčních kapacit, který podvazuje dlouhodobou dynamiku tempa ekonomického růstu. Příkladem toho, že se jednotlivé státy snaží deflaci pokud možno vyhnout, je skutečnost, že pokles cen v současné době vykazuje pouze malá skupina zemí, do které patří Japonsko, Tchaj-wan, Hongkong a Česká republika. Na pokraji deflační zóny je Německo.
Naplnění obav, že Česká republika setrvá v deflaci delší dobu, je však málo pravděpodobné. Deflační tlaky byly totiž způsobeny zcela mimořádným souběhem faktorů působících jak na nabídkové a poptávkové straně ekonomiky, tak i v oblastech regulovaného segmentu trhu. V současné době, v podmínkách umírněných kursových pohybů, existují již signály svědčící o tom, že oslabí síly, jež tlačí ceny dolů. Dovozní ceny i ceny průmyslových výrobců již opět začínají stoupat, což je možné považovat za příznak nastartování běžného, tedy umírněného pohybu cen po nákladově cenové spirále směrem vzhůru.

Zdroje obratu.

K potenciálním zdrojům inflačních tlaků menších rozměrů mohou patřit popovodňové aktivity stavebnictví, tradičně pak služby operující v méně konkurenčních podmínkách, částečně i mzdy v případě, že výrazněji předstihnou produktivitu. U regulovaných cen lze počítat se zrychlením cen nájemného. Pravděpodobný je postupný návrat potravin ke dlouhodobému trendu. Na druhé straně lze očekávat pokračování dlouhodobé tendence poklesu cen u produktů lehkého průmyslu, a to zejména v kožedělném, obuvnickém, textilním a oděvním průmyslu.
Ukončení válečného konfliktu v Iráku lze pokládat za šanci pro zlepšení investičního klimatu a pro následné oživení světové a západoevropské ekonomiky. Naskytla by se tak příležitost i pro zrychlení růstu české ekonomiky, a to nejspíše ve druhé polovině roku. I poptávková strana ekonomiky by tak mohla napomoci k návratu cen do běžného nízkoinflačního růstového koridoru, který by byl blízký vývojovému trendu několika posledních let. Ve vývoji spotřebitelských cen v roce 2003 se pravděpodobně prosadí určující role pohybu nákladových hladin, jen v menším rozsahu by se měl projevit vliv tlaků poptávkových. Odhad růstu inflace v roce 2003 se pohybuje v rozmezí od jednoho do 2,3 procenta.