Českobudějovická firma vydělává na obalech uzenin téměř miliardu ročně a pro mateřský koncern vymýšlí nové postupy
Že se v Českých Budějovicích kdysi vyráběla vyhlášená viržínka, může být pro mnohé novinka. Stejně jako fakt, že se dnes za stejnými zdmi daří jinému světovému byznysu. Tak obyčejná věc, jako je obal od párku nebo salámu, řadí českobudějovický podnik na světovou špičku. Jeho výrobky se prodávají ve více než stovce zemí, loni mu vynesly rekordní tržby přesahující šestimiliardovou hranici a k jeho zákazníkům patří i firmy ministra financí.
Z montovny mozkovnou Že se byznys budějovické firmy Viscofan vyšvihl od roku 1995 do první ligy, vypadá na první pohled jako překvapení. Společností s miliardovými obraty není v Česku mnoho, a pokud jsou, patří do oborů petrochemie, bankovnictví či automobilového průmyslu.
Jenže Viscofan „obléká“ uzeniny pro celý svět. Podle jejich čísel je to dokonce tak, že když si půjdete koupit obyčejný „svlíkací“ párek, tak dva ze tří mají obal z Českých Budějovic. Většinovým vlastníkem společnosti je španělský koncern Viscofan Group. Jde o rodinnou firmu, jež se časem rozrostla po světě do více než desítky podniků, přičemž ten českobudějovický patří mezi ty nejcennější.
Pracuje tam 650 z celkových čtyř a půl tisíce zaměstnanců, a co se týče EBITDA, tedy zisku před úroky, daněmi a odpisy, tvoří Budějovice 23 procent celkového výsledku firmy. Viscofan si přesto zachová ráz rodinné firmy. Zúčastnit se ve Španělsku schůzky s majiteli prý se vším všudy naplňuje filmové představy o španělské rodině ovládající velkou firmu.
Rozhodnutí, že se v Česku zrodí takhle velký byznys, přišlo v roce 1995. A zprvu nebyly ambice tak velké. Sousední závod v Německu měl dražší pracovní sílu, než která se nabízela v devadesátých letech v Česku, a tak se výroba jednoduše přesunula. Firma nebyla tehdy na konci řetězce, účetně řečeno šlo o montovnu.
Jak ale mzdy v Česku rostly, muselo se něco změnit, aby výroba mohla pokračovat. Počet zaměstnanců klesl na tři sta, firma investovala do technologií a z montovny se postupně stala mozkovnou. „Když se přepočítají vyrobené metry na zaměstnance, tak jsme před čtyřmi lety vyprodukovali 2,4 milionu metrů na hlavu a nyní je to šest milionů metrů na hlavu. To je obrovské zvýšení efektivity. My ale chceme jít ještě dál, hledat nová řešení a metody,“ popisuje šéf závodu Miloslav Kamiš.
To, že se oboru daří, dokládají i čísla jilemnické společnosti Devro, která se zabývá stejným oborem jako Viscofan. Hospodaření skončilo ziskem téměř 871 milionů korun, o 18 procent vyšším než před rokem. K výsledkům pozitivně přispělo – podobně jako u Viscofanu – oslabení kurzu koruny završené v listopadu 2013 intervencí ČNB.
Budoucnost je v plastu Aby bylo jasné, co že velkého se to má v Budějovicích v dalších letech stát, je důležité představit si, co vlastně firma dělá. Světovou jedničkou se 63 procenty trhu se stala v oblasti celulózových střívek. Jsou to například ony „svlíkací“ párky. Světovou dvojkou je Viscofan ve výrobě takzvaných kolagenových střívek. Firma ještě vyrábí fibrousové celulózové obaly, do nichž se balí například suché salámy, a zatím nejmenším segmentem jsou plastové obaly. Prodává se v nich například sýr cihla nebo gothaj.
Viscofan Group drží teď kolem pěti procent celosvětového trhu a do roku 2016 chce být jedničkou. Zařídit to mají lidé z Českých Budějovic, kam se přestěhovala výroba z Německa, protože na původním místě prodělávala. „Výroba se přesunula sem a bylo na nás ji převést do černých čísel. Pokud by se to nepovedlo, asi by se od ní ustoupilo úplně. Nám se to ale podařilo, za deset let jsme v této oblasti vyrostli téměř dvojnásobně. Na to konto centrála uvolnila investice,“ popisuje ředitel. Peníze plynuly do závodu v Mexiku, kde se bude odehrávat největší nárůst prodeje, a do Budějovic, které se stanou vývojovým a know-how centrem.
Ve firmě od loňska už proto běží zcela nová linka za sto milionů korun, která chrlí plastové obaly. Jejich obrovskou výhodou je, že se na nich dá uplatnit nejvíc nápadů. Vývojáři do nich třeba umějí aplikovat koření, které pomáhá chuti výrobku, obaly slouží i jako konzervy, v plastu se dá už i udit a v neposlední řadě ho můžete také lákavěji potisknout než jiné obaly.
Plast by se mohl stát budoucností průmyslu. Všechno není totiž tak růžové, jak říkají čísla na první pohled. Třeba výrobu nejedlého kolagenu museli z Budějovic přesunout do levnějšího Srbska. Důvody jsou stejné jako kdysi k přesunu z Německa do Čech. Drahá pracovní síla, vysoké náklady. Navíc kolagenové výrobky se budou podle odhadu firmy v oblasti Balkánu stále více prodávat.
I celosvětově se dějí na trhu zajímavé věci. „Pokud odebereme z přehledu čísel Asii a Jižní Ameriku, dojdeme k tomu, že růst není zase tak velký. Například z Evropy vykazuje mírný růst prodejů jen Německo, jinde je to stagnace nebo mírný pokles. Důvod je ten, že se byznys přiostřuje. Zákazníci chtějí menší série, složitější výrobky. K velkým objemům zakázek vede složitá cesta,“ popisuje situaci Miloslav Kamiš.
Perspektivní trhy vidí pro svůj obor v Číně, Indonésii nebo Thajsku, kde se mění stravovací návyky a roste bohatší vrstva obyvatel. Podobné je to v Jižní Americe. Paradoxně tam nejsou tahounem velké země jako Brazílie či Argentina, ale Peru nebo Mexiko.
Samostatnou kapitolou je pak Rusko. Na výrobky Viscofanu sice neplatí embargo, trh je ale ovlivněn slabým rublem, který prodražuje dovoz a nahrává lokálním výrobcům.
Životopis pro firmu Pro to, aby mohly dodávky z Budějovic do zahraničí proudit, potřebuje Viscofan odborníky, které ovšem těžko hledá. Vlastně ani sám Miloslav Kamiš není z oboru. Z Technické univerzity ve Zvolenu přišel jako vystudovaný nábytkář a ve svém původním oboru se také dlouhá léta pohyboval. „Přijal jsem ale nabídku začít pracovat tady jako asistent výrobního ředitele a prokráčet si kariéru znovu od začátku. A bylo to dobře,“ popisuje.
Když nyní v Budějovicích shánějí programátory strojů, seřizovače nebo technology ve výrobě plastů, mají velký problém. „Školy chrlí mraky absolventů, které nikdo nechce. Tady se v systému školství zaspala dlouhá doba. My teď rozjíždíme spolupráci se středními a vysokými školami, zahajujeme praxe, ale stejně si nejsem jistý, jestli to bude stačit,“ říká ředitel. Firma se už přestává obracet i na headhuntingové společnosti, které odborníky shánějí. „Stále častěji pozorujeme, že mají svůj okruh lidí, které přeprodávají z firmy do firmy,“ říká ředitel.
Budoucnost českobudějovického Viscofanu i přes potíže se zaměstnanci a byrokratickou zátěží vidí dobře. Firma vyváží do 130 zemí světa, je pro celou skupinu logistickým centrem a investice do závodu se každý rok pohybují kolem sta milionů. A přitom jde pořád jen o to, dobře zabalit salám. l
Výrobu nejedlého kolagenu museli z Budějovic přesunout do levnějšího Srbska. Důvody jsou stejné jako kdysi k přesunu z Německa do Čech. Drahá pracovní síla, vysoké náklady. Aby výroba mohla v Česku pokračovat, odešlo tři sta lidí, firma investovala do technologií a z montovny se postupně stala spíš mozkovnou.
6 miliard Kč jsou odhadované tržby firmy v roce 2014, meziročně stouply přibližně o miliardu 6 milionů metrů umělých střev v přepočtu na jednoho zaměstnance vyrobí ve Viscofanu v Českých Budějovicích 808 milionů Kč činil výsledek hospodaření budějovického Viscofanu před zdaněním v roce 2013
O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz
