Mrtvá duše v rejstříku

Kupónový akcionář žaluje RM-Systém a žádá náhradu škody

Středoškolský učitel Jan Šneberger má doma samostatnou složku dokumentů s nadpisem Bukovecké papírny. Ohledně jejich akcií a zmizelého majetku si už dopisoval s policií, Národním kontrolním úřadem i s poslanci Hospodářského výboru Parlamentu. Jako drobný akcionář podniku podal dvě trestní oznámení: v roce 1994 na vedení papíren, které dostalo podnik do konkursu, a vloni na trestnou činnost spojenou s jejich dalším vývojem. Neuspěl, ale svůj boj nevzdal. Letos v květnu podal žalobu na organizátora trhu s cennými papíry RM-Systém.
V žalobě žádá o náhradu škody, která mu vznikla tím, že v roce 2001 nakoupil bezcenné akcie. RM-Systém je zařadil do obchodování, přestože už za nimi prokazatelně nebyl vůbec žádný majetek. Šneberger v rozhovoru pro týdeník EURO připustil, že jde spíše o symbolickou žalobu. Nechce, aby případ Bukoveckých papíren skončil jako mnoho jiných - zapomenutý příběh nepovedené privatizace. „Nejsem burzovní makléř ani spekulant a akcie jsem poprvé získal v kuponové privatizaci. Být akcionář byl zprvu ispirující pocit. Jenže stát si nedokázal ohlídat, aby drobní akcionáři nepřišli zkrátka,“ říká.

Prázdná slupka.

Učitel z Plzně je přesvědčený, že se z něj postupně stal akcionář vytunelovaného podniku. Provoz v Bukovci šel v roce 1992 do privatizace jako nejlepší část tehdejších Západočeských papíren. Do vínku dostal špičkový papírenský stroj, jehož modernizace za 600 milionů korun byla těsně před dokončením. Podnik přesto šel velmi rychle do konkursu, v němž se rovněž poměrně rychle prodalo veškeré jeho vybavení za zlomek nainvestovaných prostředků. Konkurs pak probíhal ještě dalších šest let a ani po jeho skončení v roce 2000 se bývalé vedení papíren nepostaralo, aby firma byla vymazána z obchodního rejstříku. Jako existující firma v něm figuruje dodnes.
Lidé z papírenské branže nevidí rovnou tunel, ale hovoří spíše o špatných podnikatelských záměrech. Ani jedno z policejních vyšetřování, která proběhla na základě trestních oznámení, neprokázalo, že by pád papíren někdo úmyslně připravoval. Jisté je, že v areálu továrny, která patřila na začátku devadesátých let k nejmodernějším v zemi, dnes jsou jen sklady nábytku.

Zájmy a záměry.

Šneberger připomíná, že o papírnu byl na začátku devadesátých let velký zájem. Zahraniční investoři si v ní podávali dveře, ale vedení tehdejších Západočeských papíren ji v předloženém privatizačním projektu vyčlenilo a navrhlo její privatizaci kuponovou metodou. A při delimitaci, která proběhla až po zahájení privatizace, na podnik se základním jměním 87 milionů korun převedlo dluhy a závazky ve výši 421 milionů korun. Hned první auditor, který měl možnost nahlédnout do účetních knih, už v roce 1992 konstatoval, že firma nemůže s takovými dluhy přežít. Privatizace přesto pokračovala a drobní akcionáři si až do prosince objednávali akcie. Když nové představenstvo už po roce navrhlo konkurs, kuponoví akcionáři ho odmítli. „Průběh valné hromady byl překvapující. Vedení navrhovalo konkurs, přestože papírenský stroj už běžel a ředitel Václav Sankot tvrdil, že papírny mají na dalších pět let zajištěný odbyt v Německu,“ vzpomíná Šneberger. Vedení podniku nicméně už v lednu zastavilo výrobu a o konkurs nakonec požádal jeden z věřitelů, Česká spořitelna. Své pohledávky přihlásilo na 110 věřitelů, a to celkem ve výši 750 milionů korun.

Krátká paměť.

Další osud papíren může vyvolat domněnku o předem připraveném prodeji. Konkursní majetek koupila ostravská firma Jaroslav Dostál a spol., majoritní vlastník ICEC Holding, která pak pronajala areál i jeho zařízení své vlastní dceřiné společnosti ICEC Bukovec. Ta v říjnu 1994 rozběhla výrobu, a to dokonce v nepřetržitém provozu. „Stali jsme se diváky fantastického divadla o totálním krachu papíren a jejich zmrtvýchvstání v podobě společnosti s triumfální prosperitou,“ říká Šneberger.
Firma ICEC ukončila výrobu v roce 1997 a v konkursu skončila o rok později. Bukovecký areál zůstal ve vlastnictví ostravské firmy Alfa Papír ze skupiny podnikatele Dostála, která letos nabídla v dražbě jednotlivé nemovitosti. Budovy už prodávala bez původního výrobního zařízení. Dva nezávislé zdroje uvedly, že papírenský stroj skončil v zemích bývalého Sovětského svazu. Předseda dozorčí rady firmy Alfa Papír Jaroslav Dostál dnes tvrdí, že mu jméno Bukovecké papírny nic neříká. „Ta firma snad existovala do kroku 1994, kdy jsme ji koupili v konkursu,“ řekl pro týdeník EURO.

Velké oči.

Josef Zbořil ze Svazu průmyslu papíru a celulózy říká, že jak Bukovecké papírny, tak ICEC Bukovec zkrachovaly, protože špatně odhadly situaci na trhu. Privatizované papírny měly vyrábět vysoce specializovaný etiketový papír, ale výrobu na modernizovaném stroji spustily až v roce 1992, kdy už na otevřený český trh pronikli jejich konkurenti ze zahraničí. Zbořil připouští, že tehdejší vedení papíren neprojevilo zrovna velký obchodní talent. „Je otázka, zda samo naopak nemohlo získat odbyt na jiných trzích,“ upozorňuje. Na krachu nadějných papíren se podepsalo i dluhové zatížení spojené s dokončením modernizace papírenského stroje. „Tehdejší dluhy i novou situaci na trhu mohla firma lépe zvládnout, kdyby zůstala součástí Západočeských papíren,“ domnívá se Zbořil.
Z vyšetřovacího protokolu, který má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že konkursní správce Bukoveckých papíren prodal Dostálovi veškeré výrobní budovy a zařízení - včetně papírenského stroje modernizovaného nákladem 600 milionů korun - za 142 miliony korun. Prodal je ovšem v soutěži a se souhlasem věřitelského výboru. Zbořil navíc upozorňuje, že hodnota papírenského stroje byla už tehdy sporná. Nový majitel na něm spustil po úpravách výrobu vlnité lepenky, ani s ní však neměl velkou šanci na uplatnění. Stroj s kapacitou 15 až 20 tisíc tun lepenky ročně byl v té době už zastaralý, moderní výroby měly čtyřnásobnou kapacitu. Poslední ránu papírnám zřejmě zasadilo i hospodaření firmy ICEC. Důvěryhodné zdroje tvrdí, že se postupně dostaly do situace, kdy se z nich formou nájmu odváděly veškeré příjmy.

Nesmrtelné akcie.

V protokolu Policie ČR ze září roku 2002 se konstatuje, že při privatizaci Bukoveckých papíren ani při obou konkursech zákon porušen nebyl. Desetistránková zpráva západočeské služby pro vyšetřování hospodářské kriminality zmiňuje jediné pochybení: Bukovecké papírny byly po skončení konkursu v roce 2000 již naprosto prázdnou společností, a proto měly být okamžitě zrušeny vymazáním z obchodního rejstříku. Její akcie se přesto ještě v následujícím roce prodávaly, a to dokonce na veřejném trhu RM-Systému. Šneberger ho nyní žaluje, protože se domnívá, že tento organizátor trhu měl dostatečný přístup k informacím, na jejichž základě měl neexistující firmu vyloučit z trhu. RM-Systém se brání a tvrdí, že po zrušení konkursu na Bukovecké papírny neměl žádné informace, že by společnost zanikla. Šneberger se domnívá, že své povinnosti porušila i Komise pro cenné papíry (KCP), která má na obchodování s akciemi dohlížet. Komise se proti takovému tvrzení ohrazuje. Její mluvčí pro týdeník EURO uvedla, že se akcie vyřazují z trhu jen v případě zrušení společnosti. A na základě dřívější právní úpravy se při obnoveném vstupu na trh po zrušeném konkursu „jejich kvalita“ znovu neposuzovala. Komise tvrdí, že se ani RM-Systém žádné chyby nedopustil. „V případě Bukoveckých papíren může jít o pochybení ze strany rejstříkového soudu, protože nezapsal zrušení společnosti. To, že RMS jednal v důvěře ve správnost údajů z obchodního rejstříku, mu nelze vytýkat,“ uvádí se ve stanovisku KCP.
Drobný akcionář nechápe, že obchodní rejstřík stále vede Bukovecké papírny jako živou firmu, přestože policie už před rokem konstatovala, že mají být vymazány a on sám na tuto skutečnost upozornil RM-Systém i KCP. Právníci ale dávají jeho poslední žalobě – o náhradu škody na RM-Systém – jen malou naději. „RM-Systém sice pochybil, když přijal akcie k obchodování, ale nemyslím, že by byl příčinou vzniku nějaké škody,“ říká Renáta Zbranková z právní kanceláře Glatzová & Company.

Vzestup a pád Chronologie případu Bukoveckých papíren

• květen 1992: Závod Bukovec se osamostatnil, do kuponové privatizace jde jako a. s. Bukovecké papírny (BP). Na základě schváleného privatizačního projektu dostal do vínku majetek ve výši 86,7 milionu korun, moderní papírenský stroj a dluhy ve výši 421 milionu korun.

• srpen 1992: auditor konstatuje, že BP nejsou s takovými dluhy schopné přežít

• prosinec 1992: končí termín pro objednávky akcií z první vlny kuponové privatizace. Drobní akcionáři získali 52 procent akcií BP,

• květen 1993: začíná obchodování s akciemi na RM-Systému (RMS)

• prosinec 1993: vedení firmy navrhuje konkurs pro předlužení, akcionáři nesouhlasí

• leden 1994: vedení firmy zastavuje výrobu,

• březen 1994: soud vyhlásil konkurs na základě návrhu věřitelů,

• červenec 1994: podepsána smlouva o prodeji výrobního zařízení a areálu BP za 142,8 milionu korun,

• říjen 1994: nový majitel Jaroslav Dostál pronajal zařízení své vlastní firmě ICEC Bukovec a ta rozjíždí výrobu.

• srpen 1998: konkursní správce dokončil prodej majetku BP

• srpen 2000: soud zrušil konkurs na BP proto, že ve firmě nezbyl žádný majetek, ale v obchodním rejstříku se tato informace neobjevila. RMS znovu zařadil akcie BP do obchodování,

• prosinec 2001: RMS vyřadil akcie BP z trhu vzhledem k malým objemům obchodování

• červenec 2003: neexistující firma dosud nebyla vymazána z obchodního rejstříku