Do konce března by mělo být 700 kilometrů „optiky“ , zatím se nestaví
České dráhy měly ideální výchozí podmínky pro to, aby se staly hlavním konkurentem Českého Telecomu. Svou šanci promarnily. Pět let po podepsání smlouvy, na jejímž základě měla být vybudována vysokokapacitní přenosová telekomunikační síť, souběžná s hlav- ními tahy železnice, je stav žalostný. Podle zjištění týdeníku EURO je položeno zatím jen asi 50 kilometrů optických kabelů, přičemž konečný cíl je zhruba 4000 kilometrů. Hotový je vlastně pouze úsek z Brna do Skalice nad Svitavou na trase prvního železničního koridoru Děčín-Břeclav. Je pravdou, že na dalších zhruba 400 kilometrech jsou položeny ochranné trubky, do nichž by bylo poměrně snadné kabely „zafouknout , ovšem práce již drahnou dobu stojí. Nůž na krku. Nezdá se být proto příliš reálné, že by soukromá firma ČD-Telekomunikace, které dráhy v roce 1995 poskytly exkluzivní práva na vybudování a třicetileté provozování telekomunikační sítě, splnila svůj závazek, že na konci března bude položeno 700 kilometrů kabelů. A to ani poté, co do ČD-T vstoupil nový zahraniční vlastník, italská firma Tiscali, a příprava další výstavby nabrala nové obrátky. Co se stane, pokud závazný termín ani tentokrát nebude dodržen, zástupci drah nechtějí sdělit. Generální ředitel Dalibor Zelený vzkázal po tiskovém mluvčím Petru Štáhlavském, že se k záležitosti ČD-T vyjádří nejdříve v dubnu. Náměstek ministra dopravy a spojů Jaroslav Vrána, který je předsedou správní rady Českých drah, odpověděl, že to „není v jeho kompetenci . Záležitost prý má na starosti vrchní ředitel divize dopravní cesty Tomislav Kantůrek. Skoupá na slovo je i ČD-T. „V tuto chvíli jsou všichni představitelé firmy natolik zaneprázdněni přípravnými pracemi, že na setkání s novináři nemají čas, sdělil její ekonom František Nešetřil. Sedm let ztráty. Všechna síťová odvětví mají ideální předpoklady k tomu, aby vstoupila i do lukrativních telekomunikací. V případě železnice je telekomunikační zařízení považováno za součást dopravní cesty a stavba drážní přenosové sítě je stavbou dráhy. Železnice je tak ušetřena administrativně náročného stavebního řízení a vyjednávání s vlastníky dotčených pozemků, se kterým se potýkají například mobilní operátoři. Oproti energetikům má dráha výhodu v tom, že její sítě protínají centra měst, a má proto blíže k potenciálním zákazníkům. To vše bylo promrháno. Stačí srovnání: Zatímco ČD-T natáhla uvedených 50 kilometrů kabelů, v tomto směru srovnatelná společnost Aliatel, jejímiž akcionáři jsou energetické rozvodné závody, má nyní k dispozici již 3500 kilometrů. Podle Václava Macha, poradce v oblasti telekomunikací, jsou ČD-Telekomunikace ve stejné fázi výstavby jako energetici před sedmi lety. Aliatel byl sice založen v roce 1996, ale již tři roky předtím se začalo s budováním optické sítě. I v případě, že se nakonec podaří železniční síť dokončit, velkou šanci na úspěch projektu Mach nedává. Upozorňuje, že celorepublikovou sítí disponují vedle Českého Telecomu a Aliatelu ještě České radiokomunikace a navíc určité kapacity má i elektrárenská společnost ČEZ, plynovodná Transgas a ropovodná Mero. „Proč vůbec pokládat další optiku, když využití té současné je nedostatečné? ptá se Mach. Možná i proto do ČD-Telekomunikace nevstoupila jako strategický investor žádná renomovaná telekomunikační firma, ale Tiscali ze Sardinie, která zatím není vlastně ničím jiným než velmi dravým a ambiciózním internetovým providerem (datum založení červenec 1997, fungovat začala až od března 1998). Německý Mannesmann, s bohatými zkušenostmi v oblasti železniční telekomunikace, sice loni ohlásil vstup do ČD-Telekomunikace, ale svůj úmysl změnil hned poté, co neuspěl v boji o licenci pro třetího mobilního operátora. Železniční přenosová síť se pro něj měla stát pouhou součástí mobilní sítě. Bez přístupu ke koncovým uživatelům pro Mannesmann nebyla ČD-T nijak atraktivní. České dráhy však potřebují síť zejména pro vlastní užití, aby mohly řídit provoz v koridorech a nemusely platit stamiliony korun Českému Telecomu za telekomunikační služby. Nezkušený parťák. Když se ve světě dráhy rozhodnou, že vstoupí do oblasti telekomunikací, obvykle postupují tak, že založí dceřinou společnost, v té si ponechají minoritní vlastnický podíl a majoritu nabídnou renomovaným telekomunikačním investorům. Česká cesta byla jiná. 30. března 1995 byly uzavřena velmi nevýhodná smlouva, na jejímž základě dráhy všechna svá práva postoupily firmě ČD-Telekomunikace, v té době tvořené skupinou nadšenců, která disponovala vším možným, ale rozhodně ne potřebným kapitálem. Dráhy si ani nedokázaly dostatečně zajistit, aby měly nějaký podíl na výnosech firmy a získaly dodatečnou část přenosové kapacity pro své vlastní potřeby. Kdo je viníkem?Zbavit se odpovědnosti těžko mohou Emanuel Šíp - někdejší generální ředitel Českých drah, ministr dopravy a spojů Jan Stráský a Miroslav Téra, bývalý náměstek ministra financí, jenž v době podpisu smlouvy šéfoval správní radě Českých drah. Pokud se přesuneme po časové ose do současnosti, štafetový kolík nyní drží generální ředitel Dalibor Zelený, ministr Antonín Peltrám a šéf správní rady Jaroslav Vrána. Moravští mlékaři na scéně. K 20. dubnu 1998 se v ČD-Telekomunikace podle obchodního rejstříku změnil vlastník. Místo skupiny tuzemských podnikatelů se jím stala firma Intermet Enterpises Limited se sídlem v irském Dublinu, jednatelkou pak Alena Pelantová, žena pocházející z Česka, ale žijící v Itálii. Časem se ukázalo, že Intermet není konsorcium velkých zahraničních firem, jak drahám prezentovali bývalí vlastníci, ale že je v majetku otce Aleny Pelantové, zlínského podnikatele Zdeňka Pelanta a jeho italského partnera A. Carlina z Turína (tuto informaci loni přinesl internetový deník Mobil server). Rodina Pelantových se až do té doby v ČR zabývala hlavně mlékárenstvím. Jejich firma Italat CZ vlastní v obci Blatnice pod Svatým Antonínkem na Hodonínsku mlékárnu, která vyrábí sýry italského typu (například mozzarellu). O valných zkušenostech z oblasti telekomunikací těžko může být řeč. České dráhy přes zřejmé neplnění plánů ze strany ČD-Telekomunikace smlouvu nevypověděly, jelikož ji správní rada shledala jako nevypověditelnou (!). Jednou se však k ukončení smluvního vztahu podle informací týdeníku EURO schylovalo. Bylo to v roce 1998, v době Tošovského vlády a ministra Petra Moose. Tehdy se vedly vážné debaty o tom, že by projekt převzala telekomunikační společnost Rann Globalnet, operující v některých lokalitách ČR. Nové podmínky. Vedení drah a ministerstva dopravy se však s vlastníky ČD-Telekomunikace nakonec po složitých jednáních dohodlo na úpravě smlouvy, aby vyhovovala oběma stranám. Dodatky k dohodě z roku 1995 byly podepsány 3. března 1999 (týdeník EURO má kopie k dispozici). Za České dráhy podepisoval ředitel Zelený, za ČD-Telekomunikace jednatelka Pelantová. Dráhy si nově vymínily po celé trase pro vlastní užití jednu samostatnou odnož optického kabelu obsahující tři páry optických vláken a navíc jeden další pár jako záložní. Firma ČD-T se zavázala, že do 31. března 2000 vybuduje jednu třetinu základního rozsahu sítě, tedy 700 kilometrů (podle původní smlouvy mělo být 700 kilometrů vybudováno již na konci roku 1998). Celá základní síť o délce 2100 kilometrů musí být zprovozněna do konce června 2001. Do června 2003 má pak být rozšířena na cílových 4000 kilometrů optických kabelů. Jako součást úplaty za poskytnutí pozemků mají dráhy získat spoluvlastnický podíl k jedné setině sítě ČD-T. Po obdržení kolaudačního rozhodnutí musí ČD-T platit Českým drahám ročně dvě procenta z objemu komerčních telekomunikačních služeb, minimálně však 30 milionů korun (v letech 2002 až 2005), respektive 60 milionů (po roce 2005). Smluvní vztah má skončit k 31. prosinci roku 2029. Italský nástup. Vlastníci ČD-Telekomunikace se také zavázali, že do společnosti přivedou zahraničního investora. Italská Tiscali vstoupila do ČD-T letos 22. ledna. Ten den jí belgická firma Liberco Holdings prodala osmdesátiprocentní podíl (přitom oficiálně nikdo vlastně nevěděl, že Liberco od irského Intermetu někdy předtím podíl převzala). Generální ředitel Český drah Dalibor Zelený ještě 25. ledna pro ČTK uvedl, že nemá žádné oficiální informace o vstupu Italů do ČD-T, existují ovšem doklady, že se již 7. ledna sešel se zakladatelem a vlastníkem Tiscali Renatem Soru. O Zeleného schůzce správní rada Českých drah údajně vůbec nevěděla. K příchodu Tiscali je možno uvést i to, že se na něm kromě jednatelky Pelantové měla podílet a dále podílí jako investiční poradce společnost Consilium (společný podnik ČSOB a NM Rotschilds Group) a advokátní kancelář Clifford Chance. Firmě ze Sardinie nelze upřít snahu o obnovení výstavby. Tiscali uhradila již značnou část milionových závazků, které firma ČD-T měla vůči dodavatelům. Opět se rozběhly koordinační porady zúčastněných subjektů. Generálním dodavatelem montáží je firma AŽD Praha, subdodavatelem Elektrizace železnic Praha, SUDOP Praha zpracovává projektovou dokumentaci, ČD Stavební správa Praha má funkci koordinátora, firmy Alcatel a Ericsson mají dodat telekomunikační zařízení. Zda však bude mít Tiscali dostatek kapitálu na vybudování celé sítě, není jisté. Zatím v tomto směru počítá s tím, že potřebný kapitál získá navýšením základního jmění. Kontrolní termín 31. březen se blíží a požadovaných 700 kilometrů kabelů se spíše vzdaluje. Již na začátku dubna se uvidí, zda Zeleného dráhy a Peltrámovo ministerstvo to s vymahatelností smluvních závazků myslí vážně.
