MS Hurricanes 2042 XP

Miliardář Bill Gates má plány, jak poručit větru, dešti

Katrina, Andrew, Ike… To jsou tři nejničivější jména americké historie. Škody? Pěkně po pořádku: 81, 41 a 32 miliard dolarů. Hurikány, tropické cyklóny ve tvaru obřího víru s charakteristickým okem ve středu, způsobí dle listu The Sunday Times každoročně Spojeným státům americkým škody v průměrné výši deseti miliard dolarů. Není divu, že se nejen tamní vědci snaží těmto přírodním živlům zabránit. Už v říjnu 1947 zažil premiéru projekt s názvem Cirrus, jenž měl svržením suchého ledu z letounu tajfun zastavit. Marně. A roku 1962 spustila US Army nástupce Stormfury. Ten měl vzniku hurikánů předcházet práškováním mraků jodidem stříbrným – metodou zvanou „cloud seeding“. Ani tato varianta, pracující s hypotézou zmražení vody uvnitř cyklóny, nezabrala. Výzkumníci bádali dál. Vážně uvažovali o užití jaderné energie (boháč Henry Payne), o vsypávání směsí pohlcujících vlhkost anebo o vhazování ledu do oceánů. Hurikány totiž vznikají vlivem vyšší teploty hladiny oceánu (přes 26,5 stupně Celsia). A k podobnému principu se uchýlil i miliardář Bill Gates, zakladatel softwarového impéria Microsoft. Letos v červenci šokoval svět megalomanským plánem na rozmetání hurikánů. Nakolik to je reálný nápad? Může uspět?

Od Windows k Wírům

Pět zlepšováků, jež si Gatesova „patent-hunterská“ společnost Searete (to jméno si raději zapamatujte) zaregistrovala, pracuje s jednoduchou myšlenkou. Zdrojem energie pro vznik hurikánů je teplo uvolněné z kondenzujících vodních par, takzvané latentní, které za příznivých okolností, jako jsou vysoká vlhkost vzduchu, jeho malý pohyb a teplá mořská hladina, dají vzniknout ničivému víru. A tropické hurikány prý Gates doslova zchladí: „Zamýšlená změna o 4,5 stupně Celsia by teoreticky mohla hurikány pokud ne zastavit, tak aspoň oslabit,“ citoval deník The Australian vědce Kerry Emanuela z Massachusetts Institute of Technology (MIT).
Gates s tuctem pomocníků toho chce docílit stovkami zvláštních plovoucích zařízení, která by díky systému spuštěných trubic ochlazovala svrchní vodu před postupujícím tajfunem. Potrubí o 150 metrech odvádějící teplejší vodu pod takzvanou skočnou vrstvu (termoklinu), což je stratifikační hranice, kde lze v rozmezí pár metrů naměřit pokles teploty o několik stupňů Celsia, by na povrch naopak vyvádělo i studenější masy vod z klidných hlubin. Projekt v Mexickém zálivu, který by měl strážit rizikovou oblast, má být financován z pojištění obyvatel na pobřeží. S nějakým urychleným nasazením se však dle vyjádření spoluautora Paula Holmana z firmy Intellectual Ventures, matky Searete, nepočítá. Je jen záložním plánem, pokud by snad akcelerovalo globální oteplování. Existuje-li vůbec.

Miliardář pod sprškou

Gatesův počin se ihned dočkal kritiky. Od klimatologů, meteorologů i různých filozofů, jimž se poroučení přírodě příčí (viz s. 86). Ekologové upozornili, že by nepřirozené ochlazování mohlo negativně ovlivnit nejen plankton, ale i další živočichy. „Předpovědět, kam umístit pumpy, by bylo krajně obtížné. I kdyby systém fungoval, mohou nastat neočekávané následky – hurikán pak třeba udeří na jiném místě. Navzdory ničivé síle i hurikány mají přínos – podněcují život v mořích okysličením a přihnojením,“ připomněl list The Times. Tajfuny rovněž globálně zamezují „přesunu“ nastřádaného horka z tropů do jiných oblastí. Celý nápad se proto jeví jako čirá šílenost. Je však za ním vizionář a pracháč Gates, což je důvod, proč o něm lidé nepřestávají mluvit a přemítat i čtvrt roku po zveřejnění.
Hugh Willoughby, někdejší ředitel sekce hurikánů při americké National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA), shrnul výtky vůči Gatesovým záměrům následovně. Za prvé jsou hurikány příliš obrovské, aby je šlo zastavit. Za druhé, i kdyby je lidé „vypnuli“, způsobí to děsivé důsledky někde jinde v atmosféře. Za třetí, by vodní pumpy musely být rozmístěny každých sto metrů v obrovské oblasti hurikánového epicentra. Za čtvrté by bylo třeba tisíců, ne-li milionů takových potrubí k zastavení jediného hurikánu v Atlantiku. Za páté by trubky i přesto zřejmě nestihly ochladit svrchní vrstvu. Za šesté by to přišlo na nesčetné miliardy dolarů. Dle elitního hurikánologa Williama Graye z Colorada přicházejí tajfuny příliš rychle, než aby bylo možné jim zabránit. Ví se o nich jen s dvou- až třídenním předstihem. „Co budeme dělat, pokud systém zafunguje a podaří se nám odvrátit bouři směřující na Floridu ke břehům Kuby? Vyhlásí nám za to válku?“ upozorňuje na politické souvislosti nejmenovaný vědec z Miami.

Zastaví jedno, spustí druhé...

Čechů se takové trable netýkají, ale je dobré vědět, co si myslí tuzemští vědci. Je Gatesova idea alespoň trochu reálná? „Principiálně by to možné bylo. I když je nutno uvážit, jak by se takový zásah – kdyby byl technicky uskutečnitelný – projevil ve vazbě na jiné děje v atmosféře. Takhle je to příliš jednoduše vytržené ze souvislosti. Chce se zmírnit dopad jednoho jevu, a může to nastartovat naopak zesílení jevů jiných,“ řekl týdeníku EURO docent Josef Brechler, vedoucí katedry meteorologie Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (MFF UK). „Souhlasím s uvedenými skeptickými názory. To však neznamená, že jsem proti tomu, aby se tento přístup vyzkoušel a seriózně vyhodnotil. Především pokud se najde investor, který to bude chtít celé zaplatit… A je nutné si uvědomit, že jde o požadavek ochladit relativně velkou oblast povrchu oceánů a po nějakou dobu ji udržovat na této ,snížené‘ teplotě, byť jen o velmi malou hodnotu,“ doplňuje Brechler.
Poručit větru, dešti chtěli lidé odedávna – počínaje už šamanským zaříkáváním na Sibiři nebo v Africe. V postmoderní době však naše možnosti pokročily. Nejčastěji jde o ovlivnění lokálních oblačností či srážek. „Do oblaků se injektuje (pomocí letadel či raket) vhodná chemikálie, jejímž rozptýlením naroste počet takzvaných kondenzačních jader napomáhajících vytvoření větších kapek, které ve formě deště vypadnou. Podobně se dají mraky i ,rozpouštět‘. Případně se mrak nechá vypršet dříve, než v něm vznikne nebezpečné kroupové stadium srážek,“ vysvětluje Brechler z MFF UK. Za druhé světové války bylo zkoušeno i rozpouštění mlhy instalováním hořáků podél vzletových drah. Podobné pokusy se dělají v mnoha zemích světa. Největší proslulosti se v poslední době dostalo badatelům z Číny, kde existuje i zvláštní Úřad pro modifikaci počasí. Občas to však neklapne. Počátkem listopadu zkusili výzkumníci kvůli dlouhému období sucha vyvolat deště, ale studená fronta se rázem proměnila v husté sněžení. Peking byl „zmražen“. Jaké nadělení nám asi chystá Bill Gates?

BOX:
Hurikánská pětice Roztřídění hurikánů dle Saffirovy-Simpsonovy škály v závislosti na síle větru
1. kategorie – 113 až 153 kilometrů za hodinu, vlnobití do 1,5 metru nad normál (nepatrné škody, zaplaví silnice, neničí však domy).
2. kategorie – 154 až 177 kilometrů za hodinu, vlnobití do 2,5 metru (celkově malé škody, odnáší střechy z obydlí, ničí okna, může lámat stromy).
3. kategorie – 178 až 209 kilometrů za hodinu, vlnobití do 3,6 metru (vážné škody, možné oběti na životech, padají stromy, narušení statiky, zaplavení až do třinácti kilometrů od pobřeží).
4. kategorie – 210 až 249 kilometrů za hodinu, vlnobití do 6,5 metru (miliardové škody, četné oběti, ničení celých domů, polomy stromů i značek, zaplavení velkých oblastí).
5. kategorie – přes 249 kilometrů za hodinu, vlnobití přes 6,5 metru (obrovské škody, zkáza, stovky mrtvých, menší domy létají, ničení průmyslových staveb, hluboké zaplavení až šestnáct kilometrů od moře).
Pramen: National Oceanic and Atmospheric Administration, týdeník Euro