Osudy nevinných obětí mohou obrátit hněv proti Západu
Jména obětí teroristických útoků zná většinou málokdo. Příjmení De Menezes však vstoupilo do povědomí Brazilců a Britů a opakovaně se objevovalo ve zprávách světových médií. Mladý Brazilec se vlastně také stal obětí terorismu. Nezabili ho však vraždící atentátníci, nýbrž příslušníci britských bezpečnostních složek v Londýně. Omylem.
Když někoho zavraždí teroristé, je to hodně smutné. Hněv pozůstalých se pak oprávněně obrací proti nebezpečným šílencům. Sílí tlak na rázná opatření v boji s terorismem. Vůči komu se ale má obrátit hněv v případech těch nevinných obětí, které jsou „vedlejším produktem“ právě onoho razantního zásahu proti teroristům?
Na pohřbu Jeana Charlese de Menezese v brazilské obci Gonzaga se shromáždily tisíce lidí. Objevily se tam transparenty označující mladého elektrikáře za „mučedníka britského terorismu“ nebo vyzývající Anglii, aby „nebojovala proti terorismu terorem“. Británie je v očích řady Brazilců nejen obětí, ale také iniciátorem nebezpečného násilí.
Jistě, jsou to emoce. Britské policisty není možné ani náhodou srovnávat s islamistickými extremisty. Na De Menezesův případ ale nelze jednoduše zapomenout. Právem mnozí znovu kladou otázku, zda je reakce na teroristické útoky přiměřená. A to nejen v Británii, kde jde zatím spíše o ojedinělý případ. Mnoho nevinných obětí má však i americký boj proti teroristům v Iráku, izraelský proti palestinským útočníkům či ruský proti čečenským radikálům. Těchto obětí je ale nesrovnatelně více, takže už nikoho nepřekvapují, na rozdíl od osudu De Menezese.
Přitěžující okolnosti.
Řada dalších okolností bohužel nahrává kritikům britských bezpečnostních služeb či dokonce londýnské vlády. Mnohé nasvědčuje tomu, že v metropoli Spojeného království se opět uchýlili k mediálnímu víření, když zabití mladého Brazilce dávali do souvislosti s jeho útěkem. Později se však objevily i interpretace, podle nichž se De Menezes o svou smrt vůbec nijak nepřičinil. Možná vůbec nepovažoval muže v civilu za strážce zákona, a proto nereagoval na jejich výzvy, možná prostě jen utíkal, aby stihl vlak v metru. Toto všechno se bude dále vyšetřovat. Problém je v tom, že řada lidí považuje De Menezesovu smrt za pouhou špičku ledovce. Americký prezident George Bush a britský premiér Tony Blair se v jejich očích už dávno rozhodli bojovat proti terorismu prostřednictvím teroru. Svědčí o tom údajně válka v Iráku či mučení vězňů (včetně nevinných) v amerických věznicích. Londýnský incident do této teorie docela zapadá.
Realisticky lze předpokládat, že čím více bude teroristických útoků, tím ostřejší také bude reakce na ně a tím více nevinných obětí nakonec budou mít i zásahy bezpečnostních složek. Tímto logickým závěrem by však úvahy na toto téma rozhodně končit neměly. Je nutné udělat maximum pro to, aby podobných incidentů bylo co nejméně. A to nejenom proto, že podobné tragédie jsou prostě lidsky nepřijatelné. Jde totiž také o efektivitu boje proti terorismu. Čím více pochybení se budou dopouštět ti, kteří mají strážit pořádek, tím více sympatií se bude dostávat jejich odpůrcům.
Mezinárodní nálože.
Z mezinárodního hlediska jsou zvlášť nebezpečné situace, kdy se nevinnou obětí stane občan jiného státu (jako De Menezes) nebo příslušník etnické či náboženské menšiny. Tím spíše, že rasismus a nechuť vůči cizincům mohou po teroristických útocích v Londýně sílit. Představme si, co by se mohlo dít, kdyby byl na místě De Menezese kupříkladu nevinný muslim. Určitě by přibylo těch, kteří tvrdí, že západní vlády se hodlají razantně vypořádat s celou muslimskou komunitou, nikoli pouze s extremisty, kteří tvoří jen její malou část. Výraz „válka civilizací“ by se zase o kus posunul z virtuálního světa učenců, kteří chtějí vypadat zajímavě, k realitě. Ve zmenšeném měřítku to známe z oblasti izraelsko-palestinského konfliktu. Kvůli nevinným obětem se stupňují emoce a radikální přístupy na obou stranách.
Osudy „mučedníků terorismu“ mohou zasít sémě nedůvěry i mezi spojenci. V Itálii je dobře známé jiné jméno - Nicola Calipari. Tento příslušník italské bezpečnostní služby se letos v březnu podílel na osvobození unesené novinářky Giuliany Sgrenové v Iráku. Zastřelili ho však američtí vojáci na jednom ze svých kontrolních stanovišť. Italové a Američané poskytovali o této tragédii odlišné informace. Podobných úmrtí na amerických kontrolních stanovištích v Iráku je zřejmě více. Z arabské země přicházejí zprávy vypovídající o tom, že tam přichází o život nevinní Iráčané. Sympatie vůči Američanům na tomto klíčovém bojišti „války proti terorismu“ takové informace zrovna neposilují.
Vojáci v Iráku to mají těžké. Jim samotným neustále hrozí, že se stanou obětí sebevražedného útoku. Proto někdy reagují až příliš rychle. Také londýnští policisté si jsou vědomi rizika, že na těle podezřelého vybuchne nálož. Nikdo z nich nechce zabíjet nevinné. Chtějí dělat dobrou práci v zájmu všech, celé země. Lze předpokládat, že nyní, po smrti De Menezese, tuto práci ještě zdokonalí.
