Měli bychom se obávat megakorporativní žurnalistiky? To je otázka, kterou svým čtenářům v souvislosti s nedávno oznámenou fúzí podniků America Online (AOL) a Time Warner položil americký týdeník Newsweek. Mohou novináři objektivně informovat o podniku, kterému patří jejich noviny, rádio, televize či zpravodajský server? Malou případovou studií může být porovnání toho, jak o spojení AOL a Time Warner informovaly zpravodajské týdeníky The Economist, Newsweek a Business Week na straně jedné a časopisy Time a Fortune, patřící do skupiny Time Warner, na straně druhé.
Zatímco první tři jmenovaná periodika udělala hlavní hvězdu fúze ze Steva Case, šéfa společnosti America Online, jediný Time „protlačil na titulní stranu i Geralda Levina, ředitele Time Warner. I Fortune měl na obálce k danému tématu Case, a týdeník Business Week se dokonce rozhodl ignorovat oficiální tvrzení obou společností, že dochází ke sloučení rovnocenných partnerů, a na titulní straně napsal, že America Online kupuje Time Warner. „Levin je chytrý chlap a dobrý podnikatel, ale jeho kariéra je příběhem talentovaného muže z velké korporace, tvrdí Mark Whitaker, redaktor týdeníku Newsweek. „To je málo v porovnání s příběhem bývalého prodejce Pizza Hut (Steva Case - pozn. redakce), který ve svých jedenačtyřiceti letech z ještě před deseti lety neznámé firmy dokázal udělat korporaci tak silnou, že mohla koupit největší mediální podnik na světě. Upřímně řečeno, to je pro naše čtenáře mnohem zajímavější.
Norman Pearlstine, šéfredaktor společnosti Time, se o chystaném oznámení fúze dozvěděl v neděli 9. ledna odpoledne, den před oficiální tiskovou konferencí. Jeho magazíny (Time a Fortune) už byly v tiskárně. Fortune měl uzávěrku v pátek, Time v sobotu. „Psát o sobě vyžaduje balancování, uvedl Pearlstine v rozhovoru pro americký tisk, „není možné se tomu vyhnout. Je to potenciální konflikt. Co jsem se dozvěděl jako novinář a co jsem se dozvěděl jako obchodní partner? Nakonec se prostě posadíte a napíšete to tak, abyste neporušili pravidla podnikové důvěry.
Time informoval o spojení obou firem o týden později než Economist, Newsweek i Business Week. Obálka Timu se však na stáncích přece jen objevila. Business Week využil toho, že hlavním tématem týdeníku Time byl v týdnu, kdy došlo k oznámení fúze, člověk století. V originále byl na titulní straně obličej Alberta Einsteina, Business Week vyrobil napodobeninu s obličejem Steva Case a prezidenta AOL Roberta Pittmana.
Fortune je čtrnáctideník, a tak se téma fúze objevilo až v jeho třetím lednovém čísle. Tématem titulní strany je souboj mezi Stevem Casem a Billem Gatesem o ovládnutí internetu. Reportérka Carol Loomisová napsala velmi kritický článek o možnosti AOL Time Warner získat další investice s tím, že tržní kapitalizace podniku by musela dosáhnout hodnoty 2,4 bilionu dolarů, aby mohla ročně přinášet patnáctiprocentní výnosy.
Newsweek informoval o fúzi na pětadvaceti stranách, Time na patnácti, Business Week věnoval události devět stran a redakční komentář, Economist pouhé čtyři strany a počet stran ve Fortune nebylo možné zjistit, protože do uzávěrky týdeníku EURO tento časopis do Česka nedorazil, k dispozici byl pouze v elektronické verzi na internetu.
Svoje zpravodajství doplnil Newsweek o hodnotící článek, týkající se ceny akcií obou podniků. Business Week označil AOL za jasného vítěze a stejně jako Newsweek označil akcie AOL za nestabilní.
Autorem hlavního článku v týdeníku Time je Daniel Okrent, který „má prsty v internetových aktivitách Time Incorporated a s mnoha aktéry fúze si tyká. Okrent měl nejlepší „vnitřní informace ze všech uvedených publikací a nebál se ani kritických slov na adresu špatné internetové strategie Time Warner.
Práci týdeníku Time pochválil i šéfredaktor Business Weeku Stephen Shepard. „Ve svém článku použili slovo dinosaurus, k němuž přirovnali společnost Time Warner, takže si nemyslím, že bychom je mohli podezřívat z předpojatosti, uvedl Shepard v rozhovoru pro The New York Times.
Až na malé drobnosti tak Time i Fortune odvedly vcelku nezávislou novinářskou práci, přičemž Fortune se s tématem vypořádal ještě o něco lépe než Time. Mají tedy Američané důvod strachovat se o nezávislost médií? Odpověď zní ano. S korporativní žurnalistikou už totiž mají své zkušenosti. Časopis Brill s Content, který kriticky sleduje americká média, zveřejnil v prosinci 1998 rozsáhlý článek o konfliktu zájmů ve zpravodajské stanici ABC. Ta patří do skupiny Disney a podle Brill s Content v roce 1998 „zarazila vysílání reportáže svého zpravodaje Briana Rosse. Reportér pracoval na případu, který by jistě zajímal všechny rodiče malých návštěvníků Disneylandu. Zjistil totiž, že Disney nekontroluje trestní rejstřík svých zaměstnanců, a práci tak v kalifornském Disneylandu v minulosti dostalo i několik osob podezřelých ze zneužívání dětí. Disney sice jakýkoli zásah do vysílání ABC popřel, ale faktem zůstává, že připravenou reportáž diváci nikdy neviděli.
