Záleží na tom, zda podnikatelé vypracují projekty, na které jim banky půjčí.
Podporu exportu považuje premiér Mirek Topolánek ze sedmi balíkůopatření, jež Národní ekonomická rada vlády doporučuje, za nejlépepropracovaný. Uvedl to v médiích minulý týden. Dvoumiliardová finanční injekce do České exportní banky (ČEB), Českomoravské záruční a rozvojové banky a pojišťovny EGAP multiplikuje podle něj až 80 miliard korun. Nechci jakkoliv znevažovat doporučení NERV, ale obávám se, že ohledně tohoto multiplikátoru je přání otcem myšlenky.
Podpora exportu jako nástroj proti zpomalení tempa ekonomiky pod bod mrazu je jistě na místě, vezmeme-li v úvahu, že 85 procent hrubého domácího produktu Česko vytvoří díky tomu, že zboží vyváží a prodává za hranicemi země. Ale jsou s to tyto tři státní instituce export rychle rozhýbat a zabránit prudkému poklesu českého HDP? Za situace, kdy hospodářská krize firmám odstřeluje všechny tradiční exportní partnery a jejich subdodavatelům bere kšefty?
Miliarda do záruk
Do konce února by mělo ministerstvo průmyslu a obchodu přesunout jednu miliardu korun do Českomoravské záruční a rozvojové banky, a to do programu Záruka na poskytování záruk na provozní úvěry pro menší a střední firmy. Podle generálního ředitele této státní banky Ladislava Macky by jedna miliarda na zárukách měla dát vzniknout pěti až sedmi miliardám úvěrů, které banky budou ochotny poskytnout firmám. Ale zdráhá se již potvrdit, zda v případě, že by do tohoto programu stát poslal desetimiliardovou finanční injekci, půjčily by banky na úvěrech padesát miliard korun. A nelze se mu divit. Vše totiž záleží na tom, zda budou podnikatelé schopni v době krize vypracovat nové projekty, na které by jim banky půjčily. Bude jedna miliarda málo, nebo moc? Nikdo si nyní netroufne odhadnout.
Ale ještě horší, co do možné predikce multiplikačního efektu, je to u České exportní banky a EGAP, které by měly pomáhat firmám exportovat. ČEB má letos a příští rok navýšit svůj základní kapitál celkem až o dvě miliardy korun. Tím by se zdvojnásobil. Mohou tyto peníze zajistit rozjezd exportu středních či menších firem?
Nové trhy se budou hleda obtížně
České exportní firmy narážejí se svým vývozem na ostrou hranu hospodářské krize, která jim sebrala tradiční odbytiště. Musí proto začít hledat nové trhy. A také nové metody vstupu na ně. Pakliže truhlářská firma do loňského roku dodávala do Norimberku měsíčně pět set židlí, které naložila do dodávky, dovezla a inkasovala peníze, tak v Indii možná o tyto židle nebude zájem, a s dodávkou tam asi také nepůjde dojet. Najít nové trhy, seznámit se s jinou mentalitou, dohodnout kontrakt, to chvíli trvá.
Exportní banka poskytne ročně zhruba za 20 miliard korun exportních úvěrů, pro letošní rok počítá s obdobným objemem. V nejbližších třech letech plánuje poskytnout maximálně 70 miliard exportních úvěrů. Výrazné navýšení objemu ročně poskytovaných úvěrových zdrojů tedy nechystá.
Výměna šéfů
Exportní bance by měla „jít na ruku“ Exportní garanční a úvěrová pojišťovna EGAP. Zatím byla navýšena její pojistná kapacita ze 120 miliard na 150 miliard korun. Tento krok státní kasu nic nestál, nejde o výdaj státního rozpočtu, nýbrž o vystavenou státní garanci. Zřejmě i v zájmu větší „provázanosti“ obou institucí byly obě opatřeny novými šéfy. Namísto Josefa Taubera přišel do ČEB Lubomír Pokorný, předminulý týden rezignoval na svůj post Pavol Parízek, který byl generálním ředitelem EGAP od jeho vzniku, a na jeho místo nastoupí Karel Pleva z konzultantské firmy A.T.Kearney. Dozorčí rada EGAP má výměnu posvětit 28. února. Shodou okolností se oba pánové znají již od studentských let, kdy navštěvovali Vysoké učení technické v Brně. Zda jejich přátelství pomůže multiplikovat státní peníze, je otázkou. Zatím lze říct jedíné: že bližší spolupráce ČEB a EGAP může připomínat návrat v čase, neboť exportní banka se vyvinula v roce 1995 z tehdy tři roky starého EGAP, který měl vedle pojištění i odbor na financování vývozu. A ještě to, že jméno Pavol Parízek začne možná často skloňovat Komerční úvěrová pojišťovna EGAP.
Nicméně EGAP těžko pojistí z roku na rok jednou tolik rizik, i kdyby se exportní banka přetrhla. Ani navýšení pojistné kapacity jí k tomu nepomůže. Podle Parízka rekordu dosáhla EGAP v roce 2007. V nynější době, kdy firmy budou velmi obtížně vyjednávat nové kontrakty, je vyšší objem pojištění ze strany EGAP dost nereálný. A tak lze spíš očekávat, že za letošní rok objem českého exportu výrazně klesne, a modleme se, aby do výše hrubého domácího produktu za rok 2009 dopadl s co nejmenším multiplikačním efektem.
