Občas máme ve firmě volná místa, ale vzhledem k velkému zájmu o ně si brzy vybereme z řady adeptů. Zaslechla jsem, že i v takových situacích ale musím vznik volného místa hlásit na úřadu práce. Není to absurdní? Navíc se bojím, že do firmy začnou chodit desítky nekvalifikovaných zájemců nebo lidí bez zájmu o práci, kteří chtějí jen mít razítko, že to někde zkusili.
Nebo takovou povinnost už zrušil nový zákoník práce? Markéta B.
Ačkoliv si o praktičnosti vámi zmiňované povinnosti můžeme myslet cokoliv, zákon ji skutečně ukládá. Ani nový zákoník práce, účinný od ledna 2007, na tom nic nezměnil. Zmíněnou povinnost totiž obsahuje zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb., v platném znění), který platí i nadále.
Podle § 35 tohoto zákona je (každý) zaměstnavatel povinen do 10 kalendářních dnů oznámit příslušnému úřadu práce (jakákoliv) volná pracovní místa a jejich charakteristiku. S tím souvisí i následná povinnost nejpozději do 10 kalendářních dnů oznámit obsazení těchto míst.
Volnými pracovními místy se rozumí nově vytvořená nebo uvolněná místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance. Lhůta pro oznámení počíná běžet dnem následujícím po vytvoření, uvolnění nebo obsazení pracovního místa.
V poslední době nicméně došlo k určitému zjednodušení tohoto postupu. Především lze zákonnou povinnost splnit elektronicky - oznámení je možné učinit i prostřednictvím internetové adresy http://portal.mpsv.cz /sz/zamest, provozované ministerstvem práce a sociálních věcí.
Volná místa lze oznámit také na živnostenském úřadě současně s ohlášením živnosti (nebo žádostí o koncesi), tedy při zahájení nebo rozšiřování podnikání. Živnostenský úřad pak sám tyto informace předá úřadu práce.
Chápu také vaši obavu ze zahlcení vašeho personálního oddělení nevhodnými uchazeči o práci. Pomoci by vám mohla znalost a dodržování tří zásad: 1. Úřad práce může vámi oznámená volná pracovní místa nabídnout pouze registrovaným uchazečům o zaměstnání. Nemůže je tedy inzerovat širšímu okruhu zájemců například na veřejně přístupných personálních portálech, v denním tisku a podobně.
2. Abyste lépe odlišili vážné zájemce od „formálních“, uspořádejte dvoukolové výběrové řízení. První fáze by přitom proběhla pouze písemně, například prostřednictvím e-mailu (motivační dopis, zaslání životopisu a podobně) nebo hromadného testu na pracovišti. K časově náročnějšímu ústnímu pohovoru byste pak do firmy pozvali jen vhodnější zájemce. Samozřejmě ne na každou pracovní pozici je takový postup možný.
3. Pokud byste zájem uchazeče o práci hodnotili pouze jako formální, nahlaste to úřadu práce. Vám už to sice práci neubere, ale můžete tak pomoci dalším firmám. Jestliže budou postupovat stejně, okruh zájemců o práci se může pročistit.
A koneckonců si lze stěžovat i na úřadu práce, pokud vám „posílá“ uchazeče, kteří vaše požadavky evidentně nesplňují.
Mgr. Zdeněk Bauer, právník
