O správu vráceného majetku se nebojím, víme, co s ním dělat, říká ekonom pražského arcibiskupství
Pražské arcibiskupství poslalo nedávno první žádosti o restituci. Zákon o majetkovém vyrovnání přitom dává lhůtu pouze do konce roku. Ekonom největší české diecéze Karel Štícha ale tvrdí, že se všechny plánované výzvy stihnou podat v termínu. Jeden ze skutečných „otců“ církevních restitucí se také snaží zahnat obavy, že biskupství nebudou umět pečovat o vrácený majetek nebo rozumně investovat vyplácené miliardy.
* Žádosti o vydání majetku podávaly v prvních měsících roku hlavně církevní řády. Proč mají diecéze zpoždění a jak je na tom pražské arcibiskupství?
Začátkem května jsme poslali první várku takzvaných výzev. Co se týče srovnání s řády, neřekl bych, že jsou lépe připravené, jejich výchozí stav byl dost podobný. Je to ale tak, že řádů je několik desítek a každý to chystá sám za sebe. V diecézi je mnohem méně příznivý poměr podávaných žádostí k počtu lidí, co na nich dělá. Existuje taková dohoda a vyplývá to i z našich kapacit, že jednotlivá biskupství připravují výzvy pro všechny subjekty v diecézi. To znamená i pro všechny farnosti, kapituly a případně další entity, což s sebou nese výrazný nárůst podkladů, které je třeba získat. Například u farností bývá také složitá geneze nástupnictví, jedna výzva za farnost může být ve finále pěkně tlustá. Zkrátka je to daleko větší množství dokumentů. Zatímco třeba nějakému klášteru sebrali všechen majetek jedním rozhodnutím, my máme dnes v registru dva a půl tisíce listin. Ty jsme museli detekovat podle pozemkových knih, napsat objednávku, dostat tyto listiny z katastru, zaevidovat, přiřadit k subjektům, kterých se týkaly, a to všechno pro stovky subjektů.
* Vy jste se ale mohli připravit už před schválením zákona. Stihnete vůbec podat všechny zamýšlené výzvy do konce roku?
Ale to břímě, které nám zákon uložil, je opravdu značné. My jsme do toho vstupovali s tím, že jsme měli z uplynulých dvaceti let shromážděny snad všechny vložky pozemkových knih, což je samo o sobě obrovská práce. Kdybychom to měli teprve teď dávat dohromady, nemohli bychom výzvy stihnout podat do stanovené lhůty, tedy do konce tohoto roku. Některé údaje do databází stále doplňujeme, už jsme ale na pomyslném konci výrobní linky, z níž vypadávají hotové výzvy. To, že jsme je začali nedávno podepisovat, považuji opravdu za dobrý výsledek. Klíčové je, že známe rychlost toho přípravného procesu. Věřím, že se to podaří stihnout.
* Daří se vám získávat z katastru či archivů požadované dokumenty?
Musíme sami prokázat, co s námi stát provedl. Neboli to musíme státu pomoci zdokumentovat, aby nám to mohl zase vydat. A celý ten proces je bohužel poznamenán tím, že stát nám zabral majetky někdy dost nedbale a nemá to dobře zdokumentované. I dnes dostáváme na naši objednávku listin z katastru občas velmi lakonickou odpověď, že ve sbírce listin se požadovaná listina nenachází. Stát nám to zabral, zapsal do pozemkové knihy listinu a dnes nám ten samý stát sděluje, že listina není.
* Hlavní vlna výzev za arcibiskupství přijde až na podzim?
My máme ambici tu hlavní vlnu objemového majetku zvládnout dříve a k začátku podzimu ji chceme mít dokončenou. Musím ale vysvětlit, že množina majetku není z hlediska podávání výzev jednolitá a podle toho se přistupuje k výzvám. Mám pro to takový příměr s hustou polévkou. Nejdřív nasadím síto s velkými dírami, pak vezmu síto s menšími dírami a tak dále. První je majetek hospodářský, většinou pole a lesy, z velké části je u Státního pozemkového úřadu a Lesů ČR, větší část byla zabrána zápisem do pozemkové knihy, tedy do roku 1964. Druhé síto je majetek, který byl nějakým aktem zabrán až v rámci evidence nemovitostí, tedy po uzavření pozemkových knih. Tam už toho bude méně. Další, ještě hustší síto se bude týkat majetku, který není zapsán na SPÚ ani u Lesů, ale je to jiný subjekt a tento majetek tvoří funkční celek s majetkem, který už máme nebo nabýváme. Jsou to třeba kusy pole, které zůstaly pod Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. A pak je to další majetek, který odpovídá funkčnímu vymezení podle zákona, tedy sloužil k vymezenému účelu, například k pastoraci nebo církevnímu školství. To bude pár položek, ale zase se to musí prověřovat a hledat dokumenty, které musíme doložit.
* Schválení zákona se protahovalo a bylo do poslední chvíle nejisté. Zkomplikovalo vám to přípravnou fázi?
Stát nás svým postupem samozřejmě neuklidňoval. Jak se k tomu má stavět zodpovědný subjekt, když na jedné straně neví, jestli zákon bude přijatý, na druhé straně se musí připravit na plnění zákona? Přijímat lidi nebo nakupovat počítače bez toho, že víte, že zákon platí, je absurdní. Dostali jsme se do nesmírného časového presu rychle zareagovat na nově vzniklou skutečnost. Nešlo jen o to, jak vybudovat aparát. První dva měsíce jsem se nejvíc věnoval tomu, že jsem s Lesy ČR a se Státním pozemkovým úřadem diskutoval o formální úpravě výzev. To bylo velice náročné a dlouhé jednání, ačkoli je to vlastně technická věc. Kdyby byl zákon přijat v červnu, jak se původně očekávalo, mohli jsme všechny tyto věci dělat v nějakém normálním režimu.
* Kolik jste na vyřizování restitucí přibrali lidí?
Posílili jsme o čtyři a půl úvazku a vytvořili jsme samostatný útvar, přípravě výzev se tak celkově věnuje asi šest lidí. Na začátku ale nebylo snadné odhadnout, kolik nových lidí budeme potřebovat. Jednoho člověka jsme tak nabírali až v březnu. Využili jsme také dobrovolníky.
* Máte hotový strategický finanční plán, jenž má v návaznosti na zákon vypracovat každá diecéze?
Máme dohodnuto, že diecéze budou předkládat plány na konci června. Pracovní verzi máme připravenou a počítáme s tím, že do poloviny roku ho budeme mít aktualizován natolik, aby se dal prezentovat. Hlavní úkol je, aby fungování církve bylo kontinuálně zajištěno i po uplynutí třiceti let.
* Co si myslíte o návrhu ministerstva financí na úhradu části peněžní náhrady ve formě státních dluhopisů? Máte nějakou prognózu, jak velký podíl by dluhopisy tvořily?
Na to se dnes nedá jednoznačně odpovědět. Návrh státu na formu a pravidla dluhopisů zatím není upřesněn, reakce bude závislá na nabízených podmínkách. Je zřejmé, že kdyby ty podmínky byly srovnatelné s jinými investičními nástroji, není důvod, proč by se takový produkt nepřijal. Bude to individuální rozhodnutí každé diecéze, případně každého řádu.
* Církev bude na náhradách ke konci každého roku dostávat 30 let poměrně velkou sumu (na katolickou církev připadne asi 1,5 miliardy ročně). Máte představu, jak budete investovat volné prostředky?
Je známo, že diecéze plánují vytvořit jakýsi útvar na České biskupské konferenci. Ještě nebylo rozhodnuto, zda ten útvar bude samostatný subjekt. Princip bude postaven na tom, že diecéze budou rozhodovat, jakou část svých prostředků vloží do společného investování. Výhoda spočívá v tom, že je dobré mít pouze jeden aparát, zadruhé máte k dispozici také větší objem pro investování, což pomáhá při jednání s partnery. Důvod, proč se peníze nejdříve posílají do diecézí a ty pak část vracejí zpět ke společnému financování, je založen na myšlence, že tím je zajištěna automatická kontrola a dohled. Diecéze mají bytostný zájem na tom, jak se nakládá s jejich penězi. Systém zároveň umožňuje, aby měla každá diecéze jiné akcenty z hlediska investičního plánu.
* A co solidární fond, respektive rezervní fond? Je tam už nějaký konsenzus?
Nejsme ještě zcela hotovi se statutem, intenzivně na tom pracujeme. Koncepty předložíme do poloviny roku plénu ČBK.
* Nebudou diecéze spolu bojovat o peníze, myslím ty bohatší s méně majetnými?
Slovo bojovat bych nepoužil. Samozřejmě jsou rozdílné pozice, to určitě ano. Je to dáno historicky, demograficky, ekonomicky, navíc hodnota těchto aspektů je v jednotlivých diecézích různá. Právě solidární fond by mohl do určité míry tyto rozdíly vykrývat. Je také třeba zdůraznit, že už rozdělení finanční náhrady probíhalo stoprocentně solidárně, bez jakékoli vazby na původní majetek. Byly nějaké lehké diskuse, ale zohledňovaly se výlučně současné parametry, jako jsou například počty věřících, počty kostelů, rozloha. Parametr rozsahu původního majetku se vůbec neobjevuje.
* Pojďme k naturálním restitucím a správě budoucího majetku. Jaký model podnikání plánujete? V olomouckém arcibiskupství vsadili na zřízení provozní společnosti s ručením omezeným, půjdete stejnou cestou?
Nechávám tu otázku otevřenou. Vycházím z modelu, který v našem arcibiskupství funguje. Když to vezmu plošně, je majetek využíván vždy jeho vlastníkem. Všechno má svoje výhody a nevýhody. Jestli se postupem let ukáže jako výhodnější zřídit speciální subjekt, proč ne. Já se trochu obávám nárůstu nákladů. Navíc přebírání majetků bude probíhat postupně, aparát se bude tvořit. Svou roli hraje také spektrum hospodářských aktivit pražského arcibiskupství. Představujeme asi 60 procent hospodářské činnosti všech českých diecézí. Máme výrazně více spravovaných budov, pozemků, různých aktivit, spousty nájmů. Když k nám tedy v restitucích přibude lesní správa, je to samozřejmě významné, ale také nic, co by systémově narušilo fungující aparát.
* Lidé ve vašich postech, ale i podřízení, budou mít v dosahu větší množství peněz, posílí se jejich rozhodovací pravomoci. Připravujete se na důkladnější řízení vnitřních rizik? Plánujete zavádět nějaké protikorupční kodexy?
Současný systém je postaven na dvou úrovních. Zaprvé podle kodexu církevního práva existuje dohled ordináře nad hospodařením a úkony jednotlivých církevních subjektů. V rámci arcibiskupství také poskytujeme právní pomoc, všechny smlouvy jsou kontrolovány. Pak je tu jakási vnitropodniková úroveň, postavená na důsledném sdílení oprávněností. Neexistuje věc, kterou by mohl rozhodnout pouze jeden člověk, včetně podpisového práva. Pokud při nákupech nevycházíme ze zákona o veřejných zakázkách, prakticky neděláme přímé zadání, minimálně se poptají dva tři dodavatelé. Při nakládání s prostředky, například u bankovních příkazů, jsou třeba vždy dva podpisy lidí z různých úrovní. V neposlední řadě je tu neformální stránka. Nemůžu si pomoci, ale daleko účinnější je to, když se lidé sami identifikují se subjektem. A to není otázka víry, ale základní lidské slušnosti. Mám pod sebou přibližně 50 lidí a asi o každém z nich bych byl schopen říci, že neudělá nějaký úkon skrytě s cílem získat nějakou výhodu. To ale určitě neznamená, že bychom rezignovali na formální systém dohledu.
* Otevírá se s restitucemi větší prostor pro angažování poradenských společností nebo advokátních kanceláří? Ať už se jedná o přípravu restitučních výzev, nebo třeba také manažerské řízení.
To víte, že se ozývají. Dávám to tajemníkovi, který jim odpovídá, že děkujeme za nabídku. Jednou jsem na konferenci dostal otázku, zda nemovitý majetek budeme spravovat sami, nebo s pomocí profesionálů. Já jsem se smál a řekl jsem, že s pomocí profesionálů, to znamená nás. Mně to přijde hrozně úsměvné, my to přece děláme dlouhá léta. Necítím se zrovna jako ten, který by potřeboval vysvětlovat, jak se rozpočtuje nebo spravuje budova, jak se dělá nájemní smlouva. Těch jsme za dobu, co tu působím, uzavřeli tisíce. Jenom z nájmů má samotné arcibiskupství ročně asi 75 milionů korun. Neznamená to samozřejmě, že se člověk nemá kde učit. Přípravu výzev dělá náš tým a jsem si jist, že se vyzná lépe než jakýkoli poradce. A co se týče manažerského poradenství, je situace podobná.
Máme profesionální aparát, který to dělá dlouho a bude dělat dál.
*
Poradci a advokáti zřejmě vycházejí z toho, že se výhledově zvýší objem vašeho majetku, a předpokládají, že to se stávajícím personálem těžko zvládnete…
Jenže budovy nám prakticky žádné nevrátí, zvládnout nájemní smlouvy na pozemky není problém, většinou se stejně řeší spíše různá věcná břemena. Možná bude na to třeba reagovat zvýšením kapacit, ale to je spíš otázka jednoho nového člověka. Co je skokové, je samostatné lesní hospodářství, které zatím nemáme. Tam budeme budovat aparát.
* Jak velký lesní majetek budete spravovat? Kolik budete zaměstnávat lidí?
Neodhadnu, kolik lesů nám přesně vrátí, ale včetně lesů farností by to mělo být do dvaceti tisíc hektarů. Zatím počítáme asi do dvaceti lidí. Hospodářství bude rozděleno do pěti lesních správ, které jsou polohově hodně rozházené – Blatno u Chomutova, Rožmitál pod Třemšínem, Týn nad Vltavou, Jílové a Nový Rychnov a Červená Řečice, ty jsou dohromady.
* A to všechno zvládne jenom dvacet lidí?
Možná pětadvacet. Je to problematické, všechno se nedá dělat podle výměr. Mimochodem, prošel jsem si hodně školení a právě támhle v rohu mám knihy o pěstování lesa. Zkrátka nemáte lineární optima poměru lidí na počet hektarů. Kromě lesáků tam bude nějaká administrativní síla, technická správa. Momentálně tyto lidi sháníme a vyhodnocujeme, začínáme odshora.
* Arcibiskupství může fungovat jako dobře zavedený podnik. Ale co malé farnosti? Není asi pochyb, že schopnosti jednotlivých farářů k hospodaření nejsou stejné.
Hodně se toho řeší v rámci dohledu a technické pomoci. Někde jsou hodně aktivní samotní farníci, dohlédnou na plnění smlouvy, zaplaťpánbůh za to.
Karel Štícha (60) • Ekonom pražské arcidiecéze. • Vystudoval Stavební fakultu ČVUT, pracoval jako projektant a statik mostních konstrukcí, programátor a analytik technických a ekonomických úloh. • Od roku 1994 je vedoucím správy majetku na Arcibiskupství pražském, od roku 2002 navíc ve funkci arcidiecézního ekonoma. • V roce 2007 se stal předsedou expertní komise církví pro jednání se státem o majetkovém narovnání, předsedou odborné církevní komise byl i při dalších jednáních se státem od roku 2011. Hlavní úkol je, aby fungování církve bylo kontinuálně zajištěno i po uplynutí třiceti let. Arcibiskupství pražské Pražskou arcidiecézi tvoří 140 farností sdružených do 14 vikariátů. Podle aktuálních statistik arcidiecéze disponuje 913 sakrálními stavbami a je v ní sdruženo zhruba 540 tisíc pokřtěných katolíků. Roční příjmy arcibiskupství, včetně farností a kapitul, přesáhly 640 milionů korun (údaj za rok 2011, tedy bez finančních náhrad, které poprvé přijdou ke konci letošního roku). Většinu z toho tvořily dotace státu na platy duchovních a výnosy z prodeje majetku, zhruba 200 milionů korun ale přišlo z nájmů a ze sbírek, darů a příspěvků. l
Stát nám zabral majetky nedbale a nemá to dobře zdokumentované.
O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz
