Specialista na reaktory Klaus Traube učinil v 70. letech ukázkovou piruetu a jako protijaderný aktivista byl označen za „nepřítele státu“
Životopis Klause Traubeho (25. února 1928 - 4. září 2016) by vydal na knihu. Nejdřív se někdejší ředitel oddělení pro jaderné elektrárny energetického kolosu AEG (Allgemeine Elektricitäts-Gesellschaft) během relativně krátké doby na přelomu 60. a 70. let změnil v horlivého odpůrce jádra. V roce 1977 pak navíc způsobil demisi ministra vnitra Wernera Maihofera, když se ukázalo, že mu tajná služba BfV nasadila do bytu štěnice. Magazín Der Spiegel odhalil, že ho BfV podezřívala z kontaktů s Frakcí Rudé armády (RAF) a v interních dokumentech aktivistu označila za „obrovské bezpečnostní riziko pro Spolkovou republiku“.
Katastrofa šroubovákem
Klausovi bylo osm let, když jeho otec, zubař židovského původu, spáchal sebevraždu kvůli šikaně říšských úřadů. O dva roky později musí ze stejných důvodů sám opustit gymnázium a závěr války stráví v pracovním táboře. Přesto jako řada mladých lidí v podobné situaci neemigroval, a naopak se dal na studia. Zvolil přitom kombinaci, jež by zřejmě žádného pedagogického poradce nenapadla ani ve snu - strojní inženýrství a románské jazyky a literaturu zároveň.
Nakonec vítězí zájem o techniku a Traube strávil řadu let v AEG a Siemensu jako ředitel vývojových center pro jaderné reaktory. V roce 1972 zařadil zpátečku, a to pod vlivem knihy Meze růstu, kterou financoval Římský klub. Přijal i její základní ideu trvale udržitelného rozvoje, která s sebou nese důraz na obnovitelné energie.
Německá protijaderná lobby od té doby neměla lepšího advokáta. „Každý, kdo léta pracoval v jaderné elektrárně, si zvykne na vysoké riziko a začne ji považovat za cosi přátelského,“ říká třeba, „přitom stačí zabrat šroubovákem za špatný šroub a katastrofa je za dveřmi.“
Achtung, terorista!
Traube narážel na akutní riziko úniku radioaktivity v jaderné elektrárně Brunsbüttel počátkem 70. let při chybě jednoho z techniků. Teprve po Černobylu (1986) ho ale odborná veřejnost začala brát vážně. „Jako sociální demokrat jsem věřil tomu, že jaderná energie odstraní ekologické problémy a sníží nezaměstnanost. To bylo ještě v časech atomového rauše,“ řekl jednou. Jenže v rauši byly evidentně i bezpečnostní složky, jež mu počátkem ledna 1976 napíchly telefon, vloupaly se mu v noci na Nový rok tajně do bytu a jako vysoce nebezpečnou osobu se ho jaly odhalovat jako spiklence s RAF.
Jediným důvodem přitom bylo, že Traube jako jeden z mála odpůrců jádra v tehdejší Spolkové republice začal mít najednou blízko ke studentům, kteří se zrovna radikalizovali proti jaderné energii. Jak později konstatoval na základě uniklých dokumentů Der Spiegel, BfV ve skutečnosti nic neodhalila, nepočítáme-li třeba to, že manželé Traubovi se hádali, jestli jet na dovolenou do Jugoslávie, nebo někam jinam.
Další Černobyl otázkou času
Traubovy postoje byly sice vždy kontroverzní (lidský faktor byl v Traubeho představách tak nevypočitatelný, že další Černobyl měl být podle něj jen otázkou času), ovšem racionální základ nepostrádaly - atomové elektrárny totiž ke snížení emisí CO2 v celosvětovém měřítku přispívají jen minimálně a budoucnost nutně patří obnovitelným zdrojům.
Ikonou protijaderného hnutí zůstal Traube do konce života a přispěl mocně k tomu, že Německo pod vedením (mimochodem vystudované fyzičky) Angely Merkelové neustále snižuje podíl jaderné energie s cílem zbavit se atomu do roku 2022 úplně.
O autorovi| Luboš Heger heger@mf.cz
