Když někdo podvádí, instituce mu musí vyměřit jasný trest. Kde to nefunguje, lidé nikdy nezbohatnou
Američan Douglass North (5. listopadu 1920 – 23. listopadu 2015), nositel Nobelovy ceny za ekonomickou historii, byl mezi kolegy docela populární, přestože si z jejich práce neustále tropil posměch. „Uvažují staticky a v rámci svých modelů,“ říkal o schopnosti ekonomů předvídat události, „dost často nerozumějí ani tomu, co se právě děje.“ Nemůžeme se ovšem ubránit ironickému úsměvu nad jedním z mála Northových životních omylů: české reformy v polovině 90. letech ohodnotil jako slušně institucionálně zabezpečené.
North byl přitom zakladatelem „institucionální ekonomie“, která vznikla jako podobor na základě jeho teze, že fungování institucí má na dlouhodobý ekonomický vývoj větší vliv než většina měřitelných veličin.
Jestli znáte slavné „vězňovo dilema“ z teorie her, určitě oceníte závěr, který z něj vyvodil North pro základní otázku hospodářských dějin: proč jsou některé oblasti planety bohaté, a jiné nikoli. Bez jasného trestu za podvody jsou všechny obchodní vztahy jen nedokonalou hrou, v níž jednotliví hráči nemají informace, takže nakonec tratí všichni, podobně jako pověstní dva vězni, kteří se navzájem podrážejí a „odměnou“ jsou jim nejvyšší sankce. „Země, kde takové instituce vytvoří, vytvářejí současně i základnu pro dlouhodobý hospodářský růst,“ řekl North.
MARX KLADL SPRÁVNÉ OTÁZKY
Douglass North byl ve všech ohledech zajímavý člověk. Lajdák, který nedokončil střední školu. Válce se vyhnul službou u obchodní ? otily, kam se po útoku na Pearl Harbor uchýlil proto, aby „nemusel nikoho zabít“.
Během války hlavně fotil, četl a rozhodl se pro dráhu ekonoma, přestože fotografování jej bavilo více. „Chtěl jsem zjistit, proč některé ekonomiky krachují,“ řekl o tom později.
Jako přesvědčený marxista se nejprve musel vypořádat se svým idolem: „Marx pokládal správné otázky, ale poskytl na ně špatné odpovědi.“
Nobelovu cenu dostal v roce 1993 za své práce z 60. let, kdy učinil několik zásadních zjištění. Například to, že prudké zvýšení produktivity námořní přepravy v 17. až 19. století nebylo výsledkem technického pokroku, jak se obecně soudilo. Pokles pirátství, snížení výdajů na pojištění a výzbroj, zlepšení služeb v přístavech, zvýšení efektivity obchodu – to všechno vedlo k tomu, že se vyplatilo investovat do lepších lodí. Ekonomický historik North dále zjistil, že po morové ráně ve 14. století vzrostly všude v západní Evropě mzdy, nikoli ale ve východní Evropě. Proč?
Odpověď se podle něj opět skrývá v institucích.
DOHÁNĚNÍ ZÁPADU
Jednotliví hráči na trhu jsou v nich zakořeněni a kopírují jejich limity. Proč se Anglie a Nizozemsko industrializovaly nejdříve? Protože zdejší cechy nekladly tak velké překážky při osamostatňování řemeslníků. A proč nemá Rusko a Čína ani dnes šanci dohnat Západ?
Protože federální uspořádání Evropy a Ameriky je pro trh nejlepším institucionálním rámcem. Východní centralizovaný systém fungující na principu pokus–omyl funkčnost institucí podvazuje.
V osobě Douglasse Northa odešel nekonvenční myslitel chovající silnou skepsi k možnostem oboru („ekonomie v podstatě jen zjišťuje, proč se lidi vybavení nějakou užitnou funkcí prakticky vždycky obohatí – není to moc zajímavé“) a považoval se za historika, jenž pomocí statistických dat zkoumá dobové sociální normy. Neustále opakoval, že ekonomika je dynamický systém a předvídat vývoj lze jen se znalostí lidí a kontextu. „Nevím,“ zněla jeho odpověď na otázku, jaké ingredience jsou nutné pro hospodářský růst, „to málo, co o příčinách růstu víme, k jeho zajištění vůbec nestačí.“
O autorovi| LUBOMÍR HEGER, heger@mf.cz
