Lidé jako Schwarzenberg, Dobrovský, Medek nebo Mathé toho nemuseli mnoho říkat, protože jejich funkce byla protokolární v tom pravém smyslu. Řídili celkem významný úřad, navenek to ale vypadalo, že prezidentovi drží tašku a podávají medaile určené k dekorování výtečníků českého národa.
Tradici porušil až Jiří Weigl, který do dějin vstoupil nejen svým nikdy neobjasněným angažmá v Key Investments, ale i editováním legrační rubriky „Co Klaus neřekl“.
To, co na Hradě předvádí jeho nástupce Vratislav Mynář už ale není ani vtipné. Má-li být kancléř mimo jiné strážcem prezidentského majestátu, pak Mynářovic kobyla musí chodit bosa, protože kancléř své práci buď nerozumí, nebo se ji rovnou rozhodl bojkotovat.
Netrvalo ani 24 hodin a Mynář potopil smír mezi prezidentskou kanceláří a právníkem Pavlem Hasenkopfem o autorství sporné prezidentské amnestie. Smír si Mynář vyložil tak, že Hasenkopf kapituloval a Hrad si dál může tvrdit, že na textu amnestie dotyčný spolupracoval. Jak na to kancléř přišel? Prý je to „v překladu do mého jazyka“. A Hasenkopf beztak nemakal a proto „do téhle společnosti nepatří“.
Hasenkopf teď chystá retenční žalobu. To je přesné. Někdo by měl opravdu zadržet ten příval zpupnosti a lehce fašistoidní obhroublosti, která se na nás valí z Hradu.
Čtěte další komentáře autora: