Kapitola 199
Ona nová strana * Soudní teror v Plzni * Rizikoví pseudovzdělanci * Stát a bankovní poplatky
Ona nová strana
Jaká je vlastně „ona nová strana“ (SPO, Strana práv občanů)? zaznělo ve veřejnoprávních Otázkách České televize (zprivatizovaných a zmonopolizovaných jako Otázky Václava Moravce). Kdo ví, zda nějaká vyšší síla nechtěla nedávným přívalem sněhu Miloše Zemana trochu zchladit a izolovat? Důchodce se na Vysočině nudí a přitahuje k sobě podobné neukojené, a proto vzniká ona nová strana. Onanova strana? Šloufova socialistická strana? Nebo jen Šloufova strana se dvěma možnými zkratkami? „ŠLOS“ s náznakem (Schloss), že pro Zemana to bude cesta na Hrad. Nebo „ŠLUS“ s náznakem (Schluss), že už je konec, finito, vymalováno. Že to lepší již bylo? Že už to má ten důchodce odbyté? Jako onen dědula, který přišel do vykřičeného domu a snažil se projevit zájem. Bordelmamá na něho koukla a pověděla mu laskavě: „Dědečku, jděte domů, vy už to máte za sebou.“ Stařík pookřál: „A jejda, to šlo rychle. Kolik jsem dlužen?“
Soudní teror v Plzni
Mnoho lidí kdysi zakoupilo malé pozemky na trase silničního obchvatu Plzně, která dle nich byla vůči přírodě prokazatelně nešetrnější než varianta jiná. Ačkoli ODS hájí nedotknutelnost soukromého vlastnictví, jeden její člen vlastníky těchto pozemků označil za ekoteroristy. Ti se obrátili na soud, aby je od této urážky očistil. Nezbytnou součástí terorismu totiž je vyhrožování násilím anebo jeho užití. Zde šlo pouze o účelové zakoupení pozemků.
Soudce se vlastníků pozemků dotázal, zda je pravda, že jim bylo vyhrožováno smrtí, pokud se budou ve věci dále angažovat. Ti po pravdě sdělili, že některým z nich bylo v anonymních telefonátech smrtí vyhrožováno. Po tomto sdělení se soudce rozzářil. Referenční znak terorismu má v kauze dokázán! Proto rozsudek Krajského soudu (ausgerechnet v Plzni!) v roce 2001 konstatoval, že sociolog Jan Keller a další tři osoby jsou nebezpeční ekoteroristé.
Rizikoví pseudovzdělanci
Plzeňská vícerychlostní právnická kauza má závažné bezpečnostní důsledky. Formální požadavky na vzdělání uvádějí zaměstnance státu (včetně vojáků, policistů a zpravodajců) v pokušení využít služeb „vzdělávací“ mafie. Ta je některým z nich pomůže fiktivně splnit – a tím na ně získá perfektní „kompromat“.
Zpravodajské služby, policie a Národní bezpečnostní úřad jistě při bezpečnostních prověrkách hodnotí „nestandardně“ splněné požadavky na vzdělání jako bezpečnostní riziko. Takový „vzdělanec“, aby nebyl kompromitován a neztratil kariérní vyhlídky, totiž udělá skoro všechno. Pro ilustraci: Jaký je rozdíl mezi rychloprávníkem „zez Plzně“ a laboratorní myší? Odpověď: Laboratorní myši odmítají dělat některé věci.
Vznik těchto potenciálních rizik by mohla významně eliminovat změněná personální koncepce, zdůrazňující schopnosti a dovednosti uchazečů bez ohledu na to, zda a kolik škol vystudovali. Jenže to by vyžadovalo přemýšlení, a nikoli jen prosté odškrtávání kolonek.
Stát a bankovní poplatky
Nejen v České republice „vysávají“ banky zákazníky poplatky, které si účtují (EURO 36/2009). I v USA se nelibě nese „přesun peněz“ z obchodů a od zákazníků do bank – dvacet miliard dolarů ročně za poplatky za transakce prostřednictvím platebních karet. A objevil se zajímavý návrh, jak jim zabránit. Fed by je měl zakázat stejně, jako to učinil v roce 1913 v případě poplatků za šeky. Jeho původní pravomoci mu to totiž umožňovaly. Nyní by se k nim měl vrátit a využít je. Zejména v době, kdy se i v USA začalo uznávat, že státní zásahy nemusejí být vždy špatné a vše, co činí soukromá sféra, vždy dobré.
Pro české prostředí by mohl být tento návrh inspirativní. Tuzemskou diskusi by pak mohli čeští odpůrci i stoupenci neoliberalismu odvinout od německého ekonoma Alexandra Rüstowa, který tento pojem v roce 1938 vymyslel. V roce 1932 v reakci na tehdejší hospodářskou krizi prohlásil, že „ekonomický liberalismus selhal“ a že je třeba „silný stát, který bude dohlížet na ekonomiku a zájmové skupiny“. Tedy pravý opak toho, co odpůrci i stoupenci neoliberalismu o tomto pojmu tvrdí.
Mohli by se však shodnout, že stát vytváří pravidla a jednou z jeho hlavních funkcí je vnitřní a vnější bezpečnost občanů. A ta se nemusí týkat jen financování policie či armády, ale i například bank.
