Mystérium reforem

Bilance roku: tři ministři a tři elaboráty

Ministryně zdravotnictví Marie Součková prohlásila 10. dubna v rozhovoru pro deník Právo: „Ze svého odhodlání ani razantních změn nikomu neustoupím. Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.“ Neviděla. Vladimír Špidla, její dosavadní vládní i stranický patron, jí 13. dubna oznámil odvolání z funkce. Marie Součková mu kvůli tomu přes noviny vzkázala, že se nechová férově.
Nástupce Marie Součkové Jozef Kubinyi ještě 26. června oznamoval své plány na reformu pražského zdravotnictví a chystal se pohnat Marii Součkovou k odpovědnosti za její postup v kauze Diag Human. Následující den Vladimír Špidla oznámil, že s celou vládou podá demisi, a tím Kubynyiho ministerská kariéra skončila. Nádavkem mu vedení sociální demokracie „přišilo“ absurdní obvinění, že veřejným podezíráním Součkové z nekalého postupu prohrál straně eurovolby.

Tři rány.

To byly dvě nejvýznamnější zdravotnické události letošního roku. Ještě nikdy se nestalo, aby měl resort v jednom roce tři ministry. Ta třetí, Milada Emmerová, vstupovala do funkce se střízlivým názorem, že převratné věci nejsou jejím úkolem. Ale přepočítala se. Premiér Stanislav Gross nechal napsat do programového prohlášení, že vláda „připraví a zahájí realizaci reformy systému zdravotní péče podle koncepce zdravotní péče, kterou připraví s přihlédnutím ke koncepci medicínských oborů, a jež projde celospolečenskou diskusí“.
Tak se stalo, že letošní rok přinesl hned tři reformy zdravotnictví (použijeme tento název, byť Milada Emmerová důsledně nazývá svůj materiál koncepcí ), aniž by některá získala závazný charakter například projednáním a schválením vládou. To je také rekord. A zároveň ilustrace toho, jakou váhu kabinet reformám nebo koncepcím přikládá.

Neřízená střela.

Reformní tah přitom ve zdravotnictví zesílil až s vládou Vladimíra Špidly. Takový Bohumil Fišer, ministr zdravotnictví v epoše Miloše Zemana, si s reformou hlavu nedělal. A to se stal s devětadvaceti měsíci ve funkci rekordmanem mezi zdravotnickými ministry. Že reformu připravoval Fišerův předchůdce Ivan David, byla jeho iniciativa. O chuti Zemanovy vlády pustit se do tohoto dobrodružství svědčí to, že Ivan David ve funkci skončil dříve, než svou iniciativu stihl dokončit.
Ne tak Marie Součková. Ta připravila reformy, jak svým materiálům říkávala, hned dvě. První se dostala až do sněmovny, která ji vrátila k přepracování. Druhou, takzvanou krátkou verzi, předložila ministryně zrovna na začátku letošního osudového dubna. Se značným zpožděním – původně si stanovila termín podzim 2003. Na rozdíl od delší verze už nový materiál neobsahoval záměr zvýšit finanční spoluúčast pacientů při úhradě léků nebo pobytu v nemocnicích. Za to byla „neřízená střela“ Marie Součková svými soudruhy po zásluze kritizována.Prozřela však v době, kdy už to nikoho nezajímalo. „Je podivné, že jsem nebyla otázána, v jaké podobě je nyní zkrácená verze reformy,“ prohlásila zklamaná Marie Součková, když odcházela z funkce.

Slezský furiant.

Jozef Kubinyi připravil svou reformu v rekordně krátké době necelých dvou měsíců, které mu byly dopřány ve funkci strávit. Zároveň stihl nejen zpochybnit Marii Součkovou, rozhádat se s mocnou ženou českého zdravotnictví – ředitelkou Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřinou Musílkovou – odvolat několik ředitelů a vyhlásit plán na spojení pražských fakultních nemocnic na Karlově náměstí, na Bulovce a v Krči.
Ani reforma Jozefa Kubinyiho nedospěla do fáze, kdy by se z ní stal závazný, vládou posvěcený dokument. Ostravský furiant ji ostatně předložil v době, kdy už věděl, že ve vládě končí. Ani jeho dokument neobsahoval záměr dopustit se jednoho ze smrtelných sociálnědemokratických hříchů a zvýšit spoluúčast pacientů. Jozef Kubinyi by býval rád ulehčil státu tím, že takzvaní státní pojištěnci by peníze, které za jejich zdravotní pojištění dnes platí stát, dostali do ruky a odváděli by je sami. A v momentě, kdy by tyto odvody bylo nutné zvýšit – a ono je to nutné už delší dobu – dopadlo by to na občana, nikoli na státní kasu.

Mlhavé perspektivy.

Milada Emmerová prožívá vrcholný reformní čas právě nyní, kdy vypršel termín diskuse k návrhu koncepce péče o zdraví do roku 2009 a zapracovávají se do ní připomínky „ z lidu“. Čas, kdy bude koncepce předložena do vlády, je v nedohlednu. Milada Emmerová to chtěla udělat do konce roku. Poté, co se svým materiálem neuspěla v tripartitě, je ale tento termín nereálný. A nejen to. Ve sporu mezi Miladou Emmerovou a Martinem Jahnem o pojetí koncepce zdravotnictví se Stanislav Gross postavil na stranu Martina Jahna. Ten minulou neděli poprvé za své fungování ve vládě důrazně vystoupil na veřejnosti proti některému ze svých vládních kolegů. Vytkl koncepci Milady Emmerové, že neobsahuje ekonomické mechanismy, které by zabezpečily, aby zdravotnický systém fungoval bez neúnosných nároků na státní rozpočet. Nepřímo tak řekl, že je koncepce špatná. Pragmatický nestraník Jahn se zmínil o potřebě zabudovat do ní takové prvky, jako jsou tržní vztahy mezi zdravotními pojišťovnami, zdravotní připojištění, spoluúčast pacientů, zavedení dalších poplatků.
Následná schůzka Milady Emmerové s Martinem Jahnem neskončila úspěchem ministryně zdravotnictví. Rozhodnutí o vytvoření expertní komise, do níž vedle Milady Emmerové pošle své lidi i Martin Jahn a Bohuslav Sobotka, připomíná loňskou situaci, kdy byl Bohuslav Sobotka pověřen dohledem nad finanční stabilizací zdravotnictví a fakticky nad celou zdravotní koncepcí. To byl rozhodující moment potvrzující slábnoucí vliv Marie Součkové a fakticky počátek jejího odsouvání na vedlejší kolej, které vyvrcholilo odvoláním z funkce.

Až příště.

Nynější expertní komise má zdravotnickou koncepci dopracovat – ale přesnější by bylo říci přepracovat – tak, aby byla hotova v prvním čtvrtletí letošního roku. Tento termín fakticky diskvalifikuje reformní ambice vlády. Znamená to, že nezbytné legislativní změny nebude možné stihnout do konce volebního období této sněmovny. Za této situace jsou řeči o koncepcích a reformách podceňováním soudnosti lidí. Též proto, že zdravotnictví je stejně delikátní oblast jako penzijní systém a bylo by žádoucí ho reformovat na základě širšího politického konsenzu. Slovenský přístup je unikátní a ODS na něj po případném úspěchu v příštích parlamentních volbách bude sotva přísahat.
Stojí za pozornost, že když Milada Emmerová teprve usedala do elektrického křesla, tvrdila, že zásadním zásahům do systému včetně případné spoluúčasti pacientů by měla předcházet finanční a ekonomická analýza. Na takový audit by dva roky ve funkci nebyly tak krátká doba. Bohužel, třetí letošní ministryni zdravotnictví brzy semlely ideologické mantinely, nutnost plnit krátkodobá politická zadání i nízká výkonnost ministerského aparátu špatně zvládajícího rutinní činnosti, o strategických misích nemluvě.

Životaschopnost českých ministrů zdravotnictví Ministr - Strana - Doba ve funkci - Počet dní

• Pavel Klener - OF - 5. 12. 1989 – 27. 6. 1990 - 205

• Martin Bojar - OF - 29. 6. 1990 – 2. 7. 1992 -735

• Petr Lom - ODS - 2. 7. 1992 – 22. 6. 1993 - 356

• Luděk Rubáš - ODS - 22. 6. 1993 – 10. 10. 1995 - 840

• Jan Stráský - ODS - 10. 10. 1995 - 2. 1. 1998 - 815

• Zuzana Roithová - KDU-ČSL - 2. 1. 1998 – 22. 7. 1998 - 202

• Ivan David - ČSSD - 22. 7. 1998 – 9. 12. 1999 - 506

• Vladimír Špidla - ČSSD - 10. 12. 1999 – 9. 2. 2000 - 62

• Bohumil Fišer - ČSSD - 9. 2. 2000 – 15. 7. 2002 - 887

• Marie Součková - ČSSD - 15. 7. 2002 - 14. 4. 2004 - 640

• Jozef Kubinyi - ČSSD - 14. 4. 2004 – 4. 8. 2004 - 113

• Milada Emmerová - ČSSD - od 4. 8. 2004

Pramen: ČTK