Stáhne-li se ODS nebo ČSSD do opozice, vláda Jana Fischera ve sněmovně nic neprosadí
ODS už nedokáže v Poslanecké sněmovně nic prosadit. Nemá pod kontrolou Fischerovu vládu a zároveň se jí nechce do opozice. Proto se projevuje tak váhavě a Mirek Topolánek a jiní překvapují větami, z nichž jde hlava kolem. Minulé úterý třeba šéf ODS po schůzce s premiérem Janem Fischerem prohlásil: „Očekáváme, že vláda svým rozhodnutím zmrazí rozpočtové změny socialistů a komunistů a o jejich uvolnění se rozhodne až podle vývoje státního rozpočtu ve druhé polovině roku.“ Bude-li chtít Fischer „odvolat členy kabinetu, kteří se neztotožňují s jeho základní prioritou, jíž je boj proti deficitu“, může prý počítat s podporou ODS.
Bylo by to pikantní, je-li pravda, že na státní kasu mají vysoké nároky ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová a ministr dopravy Gustáv Slamečka, oba nominovaní ODS. Kovářová požaduje peníze na reformu justice a Slamečka na to, aby pokračovala výstavba dálnic a železničních koridorů. Boj proti deficitu nemůže být jejich „základní prioritou“. Souhlasila by však ODS, kdyby se právě je rozhodl Fischer odvolat? Už jen z prestižních důvodů asi těžko, což platí i o jejich pěti dalších zástupcích ve vládě. Na osm nominantů za ČSSD a dva za Stranu zelených je Topolánek už vůbec krátký. Jiří Paroubek si svoje lidi a ostatně ani zelené, kteří mu „píchli“ se státním rozpočtem, odstřelit nenechá. A proti vůli ODS a ČSSD Fischer žádné změny ve vládě neuskuteční.
Obě velké strany ho nicméně obcházejí a asi se domluvily na schválení zákona o státním rozpočtu na rok 2010. Jinak si totiž nelze vysvětlit, proč poté, co přičiněním poslance Vlastimila Tlustého prošly pozměňovací návrhy ČSSD a KSČM, se ODS rozhodla ve finále nehlasovat. De facto tím umolousané většině 81 hlasů umožnila schválit levicový rozpočet s deficitem o dvanáct miliard korun vyšším, než byl ve vládní předloze. „Rozpočet je děsivý, vláda by měla zvážit svou existenci,“ vzkázal z USA Topolánek. Proč ta mystifikace! Nebyla to přece vláda, nýbrž sněmovna a aktivně poslanci ODS, kteří se o „Paroubkův rozpočet“ zasloužili. Obvykle uměřený místopředseda ODS Petr Nečas z toho asi nebyl ve své kůži. Jinak by totiž nepohrozil odchodem strany do čisté opozice včetně stažení jejích sedmi ministrů z vlády a zároveň nenavrhl pravý opak – že stejně by mohli odejít ministři za ČSSD. Záleží prý na tom, na čí stranu se postaví premiér Fischer.
Jakmile se však Topolánek vrátil z USA, ODS ubrala plyn. Do čisté opozice se nehrne, poněvadž s ministerskými a náměstkovskými posty by přišla o kus faktického vlivu. Navíc z Hradu do ní pere prezident Václav Klaus. Dle něho vina za „zoufale špatný“ státní rozpočet nespočívá na vládě, nýbrž na poslancích ODS, kteří ve sněmovně dostatečně nebojovali. Proti ODS se teď „šprajcuje“ i místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Obviňuje ji ze zbabělosti, již maskuje vědomým šířením nepravd. K tomu všemu se ze samotné ODS ozývají poslanci Michal Doktor, Boris Šťastný a další, kteří se stydí za selhání strany a dávají najevo výhrady k jejímu vedení. Suma sumárum, ODS není v situaci, v níž by mohla klást jiným podmínky a dupnout si třeba tím, že odejde do čisté opozice. Možnost vzdálit se od Fischerovy vlády a před volbami ji začít efektně ostřelovat je sice lákavá, ale vzhledem k vysoké popularitě premiéra a naopak relativně nízké Topolánka a dalších z ODS i značně riskantní.
Sám Fischer by přitom byl rád, kdyby vláda dokončila svůj mandát s podporou celého politického spektra, či alespoň stran, které stály u jejího zrodu. Tedy především s podporou ODS a ČSSD. Jakmile by se totiž jedna stáhla do čisté opozice, vláda by už ve sněmovně nic neprosadila. Ostatně uvíznout může už na její lednové schůzi, na které se ČSSD a KSČM chystají prosadit „třinácté důchody“, placení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, novelu služebního zákona a zrušení zdravotnických poplatků – vše bratru za dalších dvacet miliard schodku. I když vláda tyto návrhy jednomyslně odmítne a s výjimkou obrany a zemědělství bude vázat všem resortům pět procent jejich výdajů, „příběh o dokončení osudu Janotova balíčku“, řečeno s Fischerem, se odehraje ve sněmovně. Vláda totiž nemůže zmrazit rozpočtové změny socialistů a komunistů, jež prosadili ve sněmovně v prosinci a chystají se v nich pokračovat v lednu. Není koaliční a nemá své poslance, jejichž prostřednictvím by to zařídila. ODS to od vlády, arciť pokrytecky, vyžaduje, přestože kdyby toho byla mocná, zmrazení by sama zaonačila ve sněmovně. Jinde to ani nelze!
