Feministickým aktivistům jde hlavně o prosazení direktivní změny rolí obou pohlaví
V českém mediálním prostředí se čas od času objeví data o mzdových rozdílech mužů a žen. Dle Eurostatu vydělávají ženy v Evropské unii o 16,3 procenta méně než muži, v České republice je tato mzdová mezera 22,5 procenta, byť v posledních letech klesá. Mzdové rozdíly jsou typické pro všechny vyspělé země.
Mnohé feministické, ale i (polo)vládní organizace a nadnárodní instituce přisuzují tento mzdový rozdíl diskriminaci žen na trhu práce. Slovo diskriminace má obecně pejorativní nádech nespravedlnosti a vytváří nejen dostatečně emotivní mýtus o nerovném odměňování, ale zejména odůvodnění poptávky aktivistů po nejrůznějších zásazích státu do přirozených vzorců chování a po nových antidiskriminačních politikách. Ekonomická teorie i statistická data včetně českých reálií ale jednoznačně dokládají, že diskriminace na trhu práce mezi pohlavími, pokud vůbec existuje, je zcela marginální.
Mzdové rozdíly mezi muži a ženami totiž vyplývají z jiných než diskriminačních faktorů.
Nedostatek statistické evidence
Ekonomie chápe mzdovou diskriminaci jako situaci, kdy ženy (či muži) se stejnou schopností, vzděláním, pracovní zkušeností a se stejnou mírou soustředění na práci (a dávající jí přednost před péčí o děti) neboli se stejnou produktivitou práce dostávají méně než muži. To automaticky z dat o mzdách vyčíst nelze.
Agregátní ukazatele mezd jsou statisticky ošidné a ani samotné mzdové rozdíly k usvědčení z diskriminace nestačí. Výše uvedené rozdíly v agregátních mzdách srovnávají platy celkově, nikoli ve stejných pozicích. Porovnáme-li průměrnou či mediánovou mzdu mužů a žen u stejného zaměstnavatele, za stejnou profesi a ve stejné pozici, jsou rozdíly ve mzdách mezi pohlavími zcela mizivé. Například analýza společnosti Korn Ferry na datech více než osmi milionů zaměstnanců z 33 zemí světa ukazuje (viz Rozdíly ve mzdách mužů a žen), že průměrné rozdíly ve mzdách mužů a žen jsou jen 1,6 procenta. VČR je tento rozdíl o něco málo vyšší (3,8 procenta), ale i tak je velmi vzdálený téměř pětinovému rozdílu vyplývajícímu z porovnání celkových mezd.
Odlišné preference oborů a profesí
Jedním z hlavních důvodů agregátního mzdového rozdílu mužů a žen je jejich rozdílné zastoupení vjednotlivých odvětvích a rozdílné preference u jednotlivých profesí. To, že jde o zcela klíčový aspekt, dokládá řada ekonomických studií. Česká data to potvrzují též (viz Průměrné mzdy a zastoupení žen).
Podle odvětvového členění bylo nejméně žen zaměstnáno v odvětví těžby a dobývání (10,6 procenta), dále v odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu a tepla (20,4 procenta) či v odvětví informačních a komunikačních činností (25 procent).
To jsou odvětví, vnichž jsou vysoce nadprůměrné mzdy. Ženy tvoří většinu zaměstnanců naopak v odvětvích, jako je velkoobchod a maloobchod, ubytování a stravování, vzdělávání, zdravotní a sociální péče či v odvětví takzvaných ostatních činností. V těchto odvětvích (s výjimkou peněžnictví a pojišťovnictví, kde je rovněž těsná převaha žen - 57,7 procenta) je průměrná mzda pod celostátním průměrem.
Vliv na zaměstnání má již obor studia.
Zaměříme-li se na absolventy vysokých škol, platí, že studium na vysoké škole sice výrazně zvyšuje následnou mzdu, ale mezi jednotlivými obory jsou velké rozdíly. Ženy si ke studiu na vysoké škole vybírají obvykle studijní obory společensko-humanitního zaměření, pedagogiku, učitelství a sociální péči či vědy o kultuře a umění, což jsou obory, v nichž absolventi dosahují nižších mezd než například absolventi technických oborů, ve kterých naopak dominují muži.
Rozdílná ekonomická aktivita
Muži a ženy se taktéž liší ve své aktivitě na trhu práce, která rovněž ovlivňuje celkové mzdové rozdíly (viz Vybrané charakteristiky trhu práce). Muži pracují větší počet hodin. Ženy odpracují v průměru 33,1 hodiny za týden, zatímco muži odpracují téměř o čtyři hodiny více, a to 37,8 hodiny. Mezi pohlavími se výrazně liší i míra ekonomické aktivity, tedy podíl ekonomicky aktivních k populaci v dané věkové skupině. Ta u žen dosahuje celkově 51,3 procenta, zatímco u mužů 68 procent (data za rok 2015). Například ale ve věkové skupině 30 až 34 let je rozdíl mezi ekonomickou aktivitou mužů a žen až 30 procentních bodů (66,3 procenta vůči 96,5 procenta). Míra zaměstnanosti je další faktor mzdových rozdílů. U žen dosahuje 48,1 procenta, u mužů je opět vyšší - 65,1 procenta. I zde je ve věkové skupině 30 až 34 let nejvyšší rozdíl až 30 procentních bodů. Rozdíly mezi mírou zaměstnanosti jsou i při zohlednění vzdělání. U nadprůměrně placených vysokoškoláků je míra zaměstnanosti žen 69 procent, zatímco mužů až 79,2 procenta.
Tyto rozdíly jsou dány zejména mateřstvím - ženy se snaží sladit práci a péči o dítě, což zásadně ovlivňuje jejich příjmy.
Ženy také častěji než muži preferují práci na částečný (a t ím pádem méně placený) úvazek či nejsou tolik ochotny k lépe placeným přesčasům. V ČR je na částečný úvazek zaměstnáno 229 tisíc žen, oproti 89 tisícům zaměstnaných mužů.
Rozdílné preference rizika a benefitů
Muži si častěji vybírají povolání, která jsou nepravidelná, nepříjemná, nebezpečná, fyzicky náročná, za což dostávají vyšší mzdu (tzv. kompenzující mzdové rozdíly).
Dokládají to nepřímo i české statistiky pracovních úrazů, ke kterým dochází u mužů dvakrát častěji než u žen, 11násobný rozdíl je pak třeba u počtu smrtelných pracovních úrazů (120 vůči 11 případům). Ženy též více upřednostňují při odměňování nejrůznější nepeněžní beneflty (zejména více dnů dovolené, možnost tzv. sick days, možnost práce z domova, flexibilní pracovní dobu nebo zaměstnání blíže jejich domovu atp.).
Změna přirozených vzorců
Mzdová nerovnost mezi muži a ženami neměří mzdovou diskriminaci.
Rozdílné agregátní mzdy jsou vysvětlitelné nediskriminačními faktory, které jsou dané odlišnými preferencemi obou pohlaví, rozdílnou volbou povolání, vzděláním, odvětvím, rozdílnými pracovními návyky i obecně rozdílným postavením a úlohou žen a mužů ve společnosti.
Snaha toto změnit znamená změnit přirozené návyky ve společnosti.
Ty samozřejmě nejsou v čase konstantní a také se mění - ale spontánně a relativně pomalu.
Feministickým aktivistům jde však o prosazení direktivní změny rolí obou pohlaví. K tomu potřebují rozbít institut rodiny, atomizovat jednotlivce, změnit veškeré dlouhodobé společenské vzorce chování a tak dále.
Nenechme aktivisty, aby v tomto svém levicovém konceptu dezinterpretovali data. •
Rozdíly ve mzdách mužů a žen ve vybraných zemích
(v %)
Česko Francie Švédsko Rusko Průměr celkem
Celkem 31,6 17 14,2 25,3 17,6
Stejná profese 6,0 4,0 2,8 8,0 6,6
Stejná profese a firma 2,4 3,1 1,5 1,4 2,2
Stejná profese, firma a pracovní pozice 3,8 2,7 0,7 0,1 1,6
ZDROJ: KORN FERRY: THE REAL GAP: FIXING THE GENDER PAY DIVIDE, 2017
Průměrné mzdy a zastoupení žen
(ve vybraných odvětvích)
Odvětví (kód dle NACE) Podíl zaměstnaných žen (v %) Průměrná mzda v odvětví (v Kč)
Těžba a dobývání (B) 10,6 31 385
Výroba a rozvod el., plynu a tepla (D) 20,4 41 228
Informační a komunikační činnosti 25,3 50 248
Velkoobchod a maloobchod (G) 54,8 25 772
Ubytování, stravování a pohostinství (I) 56,6 15 643
Vzdělávání (P) 77,3 26 748
Zdravotní a sociální péče (Q) 80,0 28 000
Ostatní (S) 71,6 21 433
POZN.: PODÍLY ZAMĚSTNANÝCH ŽEN DLE DAT Z ROKU 2015, ÚDAJE O PRŮMĚRNÉ MZDĚ ZA ROKY 2016
ZDROJ: ČSÚ
Vybrané charakteristiky trhu práce
dle pohlaví
Muži Ženy
Skutečně odpracované hodiny 38,4 33,1
Míra ekonomické aktivity ve
věkové skupině 15–64 let (v %) 68,0 51,3
Míra zaměstnanosti (v %) 65,1 48,1
Zaměstnaní na částečný
úvazek (v tis. osob) 89,0 228,8
POZN.: DATA ZA ROK 2015
ZDROJ: ČSÚ
O autorovi| Martin Slaný, Autor je ekonomický analytik Institutu Václava Klause a VŠE
